Možná se při popisu této skupiny osob poznáte. Ne, dnes už se za svou citlivost opravdu nemusíte stydět. Nikdo vás nebude házet do škatulky pověstných žen hysterek, hypochondrů nebo duševně labilních osob a rozervaných duší.
Hypersenzitivita je dnes respektovaným pojmem, který označuje vysoce citlivou osobnost. Poprvé Highly Sensitive Person popsala v roce 1997 americká psycholožka Elaine Aron, která se svým manželem Arthurem na této teorii v 90. letech pracovala. Společně také vydali knihu pod názvem The Highly Sensitive Person a zavedli dotazník, takzvanou Aronovu škálu, pro snadnější diagnostiku HSP. Dnes na toto téma vychází celá řada populárních knih.
Kdo je vysoce citlivý člověk?
Podle vědců existuje přibližně 20 procent těchto osob v běžné populaci. V článku na iDNES se uvádí, že zvýšeně citlivých lidí si ve své knize Der Sensible Mensch (Citlivý člověk) všiml již v roce 1978 Wolfgang Klages, který je označil pojmem ‚mimózovití‘ – podle rostliny mimóza, česky známé jako citlivka, jejíž listy se při dotyku zavírají a sklápějí.
Mezi vysoce citlivé osoby patří lidé, kteří mají zesílené smyslové vnímání nebo mají také takzvaný šestý smysl. Jsou velmi emocionálně založení, mají silnou empatii a velmi citlivou nervovou soustavu. Také hluboké myšlenky a bohatý vnitřní svět. Jsou snadněji ovlivnitelní a tedy i více podléhají sugesci či manipulaci. Jednoduše řečeno jsou to lidé, na které všechno velice silně působí.
Dojmete se snadno, vadí vám ostré světlo nebo silný hluk?
To třeba může znamenat i to, že špatně snášejí různé léky, chemické látky a alkohol, na něž velmi citlivě reagují. Tito lidé také například silně vnímají působení úplňku nebo genius loci nějakého konkrétního místa, mají kladný vztah k umění, které dokáží procítit až do morku kostí, anebo velmi silně prožívají krásu přírody, jíž se nechávají prostupovat.
Teď už možná máte představu o tom, kdo je vysoce citlivý člověk. Možná už i víte, jestli se v této škatulce poznáváte. A jak vlastně vysoká citlivost vzniká? Působí zde celá řada faktorů, například prostředí, dědičnost, evoluce nebo zkušenosti z raného dětství. HSP se také spojuje například s autismem, genialitou či nějakým uměleckým nadáním, jasnozřivostí, emoční nestabilitou, neurotickými sklony nebo hraniční poruchou osobnosti.
Také s konzumací rostlinné stravy, nedostatkem hořčíku, hormonálními poruchami a citlivou nervovou soustavou, která se dědí. Vědci se jednoznačně shodují na tom, že vysoká citlivost je dědičná, a pokud již existuje v rodině, je vysoká pravděpodobnost, že se bude přenášet dále na potomky.
Jak žít s vysokou citlivostí
Pokud si myslíte, že patříte mezi vysoce citlivé osoby, stačí jen tento typ své osobnosti přijmout a naučit se se svou hypersenzitivitou žít. Možná se vám uleví, když teď víte, že nejste divná/ný, a třeba se vám i více bude dařit obklopovat se podobnými lidmi, kteří vám budou lépe rozumět a moc dobře budou chápat vaše nálady, pocity a projevy chování.
Psychologové na základě svých výzkumů zdůrazňují, že HSP nelze zaměňovat s autismem, ADHD a dalšími psychologickými či psychiatrickými diagnózami. Být vysoce citlivý rovněž vždy neznamená být introvert. HSP není diagnóza a neznamená to, že jste postižení, nebo snad že se máte léčit. Znamená to pouze to, že patříte k vzácně obdařeným lidem, kteří jsou jen zkrátka trochu jiní. A aby se vám s vaší vysokou citlivostí dobře žilo, je jen třeba jí trochu přizpůsobit svůj život a eliminovat takové vnější vlivy, které vás dráždí a které vám nedělají dobře.
Důležité je nastavit si hranice
Udržujte se proto ve svém vlastním bezpečném prostředí, kde se cítíte spokojeně. Nevystavujte se takovým vlivům, které vám vadí, například velké davy lidí, výrazné pachy a vůně, ostré světlo, stroboskopy, vysoké hladiny decibelů, veřejná prostranství, pracovní kolektivy s větším počtem různých lidí, zaměstnání s velkou mírou stresu.
Naopak vyhledávejte takový životní styl a prostředí, kde se cítíte jako doma – třeba klid, samotu, hory, přírodu, umělecké prostředí. Pravděpodobně můžete mít také nějaké umělecké nadání nebo velkou touhu tvořit. Co vám tedy brání?
Dávejte si také pozor na to, abyste uměli správně rozpoznat, které emoce jsou vaše a které už patří někomu jinému. Zbytečně si na sebe nenakládejte a nesnažte se vyhovět všem. Pokud pracujete v sociální sféře a máte vysokou míru empatie, věnujte důkladnou pozornost duševní hygieně.
Jestliže vás často přepadají slzy, nestyďte se za ně. Dojmout může člověka opravdu ledacos, někdy i osamělý kamínek na cestě nebo motýlí křídlo v příkopu. Nesnažte se ze sebe dělat někoho, kým nejste. Nedělejte ze sebe tvrďáka a nestraňte se lidí jen proto, abyste před nimi zakryli svou velkou zranitelnost. Svým pozérstvím pak můžete naopak působit příliš arogantně. Dejte však druhým jasně najevo své hranice a nevyhledávejte situace, o kterých víte, že jsou pro vás nepříjemné a obtížně zvladatelné.
ČLÁNKY DO MAILU