Co je syndrom náhlého úmrtí?
Syndrom náhlého úmrtí kojence, označovaný také jako syndrom náhlého úmrtí dítěte nebo zkratkou SIDS (Sudden Infant Death Syndrome), je stav, kdy miminko přestane během spánku dýchat. Dítě při tom nekřičí ani nepláče, takže není možné zjistit, že došlo k zástavě dechu. V nejhorších případech tak končí smrtí, protože když rodič přijde k miminku po několika minutách, je už pozdě.
Přesná příčina, proč vůbec k náhlým úmrtím kojenců dochází, nebyla doposud objasněna. SIDS je sice poměrně vzácný, neboť třeba v České republice se objevuje u cca 25 dětí ročně, ale pochopitelně se ho obávají asi všichni novopečení rodiče. Objevit se může prakticky u každého dítěte. Jsou ale známy alespoň rizikové faktory, které k zástavám dechu přispívají.
Rizikové faktory syndromu náhlého úmrtí
- Poloha spaní na bříšku: polohování na bříško je vysoce rizikové, vhodné není ani spaní na boku. Dítě by mělo spát na zádech.
- Kouření rodičů: kouření v domácnosti, kde se nachází kojenec, představuje jeden z nejvýznamnějších postnatálních rizikových faktorů. Dítěti škodí nejen cigaretový kouř ve vzduchu, ale i škodlivé látky, které se usazují na oblečení a kůži kuřáka.
- Vrozené predispozice: většina kojenců, u kterých se SIDS objeví, má vrozenou vadu plic nebo je od narození citlivější na respirační potíže v průběhu spánku.
- Nízká porodní váha: pokud se miminko narodí předčasně (před 37. týdnem těhotenství) a má nízkou porodní váhu, může být k SIDS náchylnější.
- Závislost matky během těhotenství: pokud se těhotná žena dopouští kouření, pití alkoholu a užívání drog, výrazně se tím zvyšuje riziko SIDS, ačkoliv se může narozené miminko jevit jako zdravé.
- Rodinná anamnéza: SIDS bývá častější v rodinách, kde již k těmto případům v minulosti došlo.
- Nedávná infekce: pokud miminko prodělalo v posledních dvou týdnech infekční onemocnění, může mít v těle vyšší hladinu cytokinů, které ovlivňují systém dýchání. Nemusí jít o nijak dramatické onemocnění, stačí mírné nachlazení. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Do kdy hrozí syndrom náhlého úmrtí?
K náhlému úmrtí kojence dochází nejčastěji u dětí věku 2–4 měsíců. Podle statistik je četnější u chlapců než u dívek, ale není známo proč. U 95 % dětí se objeví nejpozději do 6. měsíce života. Po dosažení této hranice už je riziko naprosto minimální.
Jak snížit riziko SIDS?
Na vzniku SIDS se mohou podílet nejrůznější faktory, které lze snadno ovlivnit. Proto je důležité šířit mezi rodiči osvětu. Tím nejdůležitějším opatřením je polohování dítěte na záda.
- Poloha na zádech: jde o jedinou bezpečnou polohu při spánku. Naprosto nevhodné je polohování na břicho. Nedoporučuje se ani polohování na bok.
- Pevná matrace bez měkkých předmětů: dítě by mělo spát na pevném podkladu. V postýlce by mělo být naprosté minimum měkkých předmětů, kterými by se mohlo dítě přidusit. Odstraňte proto polštářky, dečky, plyšáky, těžké přikrývky a další předměty. Miminko je nejlepší zabalit do spacího vaku nebo pytle.
- Postýlka v jedné místnosti s rodiči: vlastní postýlka s pevnou matrací, která je umístěna vedle postele rodičů, je pro spící děťátko tím nejbezpečnějším místem. Malé dítě by nemělo spát v posteli s rodiči ani na měkkém gauči nebo sdílet lůžko s kuřáky.
- Prevence přehřátí: udržujte v místnosti se spícím kojencem ideální teplotu (cca 16–20 °C). Dítě by nemělo být oblečené v přehnaně teplém oblečení ani mít čepičku na hlavě.
Nižší výskyt SIDS bývá spojen také s kojením. Kojení totiž stimuluje dýchací systém dítěte a je prospěšné i v mnoha dalších ohledech. Pokud to zdravotní stav matky umožňuje, měla by děťátko kojit alespoň do té doby, než mu bude 6 měsíců. Podle některých studií mohou náhlému úmrtí kojence zabránit i dudlíky. Dudlík v puse může podpořit otočení obličejíku směrem od matrace, čímž se riziko udušení snižuje. [7, 8, 9, 10, 11]
Vhodnou prevencí syndromu náhlého úmrtí kojence je také monitor dechu. Jedná se o zařízení, které snímá vibrace dechu dítěte. Alarm se spustí hned po 10 vteřinách, co dítě přestane dýchat. Hlasitý zvuk upozorní rodiče, takže mohou včas zasáhnout. Alarm navíc probudí dítě, které se opět nadechne a začne normálně dýchat. Názory odborníků na nutnost používání monitorů dechu se mohou hodně lišit. Někteří je doporučují jen ve specifických případech:
- pokud bude dítě spát v oddělené místnosti,
- pokud jsou rodiče silní kuřáci,
- pokud mělo dítě během porodu respirační či kardiální potíže.
Jiní lékaři ale považují monitor dechu za zbytečný a přiklánějí se raději k tomu, že by měli rodiče dbát na prevenci a dodržovat výše vyjmenovaná opatření. [12, 13, 14]
Zdroje: nih.gov, mayoclinic.org, clevelandclinic.org, webmd.com, parents.com, healthychildren.org, nhs.uk, fnol.cz, danieldrazan.cz, nemuh.cz