Když začala doba televize, v každé rodině ještě ani nebyla a my jsme nepatřili k těm, co se scházeli u sousedů. Někdy se jich tam sešlo celé patro.Zvláště, když bylo krasobruslení. O tom se povídalo moc, to bylo emocí.
Po večerech jsme četli a to tak, že někdo nahlas předčítal . Nebo velmi často jsme hráli Člověče nezlob se a Blechy. Na stůl se rozložila deka a kolečky se cvrnkalo tím způsobem, aby skákaly do kalíšku. Hrávali jsme všichni, celá rodina. A taky pravidelně jsme seděli společně u večeře. To je dneska méně časté nežli samozřejmé.
Místo společného stolu a večerních her vyplnila televize a trochu ovlivnila styl života. Ten malý černobílý obraz by jsme asi zpátky nechtěli, ale tu pospolitost rodiny určitě ano.