Proti mamografickému screeningu se staví někteří laici i odborníci již od 70. let, kdy se tato metoda začala používat v USA a ve Skandinávii. Objevují se studie s rozdílnými závěry zaštítěné odborníky, i články a blogy různé kvality.
Například při četbě textu 30 let mamografie: 1,3 milionu špatně léčených (www.uspesna-lecba.cz) zarazí celá řada věcí. Článek začíná razantně: „Svatý grál průmyslu rakoviny prsu (že mamografie je primární zbraní ve válce proti rakovině prsu) byl vyvrácen. Ve skutečnosti se mamografie jeví jako tvůrce příčiny 1,3 milionu případů rakoviny prsu v populaci Spojených států.“ Odvolává se přitom sice na studii publikovanou v časopise New England Journal of Medicine (www.nejm.org), nicméně nevychází z originálu, nýbrž z kompilátu (vyšlo na www.greenmedinfo.com).
S nesmysly se špatně polemizuje
Článek hned zkraje uvádí, že kvůli mamografii byla rakovina prsu přediagnózována u 1,3 miliónu amerických žen za posledních třicet let. Ovšem pozor – má jít o ženy mladší 40 let. Co na tom nesedí? V České republice se preventivní mamografický screening provádí až ženám nad čtyřicet. Když nahlédnete do anglického popisu studie, zjistíte, že i tady byly vyšetřovány čtyřicátnice a starší.
„Myslím, že jde o hodně špatný překlad,“ domnívá se Alena Bílková, vedoucí lékařka akreditovaného screeningového mamografického pracoviště Mamma centrum Zelený pruh (www.mammacentrum.cz), „vůbec to nedává smysl.“
Pokud si přečtete zmíněný článek nebo obdobné na stejné téma (a že jich není málo, česky například www.faktaozdravi.wordpress.com), možná na vás budou působit přesvědčivě. „Ono s nesmysly se špatně polemizuje,“ říká Alena Bílková.
Nejčastější tvrzení proti mamografii:
- Mamografie je jednak zbytečná, protože některé karcinomy nejsou nebezpečné a samy vymizí.
- Dále je mamografie dokonce nebezpečná a to hned z několika příčin:
- Pozitivní nález vyvolá u žen stresovou reakci (stejně jako léčba vyvolá psychické trauma).
- Dále samotné vyšetření napáchá větší škody než případný nádor.
- Dokonce snad sama mamografie rakovinu vyvolá, neboť „na rentgenu založená mamografie je přípravnou půdou pro budoucí rakovinu prsu vyvolanou zářením u exponovaných skupin obyvatel“.
Proč nám, ženám nebohým, tedy to zlo nutí? Možná tušíte, je za tím „průmysl rakoviny prsu“. Zdravotnictví mnohdy bezpochyby je zlatý důl, o tom žádná. Než ale rezignujete na preventivní vyšetření prsu, čtěte dále.
Karcinom nemůže být nezhoubný
Co tedy lze objasnit? Vezmeme to postupně: První tvrzení zpochybňuje screeningová vyšetření na mamografu, protože některé karcinomy prý nejsou nebezpečné, pokud se nebudou léčit, nezpůsobí žádnou újmu nebo dokonce samy ustoupí.
„To je hodně nepřesné. Dopředu nikdy nevíme, jak se bude nádor chovat. Bylo by krásné, kdyby nádor samovolně zmizel, jenže my už víme, že tělo si obvykle samo neporadí. To se stane jen ve vzácných případech. Nádory mají tendenci pokračovat v růstu,“ komentuje doktorka Bílková. V článku se podle ní pletou jablka a hrušky – a nezhoubné nádory s karcinomy…
Nádory prsu
- nádor – může být nezhoubný
- karcinom – jde o zhoubný nádor
Existují dva typy karcinomu prsu:
- Duktální karcinom in situ (DCIS) – je ohraničený. Je to prekurzor, předstupeň, kdykoli se z něj může vyvinout karcinom invazivní.
- Invazivní karcinom
„U žádného nádoru nevíme, jak se bude v budoucnosti chovat. Ale každý nádor považujeme za potenciálně nebezpečný, a proto je potřeba ho léčit. Vlastnosti nádorů nejsou tak jednoznačné, abychom byli schopni říci, ano, tento nádor se změní – a tento ne. Z karcinomu in situ se výhledově může vyvinout invazivní karcinom. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. To bohužel v tuto chvíli nikdo není schopen říct,“ říká lékařka. Článek má však jasno: „Pokud je skutečně pravda, že DCIS a jiné abnormální nálezy v prsu, stejně jako klinicky potvrzené invazivní karcinomy prsu, zůstanou nezhoubné nebo ustoupí, pokud se nebudou léčit, celý průmysl rakoviny prsu, již hluboce zabředlý do marketingového střetu zájmů, se bude muset radikálně reformovat.“ I když pomineme opět zmatenou terminologii (karcinom prsu je sám o sobě zhoubné onemocnění atp.), jsou to odvážné závěry, původní studie nic podobného netvrdí.
Kanadská studie
Nedávno média informovala také o tzv. kanadské studii s tím, že zpochybnila význam mamografie. „V této studii je uvedena jedna zásadní věc, která však už není dále přebírána, a to, že závěry nelze zobecňovat pro jiná pracoviště, studie nebo země. Ale přesně to se stalo,“ upozorňuje Alena Bílková.
Na medializované závěry reagovala řada odborníků, na serveru Vitalia.cz například Halka Bitmanová, vedoucí lékařka Centra pro nemoci prsu (více Několik vět k článku „Mamograf je zbytečný“). Reakci těch, kteří se mamografickým screeningem a jeho datovou podporou zabývají v České republice, přinesl odborný server Medical Tribune: „Článek profesora Millera a jeho spolupracovníků z British Medical Journal (www.bmj.com) bohužel nepřináší zásadní nové poznatky a je pouze další zprávou z Canadian National Breast Screening Study, která se uskutečnila v první polovině 80. let a jejíž výsledky byly publikovány v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí,“ komentují dotyčný materiál čeští odborníci (více www.tribune.cz).
Nicméně mediální výstupy o tzv. kanadské studii formulují přeci jen opatrněji než článek zmíněný v úvodu: „Výzkumníci soudí, že mnoho rakovinových nádorů roste pomalu nebo vůbec, a nevyžaduje léčbu. Některé prý samy zmizí.“ (www.novinky.cz). Jenže i tak je tu pořád stejný háček – nikdo nepozná, který nádor bude ten, jenž neporoste a nezabije vás. „Věčně dokola dochází k tvrzením, že řada z nádorů by léčbu nepotřebovala – jenomže jak to odhadneme?“ ptá se doktorka Bílková. Risknete to?
Stres z pravdy o nemoci
Dalším oblíbeným argumentem proti screeningovým vyšetřením je obava z vyvolání stresu. Ženy prý jsou traumatizovány hned několikrát – mají obavy z vyšetření a z čekání na výsledek. Stresuje je případný pozitivní nález, samotná léčba i následné kontroly. (Tak někoho stresuje zase zubař, že?)
Takže máte dvě možnosti. Za prvé sedět doma a doufat, že se vám rakovina prsu vyhne.
Za druhé absolvovat pravidelně preventivní vyšetření, v případě podezřelého nálezu následně podstoupit biopsii. Ta zjistí, zda jde o nádor zhoubný, nebo nezhoubný. „Ano, těch 10–14 dnů čekání je nepříjemných, ale když na konci víte, že jste v pořádku, stojí to za to. Většina žen se z toho nehroutí. Samozřejmě slabé povahy a ženy psychicky nemocné to prožívají hůře,“ říká Alena Bílková.
- „U prvního mamografu mi fáze vyšetření a čekání na výsledek přišla úplně normální, stejně jako u jiných vyšetření. Dnes je to už horší, protože i když si to snažím nepřipouštět, strach z možné recidivy budu mít asi již pořád. Pozitivní nález byl pro mě šok, ale když si vyhledáte, jak vysoké je procento úspěšné léčby této rakoviny, jsem ráda, že jsem na mamografu byla. Léčba nic moc, ale nechat to být – to je úplný nesmysl!“
Ilona, osm let po léčbě rakoviny prsu
Co když to dopadne špatně, nález je rizikový? Zase dvě možnosti. První vám doporučí asi každý onkolog – začněte se léčit. Druhou vám zřejmě doporučí odpůrci mamografie – nedělejte nic. Ono to možná dobře dopadne. Nebo taky ne. „Z biologických vlastností nádoru můžeme usuzovat, jaká je prognóza. To mám říct: ´Paní, máte malý nádor, on vám možná neporoste. Ale možná poroste. Tak počkáme…?´ Dovedete si představit, jak by to na ženy asi působilo? Teď čekají deset až čtrnáct dní na výsledek. Tak si to srovnejte.“
Škodí víc nádor, nebo vyšetření?
Rentgenologové netvrdí, že rtg záření sebou nenese vedlejší účinky. „Může ovlivňovat tkáně. Proto se nedělají mamografická vyšetření u žen pod čtyřicet let, kromě výjimečných odůvodněných případů. Nevíme přesně, co rakovinu prsu způsobuje. Známe rizikové faktory a mezi ně patří i záření, to nepopíráme,“ říká lékařka. „Pokud by rtg záření bylo jedinou příčinou nádorů prsu, jak se tvrdí, jak by karcinom prsu mohly mít ženy, které na mamografu nikdy nebyly?“ Záření se používá i k léčbě – k ozařování po operaci invazivního a in situ karcinomu, aby se zamezilo recidivám a vzniku invazivního karcinomu.
Podle zkušeností lékařů v současné době nejsou lepší vyšetřovací metody než mamograf, ultrazvuk a biopsie. Občas se tvrdí, že plnohodnotnou alternativou mamografie je termografie. „Není. Termografie se používá už třicet let, ale spíše jako doplňková metoda. Ukáže změny v barevné škále jak u zánětů, tak u nádorů. Takže zjistíme, že se v prsu něco děje, ale nepoznáme jednoznačně, jestli je to zánět, nebo nádor,“ vysvětluje Alena Bílková.
Proč hledat nádor, když tu máme Tamoxifen…
Tamoxifen je jeden z nejpoužívanějších léků proti rakovině prsu. U většiny žen zabraňuje dalšímu růstu nádoru. Objevují se proto teorie, podle nichž není s moderními léky tak důležité zachytit nádor včas a tudíž screening je zbytečný. Jak by si to autoři těchto teorií představovali v praxi? Že by ženy namísto mamografu braly hromadně preventivně pilulky? Tamoxifen se k prevenci skutečně používá, ale vzhledem k vedlejším účinkům výhradně u žen, které jsou ve velmi vysokém riziku vzniku rakoviny prsu.
I k léčbě je využití Tamoxifenu omezené, je vhodný a účinný jen pro některé ženy. „U starších pacientek lze v některých případech namísto operace jako jedinou léčbu podávat tamoxifen. Nádor se – pokud na tuto léčbu reaguje – zmenší a udržuje se na určité velikosti. Není to možné pro všechny, ale jen pro ty, které mají pozitivní hormonální receptory. A v kombinaci s jinou léčbou je možné ho používat pouze po dobu pěti let,“ upřesňuje doktorka Bílková.
Je pravda, že tamoxifen je jeden z léků, který snižuje úmrtnost na rakovinu prsu, ale jen u žen, které ho mohou užívat, a i u nich musí být nádor zavčasu diagnostikován. „A jak se přijde na nádor prsu? Že ho vyhmatáme? To už ale bude dost velký. Princip screeningu je, aby se nádor našel, když ještě není hmatný,“ zdůrazňuje lékařka. Úmrtnost podle ní snižuje jednak účinná léčba (sem patří operační léčba, léčba chemoterapeutická, včetně hormonální léčby Tamoxifenem, a biologická léčba) a dále to, že nádory jsou zachyceny včas při screeningovém vyšetření. „Pro všechna onemocnění platí, že čím dřív jsou zachyceny, tím je léčba jednodušší, snazší. Čím déle nádor v těle roste, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude metastazovat. Když už metastazuje, sice můžeme také dávat tamoxifen, ale jeho účinnost už je mnohem menší, než když je ložisko jen v prsu.“
Kdyby nebyl mamograf, nebyla bych já
Čím větší je nádor, tím horší je prognóza. Čeští odborníci na mamografii konstatují (www.tribune.cz): „Je bohužel smutnou skutečností, že s rostoucím stadiem výrazně klesá šance na dlouhodobější přežití, a na tomto faktu vývoj v moderní farmakoterapii nic nemění. Přes stále úspěšnější léčbu je to tedy právě časná diagnóza, která rozhoduje o možnosti vyléčit zhoubný nádor prsu.“
- Ať žije mamograf! Kdyby nebyl, už bych tu sedm let nebyla já. Chvíle obav a nejistoty, jak dopadne vyšetření a následně biopsie, za to rozhodně stojí. Na svůj nádor bych určitě přišla pozdě, až by byl velký a tedy větší riziko, pokud vůbec, protože si myslím, že žen, které si dělají samovyšetření prsu je málo a já mezi ně nepatřím. Mé dcery chodí na pravidelné kontroly. Když už jsem jim předala zátěž v podobě rakoviny, alespoň jsem klidnější, že jsou pod dozorem a budou i nadále. A to by bez mamografu nešlo.
Jana, sedm let po léčbě rakoviny prsu
V ČR zemře 26–30 % žen, které rakovinou prsu onemocní. Více než dvě třetiny žen žijí dál. „To jsou svým způsobem potěšující data. Když má někdo rakovinu plic nebo slinivky, tak takovou šanci nemá. U tohoto typu rakoviny je velká naděje na přežití, tak proč nevyužít možnost zjistit toto nádorové onemocnění včas, dokud se dá úspěšně léčit,“ uzavírá Alena Bílková. Vyberte si samy.
ČLÁNKY DO MAILU