O zcela nezvyklém černém ptáku podobném huse hovořil brzy po začátku našeho letopočtu římský satirik Juvenalis (60–140). Angličtina o mnoho let později – v časech Shakespearových – používala „černou labuť“ coby poetické vyjádření úplné nemožnosti.
Co se dozvíte v článku
Nic úplně nemožného neexistuje…
Důkaz toho, že jedinou jistotou je, že na světě není nic nemožného, přišel na sklonku 17. století. Cestovatelé po západní Austrálii tam zmíněného černého ptáka viděli a popsali. Ostatně i leckde jinde na jižní polokouli žijí zmínění vodní ptáci a mají černé peří, nebo alespoň letky.
Ať bílé, nebo černé, mají labutě pozoruhodné – a člověku nedostupné – místo mezi tvory obývajícími zeměkouli. Právě ony jsou nejvyššími ryze monogamními tvory obývajícími naši planetu. Leckterého manželského poradce již zřejmě napadl povzdech typu: „Nebuď labuť a nečekej neochvějnou věrnost… ani u sebe, natož u svého miláčka.“
Černé labutě kolem nás
Podle N. N. Taleba jsme obklopeni tzv. černými labutěmi, a to v dobrém i zlém. Namátkou jde o sestrojení a zejména masové rozšíření internetu, raketový rozvoj počítačů včetně dostupnosti pro masy lidí, rychlý rozpad východního bloku včetně Sovětského svazu…
Nassim Nicholas Taleb. Jeho knihu Černá labuť z roku 2007 popsal The Sunday Times jako jednu z dvanácti nejvlivnějších knih od druhé světové války
Z jiného soudku nečekaně rychlý nástup Hitlera k moci, dále třeba útok na New York 11. 9. 2001 nebo finanční krize roku 2008.
Může ovšem jít i události zcela osobního charakteru, ať již týkající se zdraví, či rodinných vztahů. Bezesporu sem patří i pandemie koronaviru, byť o její příčině a následcích v době prvního vydání knihy Černá labuť ještě nikdo nic netušil. O to víc je toto, svým způsobem prorocké dílo dnes aktuální.
Pokud by nenastala tato nepředvídatelná událost, objeví se jiná
Typické pro ony nečekané „labutě“ jsou podle Taleba tyto znaky:
- Jde o něco nového, nečekaného, něco, s čím nemá nikdo zkušenost. Přitom je to něco podstatného, s velkým dopadem.
- Lidé si to dokáží vysvětlit až s časovým odstupem, kdy již konečně mají k dispozici fakta. Teprve pak lze podobné akce předvídat a bránit se jim do budoucna.
- Bez ohledu na výše uvedené míváme výraznou tendenci nový a šokující jev racionalizovat – vysvětlit rádoby rozumově, a to co nejdříve. Nedostatek reálných informací o jeho příčinách nahrazujeme informacemi nevalného charakteru. Těch je ovšem nadbytek.
- Máme sklon hledat viníky v konkrétních osobách, jež se černým labutím tak či onak připletly do cesty. Stěží přijímáme zjištění typu „pokud by nenastala tato černá labuť, objeví se jiná“.
Jak se bránit proti černé labuti
Autor Černých labutí je finanční expert a jak již bylo uvedeno, při jejich psaní neměl o koronaviru ani potuchy. Přesto jsou jeho názory právě dnes mimořádně podnětné. Nuže:
- Co je křehké, mělo by padnout, dokud je to malé – žádný subjekt by neměl vyrůst natolik, aby byl na pád příliš velký.
- Zastavme privatizaci zisků a socializaci ztrát – cokoli, co vyžaduje sanaci, by mělo být znárodněno, ostatní nechť je soukromé, malé a vystavené riziku.
- Lidé, kteří řídili autobus se zavázanýma očima a havarovali, by neměli dostat nový. Já zde dodávám: Nevěřte expertům, kteří nadále propagují metody, které selhaly.
- Nesvěřujme řízení jaderné elektrárny (nebo svých finančních rizik) lidem, kteří dostávají výkonnostní prémie. Prémie (ani nezkrotná touha po zisku) nepřihlížejí ke skrytým rizikům bankrotu.
- Kompenzujte komplexitu jednoduchostí. Komplexita vznikající z globalizace vyžaduje protiváhu v podobě jednoduchých produktů. Virus je globální, drobné omezení, jež si uložíme sami sobě, jsou ony jednoduché produkty občas pomáhající víc než co jiného.
- Dynamit nepatří do rukou dětem, ani když je opatřen varovným nápisem.
- Občany musíme někdy chránit před nimi samými. Jinými slovy mohou nastat chvíle, kdy i bytostný demokrat má praštit do stolu.
- Vyvarujte se Ponziho schématu – dle něj organizátor půjčuje nebo přijímá finance od nových investorů, aby mohl vyplatit ty stávající, kteří chtějí investici ukončit. Jde o tzv. letadlo. I rekordně zadlužený státní rozpočet by měl respektovat určité hranice.
- Projevují-li se u narkomana abstinenční příznaky, nedávejte mu další drogy.
- Občané by neměli spoléhat ve svých (nejen) penzijních plánech na stát.
- Udělejme z rozbitých vajec omeletu. Např. krize z roku 2008 je problém, který nelze zahladit drobnými úpravami. Potřebujeme postavit nový systém a předělat ten stávající dřív, než se předělá sám.
Život není jako hra
Zoceleni zmíněnou obezřetností dávejme pozor na – dle Taleba – ludický klam. Je to chybné přesvědčení v to, že náhodnosti v lidském životě se podobají náhodnosti ve hře. Tam je však možné mnohé předpovědět různými statistikami a pozorováním. Takto vzniklá předpověď je jen a pouze teorie. Pověstný „strom života“ je ovšem zelený.
V této souvislosti mne napadá citát z knihy Ilfa a Petrova Dvanáct křesel. Zní: „Pohovka byla tak brčálově zelená, že na první pohled bylo zjevné, že možné je všechno.“ Zřejmě to platí nejen pro pohovky, ale i pro historii lidstva. Mnohé události prostě nemají logiku. Logické naopak je, že možné je cokoliv.
Využijeme krize?
Ideální není jen „nestat se obětí“ tím, že ochráníme zranitelná místa. To samo o sobě nestačí. Ideální je „využití černých labutí a jejich zbarvení ve svůj prospěch na bílo“. Využít krizové situace k něčemu dobrému.
Ve vstupní hale pražské budovy ministerstva zdravotnictví je mozaika. Znázorňuje mladíka padajícího do rukou dívky, navíc mu na pomoc podává ruce jiný muž. Doplňuje to nápis: „Když nemocen klesneš, když stroj tě zraní, ať padáš jak do věrných paží a dlaní.“ Platí to i pro zranění, jež nám mohou způsobit černé labutě.
ČLÁNKY DO MAILU
