Téma mě zajímá, ale článek je hrozný diletantismus.
1. Kritika složení Many je na místě, ale tvrzení v článku jsou mylná. Například Mana Mark 5 měla na obalu složení včetně podoby (sloučenin) minerálů a vitaminů. Nebo z jiného soudku, veganské složení Many je dobré pro všechny, protože šetří životní prostředí (více například ve studii Reducing food’s environmental impacts through producers and consumers, Poore & Nemecek).
2. Je zvláštní, že popis ostatních produktů není zdaleka tak podrobný jako u Many. Vlastně by mohl být opsaný z materiálů tiskových oddělení. Proč?
3. Zcela chybí výrobky podobné Maně. Z databáze Blendrunner.com je zmíněn pouze Goodly. O historii Soylentu ani slovo. Komunitní recepty jako na webu CompleteFoods.co také nic.
4. Tvrzení v závěru nevyplývají z článku a nejsou ničím podložená, často jsou to jen autorčiny názory.
Bez žvýkání ochabnou žvýkací svaly. Průlomové zjištění. Slyšela autorka někdy o žvýkačkách?
Blouznění o pestré stravě je úplně mimo realitu. Viděla autorka někdy jídelníček pracující třídy? Ví, že několik generací nazpátek to velký kus roku byly brambory a zelí? O ceně ale ani slovo. 200 korun denně za Manu je pro běžného člověka dost drahé. Kdyby se to uchopilo správně, šlo by to i mnohem levněji. Dala by se tak omezit nebo dokonce vymýtit podvýživa.
Například Powder Matter, který je mimochodem levnější, má pět příchutí (+ některé sezónní) a zcela neochucenou variantu k dochucení strávníkem. Já si přidávám ovoce, nebo také chilli a česnek.