Jedním z průkopníků kvalifikované lékařské distanční péče je v ČR zdravotnická skupina EUC, která provozuje službu Lékař online 24/7. Spustila ji loni na jaře, v době prvního lockdownu. A bylo to v pravý čas. O telemedicínu je totiž i v důsledku pandemie čím dál větší zájem.
Co se dozvíte v článku
Telemedicíně se začalo dařit na jaře
„Zatímco na začátku jsme evidovali kolem dvaceti konzultací měsíčně, v současné době naši lékaři poskytují kolem tisícovky konzultací na dálku za měsíc,“ popisuje Petra Bomberová Kánská, vedoucí lékařka služby Lékař online 24/7.
Kdo a k čemu využívá telemedicínu
- Nejčastěji to jsou pacienti ve věkové skupině 25–40 let.
- Převažují ženy.
- Největšímu zájmu se služba těší v Praze.
- V současnosti řeší telemedicína hlavně diagnostiku a léčbu covid-19.
- Časté dotazy jsou i k běžným problémům, jako jsou nachlazení, bolest zad či bolest hlavy.
- Na základě závěrů McKinsey & Company by 20 až 35 % veškerých medicínských kontaktů mohlo v budoucnosti fungovat právě přes telemedicínu.
- Koncept, který je v současnosti populární především ve Skandinávii, si tak razí cestu i do dalších evropských zemí.
Zdroj: EUC
Systém se postupně vypracoval, pacienti i lékaři si začali zvykat. Telemedicína má ale své limity a obecný obrat k online prostředí může mít i negativní dopady na zdraví pacientů. Na to nedávno upozorňovali například plicní lékaři, kteří bez toho, že by pacienta „poslechli“ či provedli naprosto základní vyšetření – spirometrii – léčit kvalitně nemohou.
„Dělníci v praxi“ – praktičtí lékaři
O pohledu „dělníků z praxe“ – tedy praktických lékařů – informoval na konferenci Lifmat, věnované právě telemedicíně, jejich zástupce Cyril Mucha. Rozebíral výhody i nevýhody distančního ordinování. Telemedicína má podle něj jistě budoucnost, podle některých odhadů se dá využít u více než poloviny důvodů, se kterými pacienti svého lékaře navštěvují.
„Je třeba si ale uvědomit, že telemedicína funguje trochu jinak u lékařů specialistů než třeba u nás, praktických lékařů,“ zdůrazňuje Cyril Mucha. „Pacient nám sděluje symptomy nemoci, ale zdaleka tu nejde jen o to, co říká. Řeší své problémy celkově. A telemedicína tak zdaleka není pro každého.“
Telemedicína není pro všechny
Důležitou roli hraje informovanost pacientů a také fakt, zda řeší nějaký akutní, nebo třeba dlouhodobější problém. Jinak řečeno – kdo má už delší dobu vysoký tlak a léčí se s ním, je zvyklý na jeho měření, své léky a stavy, které s jeho problémem souvisí. Mnozí pacienti se vyznají i v terminologii „svého“ onemocnění.
„Jsou pacienti, kteří přesně popíšou ranní bolesti žaludku nebo hypoglykemii. Jiná je ale situace u takzvaného ‚naivního‘ pacienta,“ přibližuje rozdíly Cyril Mucha. „A už když člověk vejde do ordinace, hrajeme my, lékaři, sami se sebou takovou hru v odhadech, s čím přichází a co ho asi trápí.“
Zapojit všechny smysly a praxí trénovaný pozorovací talent je velký vklad praktických lékařů do pozdější diagnózy. Distančně se spousta věcí neposoudí. Cyril Mucha to ve svém příspěvku ostatně dokázal výčtem následujících indicií, kterých si lékař může všimnout už ve dveřích:
Co všechno vidí lékař na pacientovi
- Pacient jde v bolestivém předklonu.
- Při chůzi se zadýchává.
- Drží se za podbřišek.
- Napadá na jednu nohu.
- Motá se, je bledý.
- Má zažloutlá bělma.
- Má vzedmuté břicho.
- Z pacienta je cítit alkohol.
- Má zanedbaný zevnějšek, je cítit potem.
- Nervózně podupává nebo pobíhá.
- Má mdlý stisk ruky, je opocený.
To všechno a další věci lze vidět jen při osobní návštěvě pacienta v ordinaci, a lékaři to může mnohé napovědět. I když pacient přichází původně třeba s úplně jiným problémem, než který je patrný.
Správný směr, ale má své limity
„Telemedicína je určitě správný směr, ale má své limity,“ shrnuje Cyril Mucha. „Její výhoda je především ve velké úspoře času – i když spíše pro pacienty, kteří nemusejí trávit čas cestou do ordinace a čekáním.“
Velká výhoda distančního ordinování je podle lékaře také v „konzultaci nekonzultovatelných“. Jsou totiž pacienti, kteří se třeba k lékaři neodhodlají přijít, ale vzdálená forma pro ně znamená, že si o něčem spíš troufnou promluvit.
„Telemedicína je velkou výhodou také u chronických onemocnění, která se zaléčí a pak se průběžně sleduje jejich stav,“ přidává další „pro“ Cyril Mucha.
Nevýhody telemedicíny
Naopak hlavní nevýhodu telemedicíny spatřují praktici především v právním neukotvení a také faktu, že se vlastně jako zcela nový obor zatím nevyučuje a nemá stanovena jasná pravidla. Právní zapeklitost dokazuje podle Cyrila Muchy třeba i to, že se objevují soudní spory ve smyslu „kdyby pacient býval byl v ordinaci osobně, nemuselo se pak tohle stát“.
Zavedl se rovněž systém eNeschopenek, i když praktičtí lékaři stále upozorňují na mnohé nesrovnalosti a nedotažené detaily. Telemedicína by se také neměla nadužívat, k čemuž občas dochází.
„Telemedicínskou konzultaci stále považuji za doplnění klasické péče,“ shrnuje závěrem Cyril Mucha. „Určitě by v budoucnu měla vést ke spolupráci lékařů, kteří se starají o stejného pacienta, aby nemusel v jednotlivých ordinacích trávit dlouhou dobu čekáním. Data si jednotliví lékaři mohou předat. Neradi bychom ale, aby se vytratila individualita každého pacienta. Není přece jen součtem hodnot tlaků a glykemií, ale jedinečnou osobností. Telemedicína pomáhá, ale cílem není. Kontakt je nenahraditelný. Úsměv je přece víc než smajlík a jak praví staré známé heslo: I lékař už je lék.“
Odborná spolupráce:
MUDr. Cyril Mucha
Praktický lékař, provozuje Ordinaci Mucha v Praze. Je členem Společnosti všeobecného lékařství a člen pracovní komise předsednictva ČLS pro IT, dlouhodobě se věnuje problematice elektronizace zdravotnictví. Pracuje také jako odborný asistent na Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK a je členem Centrální etické komise MZ ČR.
ČLÁNKY DO MAILU