Richard III. (1452–1485) byl v roce 1483 vybrán jako regent svého synovce Eduarda V. Coby poručník se se svým svěřencem – ani na dobové poměry – nijak nemazlil. Uvrhl jej do žaláře a brzy na to jej nechal zavraždit. Aby nenastaly komplikace, stejný osud připravil zřejmě i bratrovi onoho mladíka. Wikipedie kulantně prohlašuje: „Poté, co byli oba princové odvedeni do Toweru, nebyli již spatřeni.“
Po zmizení konkurentů převzal Richard vládu. Nedlouho poté padl v bitvě u Bosworthu. Do boje vyjel s královskou korunou na hlavě. Tím samozřejmě značně přitahoval pozornost nepřátelských vojáků.
Po staletí byl popisován jako pramálo přitažlivý, zatrpklý, kulhající muž, takřka invalida. Trvalo to do doby, kdy archeologii obohatil jeden z nejvýznamnějších nálezů. Pod parkovištěm v Leicestru byl nalezen Richardův hrob s dobře zachovalými kosterními pozůstatky. Díky moderní technice se podařilo vytvořit model králova obličeje. Na fotografii vypadá jako obličej milého, hezkého člověka vyvolávajícího důvěru. Působí uvolněně.
K pozitivnímu obrazu se chybička vloudila jen tím, že měl zkažené zuby. Evidentně zanedbával ústní hygienu. Na troskách zubů se dodnes zachovaly zbytky plaku.
Projevy syndromu Richarda III.
Syndrom Richarda III. je v psychologii používán k popisu stavu přetrvávání zatrpklosti, neukojené ctižádostivosti, nespokojenosti, chronického napětí. To vše je mnohdy i následně přenášeno na okolí. Dotyčný bývá nespokojený sám se sebou. Svému okolí nedůvěřuje, je vztahovačný, cítí se ohrožen. V souladu se rčením komentátorů fotbalových zápasů: „Nedáš – dostaneš,“ je schopen i preventivního agresivního chování.
Má sklon k poněkud sebemrskačským hrám. Například:
Kdybych byl býval…
Ulpívání na subjektivně hodnocených dávných chybách. To s pocitem: „Chybné je vše, co mi nepřineslo prospěch.“
Nikdo mne nemá rád
To je samozřejmě možné, leč v každém konkrétním případě zdaleka ne jisté. Ten, kdo chce mít v tomto složitém světě jistotu, že jej bude mít někdo rád, měl by si pořídit psa. Ovšem samo o sobě to nestačí. Psovi se je nutno patřičně věnovat. Ne „po svém“, ale respektovat patřičné zásady. To vše může být inspirací ve vztahu k lidem.
Všichni mi chtějí ublížit
Vztahovačnost a nedůvěra k jiným lidem je charakteristická. Výrok: „To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou,“ může mít něco do sebe. Lidé zmíněného typu mají přímo talent na dělání nepřátel.
Nikdo mi nerozumí
Obvykle jde skutečně o složité osobnosti, jimž není lehké porozumět. Při běžném setkávání neodhalíte vliv scénáře ovlivňujícího chování související s „Richardovým“ syndromem v dětství. Bývá postaveno na odmítání ze strany jednoho, někdy i obou rodičů v dětství. Ti dávají svému potomkovi najevo, že je špatný, eventuálně budižkničemu, neschopný a nehodný úspěchu. Tomu lze uvěřit. Když se poté, dejme tomu za čtvrt nebo půl století, cítím jako lotr nebo neschopný tvor, podvědomě poslouchám názory rodičů a je mi dobře.
Samozřejmě scénář není dogma. Lze jej odmítnout. Takové rozhodnutí je psychicky náročnější než přijetí. V jeho důsledku vzniká úzkost a napětí. Vzniká něco, co snad poněkud připomíná právnickou teorii nepřípustnosti „důkazů z otráveného stromu“. Tam nezákonným jednáním nemůže být získán (byť třeba pravdivý) zákonný důkaz. Zde pochybné základy neumožní přiměřeně pozitivní a použitelný výstup. Samotná snaha nestačí. Pro ilustraci: Kdysi jsem strádal nedostatkem pohlazení. Nyní své bližní hladím (… do vyhlazení).
Poučení po více než pěti stech letech
Prý to byl William Shakespeare, kdo jako první coby autorita sladil dojem z chování Richarda III. s odpuzujícím vzhledem. Poučení první – i autority mohou s fakty nakládat po svém. Občas dosti účelově.
Poučení druhé: „Richardové“ mohou být vybaveni i kladnými vlastnostmi. Ty se projevují obvykle ve spojení s jistým narcismem, leč existují. Těžko lze upřít jejich předobrazu statečnost.
Třetí poučení je nejzávažnější: I lotr může vypadat jako beránek. Může vzbuzovat sympatie i důvěru. Dělat dojem, že by kuřeti (natož vám) neublížil. Leč posléze, byť své iluze neuvrhnete do Toweru, již jejich naplnění nespatříte.
ČLÁNKY DO MAILU
