Názory k článku Syndrom vyhoření se týká slušných lidí a pečlivých matek
-
Vyhoření se projeví u každého, kdo odevzdává při práci také kus sebe.
Je lhostejné z jakých pohnutek. U lékaře to může být odpovědnost za zdraví pacienta, u manažera třeba peníze. Někdo chce prostě jen dokázat světu, že je dobrý. Přesně jak se to píše v článku.
Doporučuji občas ubrat plyn a pokud to jde trochu se fláknout.
Jsou ovšem "železní lidé", kteří vydrží všechno a kterým se nic podobného nemůže přihodit. Ti ovšem také bývají poněkud emočně oploštělí nebo mají za cíl proflákat se životem.
tsd -
Ano, souhlasím s tím, že to chce "občas ubrat plyn a trochu se fláknout". Jenže....., pokud má člověk v genech i výchově určenu zodpovědnost, pečlivost a nemá nikde okolo sebe výraznou podporu, tohle prostě neumí!! Nejen, že mu to nedojde, ale prostě to neumí!! Vlastní osobnost mu to nedovolí! A tak, pokud se nepotká včas s někým, komu důvěřuje a kdo mu je schopen podobnou zkušenost zprostředkovat a předestřít mu možné následky ..... Podmínkou je ovšem ta důvěra! Mám zkušenost s totálním vyhořením, ale nevím, nevím, jestli bych kdysi, když se dalo ještě něco zachránit, někomu věřila, kam mě to všechno může dovést. Ani většina lékařů, se kterými jsem řešila své zdravotní problémy, nebyla schopna dát si 2+2 dohromady a vše propojit. Odběry, léky, odběry, léky - to je jejich abeceda. Člověk je nezajímá! Díky za internet, kde si dnes můžeme najít informace! Ale co to je za vzdělání, které jim VŠ dává? Co to je za systém, kde mají člověka léčit, ale ne vyléčit? Je to přesně také o té zodpovědnosti. Prostě každý jsme jiný. A systém čím dál víc všude dává šanci těm dravějším, co se umí občas "fláknout" a práci berou "hákem"!!! Od poslanců až po ty lékaře. Maminy nevyjímaje.
ČLÁNKY DO MAILU