Syndrom vyhoření může potkat úplně každého a člověk si toho vůbec nemusí všimnout

Syndrom vyhoření není to samé co deprese. Způsobuje jej obvykle přetížení v práci, ale klidně může jít o kombinaci toho, co člověk zažívá v zaměstnání, s tím, co všechno musí zvládat doma. 

Co je syndrom vyhoření

Vyhoření je forma psychického vyčerpání způsobená pocitem neustálého zaplavení povinnostmi. Je to důsledek nadměrného a dlouhodobého emočního, fyzického a duševního stresu a v mnoha případech tento stav souvisí s prací. K vyhoření dochází, když je člověk emocionálně vyčerpaný a není již schopen držet krok s neustálými požadavky, které mu pracovní nebo osobní život přináší.

Vyhoření člověku brání být produktivní a snižuje jeho energii, takže se cítí beznadějně a rozhořčeně. Účinky tohoto syndromu mohou poškodit rodinný i společenský život a práci. Dlouhodobé vyhoření navíc může člověka učinit zranitelnějším vůči některým nemocem.

Přečtěte si také:

Stres nás chránil před medvědem. Dnes vede k syndromu vyhoření

Je však nezbytné od sebe odlišovat syndrom vyhoření a depresi. Na rozdíl od deprese má syndrom vyhoření tendenci být reakcí na konkrétní prostředí nebo situaci. Deprese naopak nemusí být reakcí na jeden konkrétní spouštěč. Její příčiny bývají obecně širší, zatímco u syndromu vyhoření je obvykle možné stanovit, co je jeho důvodem. [1, 2, 3, 4]

Komu hrozí vyhoření

Syndrom vyhoření může postihnout prakticky každého člověka, který zažívá dlouhodobý stres. Poměrně často se s ním potýkají pracovníci, jejichž náplň práce je zaměřena na pomoc druhým. Stejně tak jsou tímto stavem ale ohroženi také zaměstnanci, kteří pracují v jiné profesi. Obvykle se pak s tímto problémem potýkají workoholici, kteří neumí vybalancovat pracovní život a odpočinek.

Syndrom vyhoření se ale může projevit i u osob, které nemají zdánlivě až tak stresující povolání. Není neobvyklé, že postihuje také zaměstnance, kteří provádějí například stereotypní práci nebo musí každý den komunikovat s velkým množstvím lidí. Nejčastěji se pak syndrom vyhoření objevuje u následujících povolání:

• lékaři a záchranáři,
• zdravotní sestry a pečovatelé,
• psychologové,
• pedagogové,
• policisté a hasiči,
• vrcholoví manažeři,
• novináři,
• zaměstnanci služeb,
• prodavači,
• řidiči,
• zaměstnanci ve výrobě. [5, 6, 7]

Příčiny syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření má obvykle na svědomí stresující pracovní prostředí a příliš mnoho povinností, které člověk musí splnit. Avšak může se stát, že na vině je i situace v soukromém životě. Například požadavky kladené na aktivity v rámci péče o domácnost a rodinu mohou také stát za dlouhodobým stresem jedince. Práce je však většinou na prvním místě, co se týká původců těchto potíží. Mezi nejčastější pracovní příčiny syndromu vyhoření přitom patří:

• nedostatek kontroly – neschopnost ovlivnit rozhodnutí, která ovlivňují vaši práci, jako jsou úkoly, pracovní rozvrh nebo vytížení,
• nejasná pracovní očekávání – pokud vám není jasné, kam sahají vaše pravomoci nebo co od vás váš nadřízený a ostatní očekávají, pravděpodobně se nebudete v práci cítit dobře,
• dysfunkční dynamika pracoviště – k pracovnímu stresu může přispívat také mikromanagement nebo špatné vztahy mezi kolegy na pracovišti,
• extrémní vytížení – k únavě a pracovnímu vyhoření obvykle vedou také přehnané nároky na produktivitu zaměstnance,
• nedostatek sociální podpory – pokud máte pocit, že jste izolovaní v práci i v osobním životě, můžete se cítit více vystresovaní.

Přečtěte si také:

Dceru jsem nenáviděla, dnes tomu nevěřím a stydím se… Skutečné příběhy poporodní deprese

K vyhoření dochází také tehdy, když člověk není schopen synchronizovat pracovní a soukromý život. To znamená, že mu práce zabírá tolik času a sil, že už nemá energii věnovat se ve svém volném čase rodině a přátelům. V posledních letech se jedná o poměrně běžný jev, avšak díky moderním technologiím a více možnostem pracovat z domova se situace začíná zlepšovat.

Co se týká nepracovního vyhoření, to je často způsobeno stereotypy a stigmaty souvisejícími nejčastěji s partnerstvím nebo rodičovstvím. Takové osoby většinou mají pocit, že si za své problémy mohou samy a že selhávají v plnění běžných rodičovských nebo partnerských povinností. V důsledku toho často skrývají své potíže před ostatními. [8, 9, 10, 11]

Jaké má syndrom vyhoření příznaky

Vyhoření nenastává okamžitě. Jde o postupný proces a příznaky syndromu vyhoření mohou být zpočátku nenápadné. Tyto symptomy vypadají u každého jedince jinak a mohou mít fyzický nebo emocionální charakter. Některé z nich se navíc projevují také určitými změnami v chování. Projevy syndromu vyhoření se proto rozlišují do několika různých kategorií.

Fyzické příznaky:

• bolesti hlavy,
• zažívací potíže,
• únava,
• časté nemoci,
• změny chutí k jídlu,
• poruchy spánku.

Emocionální příznaky:

• bezmocnost,
• cynismus,
• pocit selhání,
• neustálá nespokojenost,
• pocit oddělenosti nebo osamělosti ve světě,
• ztráta motivace.

Změny v chování:

• snížený výkon při každodenních úkolech,
• izolace od ostatních,
• prokrastinace.

Za hlavní příznak syndromu vyhoření se považuje únava, která může významně ovlivnit všechny oblasti života. Osoby trpící tímto stavem mají neustále potřebu spát a jednoduché úkony, které prováděly dříve bez problémů, jim zabírají čím dál tím více času. Je potřeba však nezaměňovat tuto vážnou situaci za běžný stav, kdy má čas od času každý člověk problém vstát z postele. Zpozornět byste proto měli, když se jedná o dlouhodobě přetrvávající jev.

Dalším velice častým projevem syndromu vyhoření jsou tenzní bolesti hlavy a změny ve stravování nebo spánkovém režimu. Jelikož je život člověka založen na určitých zvycích, jejich nečekaná bezdůvodná změna bývá obvykle známkou toho, že není něco v pořádku. Vyhořelá osoba v mnoha případech přestává dostatečně jíst, nebo se naopak bezmyšlenkovitě přejídá.

Postižené osoby pak vypadají často jako tělo bez duše. Mají pocit selhání a zklamání samy ze sebe bez zjevného důvodu. Kladou si otázky ohledně smyslu práce, života, rodiny a podobně. Pomalu je přestávají bavit činnosti, které dříve dělaly s nadšením. Cítí se bezmocně, jsou neustále nespokojené, cynické a často mají pocit, že jsou na všechno samy. [12, 13, 14, 15, 16, 17]

Fáze syndromu vyhoření

Vyhoření je proces, který se neustále vyvíjí a může trvat několik měsíců i let. Začíná obvykle u nadšeného a motivovaného zaměstnance, který postupem času ztrácí své ideály, je čím dál tím víc negativní a začíná postrádat smysl práce, kterou vykonává. Studie prokázaly, že existuje celkem pět fází symptomatického vyhoření:

1. nadšení – člověk je plný ideálů, má jasné cíle, motivaci a práce mu připadá smysluplná,
2. stagnace – počáteční nadšení ochabuje, dochází ke slevování ze svých ideálů,
3. frustrace – objevují se pochybnosti o efektivitě a smysluplnosti práce,
4. apatie – pacient má zaměstnání už jen jako zdroj obživy, soustředí se jen na výkon těch nejnutnějších činností,
5. vyhoření – dochází k celkovému vyčerpání, pacient je lhostejný, negativní a zcela se vyhýbá pracovním požadavkům. [18, 19]

Test na syndrom vyhoření

Pokud vás zajímá, zda existuje pro syndrom vyhoření test, na základě kterého lze stanovit diagnózu, pak vězte, že jich je celá řada. Ale protože neexistuje žádná obecně uznávaná definice syndromu vyhoření, není jisté, zda používané dotazníky dokážou rozlišit syndrom vyhoření od jiných nemocí. Diagnostika tohoto syndromu proto nemusí být vždy úplně snadná.

Nejčastěji využívaným testem v České republice je takzvaná Shiromova-Melamedova škála vyhoření. Existuje však celá řada online dotazníků, jejichž cílem je syndrom vyhoření potvrdit, nebo vyvrátit. Jedním z nich je například online psychologický test MENFIT, který se soustředí na odhalení nadměrného stresu.

Příznaky, které jsou údajně důsledkem syndromu vyhoření, mohou mít však obecně také jiné příčiny, a to včetně duševních nebo psychosomatických onemocnění, jako jsou deprese, úzkostné poruchy nebo syndrom chronické únavy. Proto je důležité, aby váš ošetřující lékař zvážil, zda dané symptomy nesignalizují nějaký jiný problém. [20, 21, 22]

Léčba syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se postupem času zhoršuje, což je způsobeno přetrvávajícím stresem v práci nebo v jiných oblastech života. Pakliže jste došli do stádia, které už sami nedokážete zvládnout, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Když svůj problém nezačnete včas řešit, mohou se u vás později projevit deprese a úzkostné stavy. 

Lékaři využívají při léčbě přístupy, jejichž cílem je změnit pacientův postoj k dané situaci. Mezi nejčastěji praktikované terapie patří:

• existenciální psychoterapie,
• kognitivně-behaviorální terapie,
• transformační systemická terapie,
• logoterapie V. E. Frankla.

Dobrou zprávou ale je, že dokážete-li sami včas identifikovat příznaky vyhoření, existují způsoby, jak zabránit celkovému psychickému zhroucení. Pakliže jsou příčinou vašeho problému stresující podmínky v zaměstnání, je v prvé řadě potřeba probrat situaci se svým zaměstnavatelem. Zkuste mu vysvětlit, jak se cítíte a že potřebujete lépe zvládnutelnou pracovní zátěž. Pro vytváření zdravého pracovního prostředí je komunikace s nadřízenými a kolegy zcela zásadní.

Důležitý je také dostatečný odpočinek. Nedostatek spánku může vést k vyčerpání a následnému vyhoření. Skvělými způsoby, jak uvolnit stres, jsou různá relaxační a dechová cvičení, jako jsou jóga, tai-chi nebo meditace. Díky těmto aktivitám v sobě uvolníte jak fyzické, tak i psychické napětí a budete se cítit lépe. To samé platí i pro jiné pohybové aktivity, kterým je dle odborníků vhodné věnovat se alespoň 30 minut denně.

Přečtěte si také:

Depresi doprovází smutek i myšlenky na sebevraždu. Jak rozpoznat příznaky?

Zároveň je potřeba sdílet své pocity a trápení s blízkými. Rodina, přátelé a důvěryhodní spolupracovníci vás mohou psychicky podpořit a najít řešení vašeho problému. Podpora blízkých osob vám může velice pomoci vypořádat se se stresovými situacemi, proto se pokuste neuzavírat do sebe, ale naopak hledat pomoc u druhých. [23, 24, 25, 26]

Syndrom vyhoření: neschopenka

Pokud je už váš stav natolik vážný, že nejste ani schopni docházet do zaměstnání a vykonávat běžné činnosti, bez prodlení se obraťte na psychologa či psychiatra. Podle mezinárodní klasifikace nemocí existuje psychiatrická diagnóza Z730, na základě které může pacient trpící syndromem vyhoření získat pracovní neschopnost. [27]

Prevence syndromu vyhoření

Včasné rozpoznání rizik souvisejících se syndromem vyhoření je nejdůležitější součástí prevence. V zaměstnání i osobním životě si stanovujte reálné cíle, a pokud se vám nedaří jich dosáhnout, pokuste se je přehodnotit. Uvědomte si, že nelze získat vše hned, a úsilí vynaložené na dosažení vašich cílů si rozumně rozvrhněte.

Pokud nejste spokojeni v práci, proberte svou situaci se zaměstnavatelem. Pakliže se nepodaří najít vhodné řešení, které bude vyhovovat oběma stranám, nesetrvávejte na místě, kde se necítíte dobře, a posuňte se raději dále. Pěstujte si schopnost sebereflexe, aby pro vás nebyl problém vypořádávat se s neúspěchem. Věnujte dostatek času své rodině a přátelům, pravidelně cvičte, jezte zdravě a dostatečně odpočívejte. [28, 29, 30]

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií