Taky mi to přijde příliš zdlouhavé a neefektivní. Moje maminka byla celý život kuchařka, pracovala i za totáče v hotelové restauraci a nevzpomínám si, že by někdy mluvila o takovéto přípravě kaše. Já uvařené (možná i trochu převařené) brambory nejdřív dobře pošťouchám klasickým šťouchadlem, připadá mi, že když je pak ručním šlehačem šlehám, je menší nebezpečí hrudek. Do toho přidám nejdřív máslo, rozšlehám, tím mi vznikne takový polokyt a ten pak šlehám a přidávám mléko a to tolik, abych měla nadýchanou kaši. Jednou jsem zkusila přidat po rozmíchání másla i žloutek, ale neviděla jsem výraznější rozdíl, tak jsem od toho upustila.
Správně Elzo, tam jde jen o to, že po uvaření se brambory mají nechat pořádně odpářit, aby tam bylo co nejméně vody pak rozšťouchat s máslem, tak se totiž nejlépe spojí a vytvoří tu správnou hmotu bez hrudek. A až potom se přidává za šlehání teplé mléko, či smetana, podle hustoty. Výsledek je nadýchaná kaše.
Fajnšmekři tvrdí, že solí kaši až při šťouchání, pokud se vaří v hodně osolené vodě, sůl v bramboře zbytečne udrží moc vody a kaše nemá tu správnou bramborovou chuť.
ČLÁNKY DO MAILU