Taky jste podlehli módě a pijete růžové víno?

Popravdě: žádné růžové víno není ani zdaleka tak dobré, jako hutné vyzrálé červené typu francouzského Gigondas nebo naopak suché rulandské šedé odkudkoliv z Moravy. Jenomže: pro horké letní večery se prostě růžové, tak nějak… víc hodí.

Těžko říct, jestli to říkám proto, že jsem taky podlehla módní vlně, které se po dva měsíce letních prázdnin už třetím rokem pravidelně držím. A to přesto, že dobře vím, že poptávka po růžovém víně byla umně, ale šikovně vyvolána reklamní kampaní Vinařského fondu, který sdružuje řadu významných vinařů a vlastní značku Růžové CZ, pod jejíž hlavičkou růžové víno propaguje, seč to jde.

Vůně a chuť malin, léta a prázdnin

Nebo je to možná spíš proto, že jsem ve valtické vinařské škole na sommeliérských kursech před čtyřmi lety ochutnala jedny z jejich prvních školních růžových vín, tehdy ještě pod taktovkou hlavního technologa Pavla Buriánka (dnes vinařství Kosík)?

Mé chuťové buňky tehdy totiž nadšeně zamlaskaly. Byla tam přesně ta vůně malin a lesních jahod a svěží kyselinková chuť, jaké má správné růžové víno mít. To víno, to byly ty správné prázdniny.

Bylo to překvapení: že totiž růžové není jen tak nějaký horší brácha červených a bílých vín, ale že může jít o příjemně pitelné a svěží víno, z něhož vám ani v horku jižní Moravy neztěžknou kolena a ráno vás nebude bolet hlava.

A jak výstižně říká předseda Vinařského fondu Jaroslav Machovec: můžete si dát sedmičku s partnerem v deset večer, když šly děti spát a všechny denní povinnosti jsou za vámi, aniž byste riskovali, že druhý den nevstanete do nového kolotoče práce a rodičovských povinností.

Jak se vyrábí růžové víno? 

Nikdy, ale vůbec nikdy nezkoušejte tvrdit, že ředěním bílého a červeného. Jednak budete před vinaři za pitomce, (jako holka z Moravy si můžu dovolit říct že „za Pražáka“). A hlavně to ani nejde – vyzkoušela jsem a můžu potvrdit, že chuť, vůně i barva je naprosto jiná než u pravého růžového.

To totiž začíná svůj život jako červené víno, jelikož jde o víno z modrých hroznů, ale dál pak žije jako víno bílé. Protože se nechává ležet s drcenými slupkami jen krátce – zhruba 4 až 6 hodin, aby se ze slupek uvolnilo pouze málo červeného barviva. Barvu červenému vínu totiž dodávají právě látky skryté ve slupkách modrých hroznů.

„Pak se mošt od slupek oddělí a dále je s ním nakládáno stejně jako při výrobě bílého vína. Takový výrobní postup propůjčuje růžovým vínům jejich tolik žádaný mladý esprit. Svěžest, kterou od růžového očekáváme, vyžaduje potřebný podíl kyselin. A ty zráním hroznů ubývají. Navíc čím vyšší je cukernatost použitých hroznů, tím se barva vína posouvá do méně atraktivních nahnědlých tónů. Proto vinaři volí krátkodobou maceraci, která dává vzniknout svěžím vínům lehčího charakteru a výraznější chuti,“ poučují konzumenty webové stránky Vinařského fondu o růžovém víně.

Stránky jsou po celorepublikové reklamní kampani s bilboardy dalším způsobem, jak podpořit propagaci růžového. A nutno říci, že se to Vinařskému fondu daří. Roční produkce růžového vína u nás stoupá každoročně o třetinu, takže je vidět, že se právě vezeme na vlně a soudě dle spotřeby růžového v Evropě, která také stále roste, hned tak z módní vlny nespadneme. A Jaroslav Machovec říká, že Češi se navíc právem chlubí svým růžovým.

Nechte se svést růžovým

„Umíme ho dělat, my i sousední Slováci, jsou tu na něj ideální podmínky co do počasí, takže není divu, že si ze světových výstav vozíme medaile za růžové,“ říká. Což záhy pochopí každý, kdo někdy ochutnal těžká růžová z Nového světa a ta česká. Ideální podmínky, to totiž znamená, že u nás není tolik slunečných dnů, aby hrozny zesládly příliš, a výsledné víno si zachovává svěžest a kyselinky. Jen na jedno přitom nezapomeňte: růžové se nehodí k archivaci. Je to mladé víno. Neskladujte ho příliš dlouho a podávejte vždy důkladně vychlazené.

Růžové víno se dá pít jak samotné, tak se dá využít k výrobě jedné z nejlepších věcí, co znám: růžové melounové bowle. Recept, léty ozkoušený, zdarma nezištně předávám dál:

To se vezme celý meloun, nakrájí se na kostky, spolu s kompotovanými mandarinkami a stejně tak na kostičky nakrájeným kyselejším jablkem (můžete využít i jiné ovoce, ale věřte mi, toto je chuťově nejvyváženější kombinace). Přihodíte pár rozinek, zalijete jednou sedmičkou růžového vína (suchého), přidáte moučkový cukr a rum (obojí dle chuti, ale s obojím opatrně. Velmi opatrně!). Zamícháte a zalijete růžovým šampaňským (taky brut). Chladí se půlden v lednici, podává v hrnečcích. A konzumuje se jen s dobrými přáteli a milenci, jelikož je trochu trapné, budete-li se chtít po druhém hrnečku přiopile lísat k cizím lidem.

Svézt se na růžové vlně mohou však i lidé, kterým víno nic moc neříká a ovoci neholdují. Alespoň takový recept nabízí aktuální prázdninový tip od Vinařského fondu.