Být vždy OK, „ready“, připraven čelit novým výzvám, neznat větu: „To nejde.“ Vědět, že když se chce, všechno jde. Myslet pozitivně. To je instantní návod, jak být – jak krásně česky říkáme – „up to date“. Takoví jsou pozitivně, optimisticky myslící extroverti. Principy extroverze jsou přehlednější než introverze. Zaměření na vnější svět je obvykle i pochopitelnější než jeho opak. Navíc „extro“ tvoří pětasedmdesátiprocentní většinu, zadumaná introverze – zbývajících pětadvacet procent – se obrací do nitra svého nositele milujícího své soukromí. Řečí dávných posudků introverti „nepatří v kolektivu k oblíbeným“.
Který charakter je zdravější?
Současné psychologické výzkumy v USA – u nás tč. populární jako druhdy výzkumy sovětských vědců – tvrdí, že pesimisté žijí déle a bývají zdravější než ti, kdo holdují optimistickému „opiu lidstva“. „Trvale šťastný může být jen imbecil,“ pravil Miroslav Plzák. Onen pocit je doprovázen zvýšením produkce oxytocinu. Ten podporuje altruismus i otevřenost v postoji k druhým lidem, jakož i osobní imunitní systém. Leč pozor. Šťastní lidé dělají mnohdy nezdravé věci, přejídají se, opíjejí se, ba ani rizikový sex jim dle vědců nebývá cizí. Optimismus snižuje schopnost předvídat a řešit nebezpečí. Oslavovat zářnou budoucnost, přinejmenším po určitou dobu, lze i na Titaniku.
Je pravda, že extrovertním optimistům se lépe hojí rány. A to jak na těle, tak i na duchu. Jenže jich zase víc utrží. Zmínění optimisté projevují méně kritického myšlení, příliš věří lidem, víc přijímají rozličné mýty a prapodivné teorie než pesimisté. Ba dokonce obtížněji hubnou a odvykají kouření.
Naopak slovo introvert jakoby v lepším případě bylo synonymem slova tipeš (z jidiš – „blázínek, ale náš“). Dotyční raději poslouchají, než mluví. Necítí potřebu se prosazovat ani navazovat povrchní přátelství ústící v patřičné konexe. Preference extroverze je některými badateli považována za projev povrchnosti moderní doby. Prvním guru tu prý byl Dale Carnegie. Nic proti němu, ale některá z jeho zjednodušení mohou být poněkud rozčilující… přinejmenším pro introverty.
Jak to vidí „otec zakladatel“ osobnostní terminologie
Byl to Carl Gustav Jung, kdo položil základy dělení temperamentu v závislosti na přístupu k okolnímu světu na introverty a extroverty.
Do sebehodnocení a sebekritiky pohroužený introvert je dle C. G. Junga klidný, tichý, „sám pro sebe“, se sklonem unikat do vlastní fantazie. Vyhraněnou, velmi těžkou a patologickou formou introverze je autismus či některé formy schizofrenie. Zvýšeně je ohrožen depresemi, jakož i sebevražedným jednáním.
Extrovert je jeho protiklad. Na snění nemá čas ani chuť – jedná. Občas ovšem dřív mluví, než vše promyslí. Patologií neřízené a nezvládnuté extroverze je manická fáze bipolární poruchy.
„Velká pětka“- tam to (skoro) všechno je
Jde o moderní – pětifaktorové pojetí charakterizující lidskou osobnost. Popisuje následujících pět rozměrů osobnosti:
Big five – pětifaktorový model osobnosti
- otevřenost – touha po nových podnětech, originálnost, kreativita
- svědomitost - sebekontrola, spolehlivost, cílevědomost
- extroverze - společenskost, vstřícnost, aktivita, energičnost, optimismus, veselost
- přívětivost - sklon důvěřovat, spolupracovat, jednat vlídně s lidmi
- neuroticismus – smutek, úzkost, pocity viny, vyhýbání se lidem
Jinými slovy málem všechno, co je pozitivní, najdeme v rámci dimenze extroverze. Dimenze neuroticismu po čertech připomíná opačný pól – introverzi. Na první pohled není vyhraněno, kam přísluší dimenze svědomitosti. Právě tato je mimořádně důležitá. Je-li přítomna, podporuje klady a omezuje zápory osobnosti. Platí to do značné míry i naopak. Bez ní bývá ouvej. I když… kontext je víc než souhrn částí. Záleží dost na tom, jak je společensky přijímán „jižanský“ přístup „maňana“ (tj. „zítra je času také dost“) kontra „severské“ „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“. Navíc jsou poměrně značné rozdíly v individuální toleranci.
Černá triáda
Pětku – big five – doplňuje trojka potenciálně temných rysů.
Temná triáda
- Narcismus: sebeláska, obdiv pro sebe sama, pocity nadřazenosti. Poněkud paradoxní je, že tito muži bývají až překvapivě úspěšní u žen.
- Machiavellismus: Manipulace s druhými lidmi.
- Psychopatie: Poruchy osobnosti i chování, egoismus a sociální nezodpovědnost.
Prvky osobnostních rysů temné trojky lze najít u řady osob, jež se dokázaly prosadit v podnikové hierarchii včetně bankovnictví a finančního poradenství.
Léta se zabývám problémy svěření dětí do péče jednoho z rodičů na dobu po rozvodu. U mnohých pracovnic OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí, lidově sociálka), jakož i u soudních znalkyň, potažmo i u některých soudkyň mívám dojem, že vycházejí z tajného paragrafu jedna ústavy, jež je čitelný pouze ženám. Zní: „Děti patří tomu, kdo je porodil.“ Kupodivu onen paragraf jako by neplatil v souvislosti s otci kombinujícími kultivovaný narcismus s machiavellismem. Vzletná slova a velké pravdy jim tečou z úst jako šťáva z přezrálé hrušně. Střídavá péče – zdaleka ne vždy dostupný ideál solidních tátů, kteří nechtějí být jen „složenkovými“ otci – je v předchozím osobnostním ladění málem jistá.
Mojžíš ani Gándhí nerozdávali guláš
Jmenovaní nebyli ani „táboroví řečníci“. Vědecky je prokázáno, že ani jeden ani druhý nezískávali oblibu rozdáváním porcí guláše či koblih. Nepatřili mezi ctitele žvanění, ba ani „small talk“ – společenského popovídání si, jehož cílem je především nezarmoutit. Oba byli jednoznačně introverty. Cílů dosahovali vytrvalou, neokázalou snahou postupovat krok za krokem. Drželi se své vize, promýšleli ji, ale netoužili po potlesku davů.
Povrchní znalci asertivity tvrdí, že extroverze je asertivní. To určitě je, pokud se dokážete prosadit, obhájit svá práva, bez studu požádat o laskavost, ptát se na to, co vás zajímá, a každého manipulátora jasně a rázně odkážete do patřičných mezí.
Neméně asertivní je ovšem introverze. Především máte právo být sám sobě soudcem. Rozhodně nehodláte souznít s davem, ale přemýšlet i žít po svém. Dobře chápete a hluboce promýšlíte latinský základ aserere v slově asertivita. Česky je to sázet. Vaše svoboda spočívá v tom, že můžete zasadit kteroukoliv rostlinku. Hlubokou introspekcí dojdete k závěru, že pouhé zasazení ještě mnoho neznamená. Chcete-li, aby vám vaše květina dobře prospívala, musíte promyslet, jakou péči pak potřebuje a tu jí systematicky poskytnout. Ne se o ni starat jen chvíli, podle toho, co vás zrovna baví nebo co zaslechnete. Ostatně nejste extrovertní motýl, co létá z kytky na kytku.
Kým je tedy výhodnější být?
„Obojakost“ asertivity může připomenout zjednodušenost úvah na téma „co je lepší osobnost “. V určitých situacích mívá výhody introvert. V jiných jeho protipól. Lidé, situace a jejich kontexty nebývají černobílé. Objektivní pohled dejme tomu na Hradčany musí spojovat zážitek od Karlova mostu i od Pohořelce. Introverti si vystačí, zabaví se sami. Jsou „sví“, což přináší občas nová a neotřelá řešení. Spíše jim vyhovuje „co je psáno, a tudíž dáno“, než povídání, jemuž může každý rozumět jinak. Platí pro ně „člověk má dvě uši a jeden jazyk, aby více naslouchal, než mluvil“. Bývají oblíbení posluchači. Na druhé straně když promluví, nebývají rádi přerušováni.
Extroverti bývají více tzv. splachovací. Na nepříjemnosti nemají paměť „jako slon“. Stres zvládají obvykle lépe. Zvládnou mnoho různorodých podnětů. Platí pro ně „sdílený smutek je poloviční smutek“. Vypovídají se a „jdou dál“. Objevuje se u nich méně depresí i sebevražd. Extrovert je méně ohrožen syndromem burn out. Jen tak snadno nevyhoří. Ve vztahu k dennímu rytmu bývá spíše skřivánek než sova. Extroverti bývají odolnější vůči nemocem, které souvisí s nižší imunitou.
Bonmot dí: „Charakter je to, jak naložíme se svým temperamentem.“ Jisté je, že jak introvert, tak i extrovert může a ovšem ani nemusí být dobrý člověk. V běžném životě pak platí – všeho moc škodí.
ČLÁNKY DO MAILU