Proč psát o syndromu. Jaký syndrom? Jestli má generace pamětníků 1968 nějaký syndrom, pak se to určitě netýká všech. Jsou i tací, (bohužel) kteří na rok 68+69 vzpomínají s láskou a vzpomínky je naopak posilují. Pak jsou pamětníci té doby, kterým bylo 5-10 let a události šly kolem nich, aniž by je to poznamenalo. Pro lidi narozené po 90. roce je to dějepis. Stejný dějepis jako bitva na Bílé hoře. Že by dnes někdo trpěl syndromem porážky českých pánů, o tom velmi pochybuji.
Nikdy si generace otců a synů, nebo synů a vnuků, nebyly tak vzdáleny jako je tomu dnes. Pochybuji, že by děti, co nezažily totalitu, mohly mít nějaký názor, neřku-li stejný, jako starší generace. Navíc je teď snaha zase překrucovat dějiny, jak už to tak chodí, takže čemupak věřit, než svým vlastním zkušenostem?