Nevím, zda je metoda dobrá nebo špatná. Ale vím, že argumenty jedné strany jsou špatné: "Za zásadní chybu považuje to, že se metoda používá, ač s ní dítě zjevně nesouhlasí." S plácnutím přes zadek (či zákazem televize) taky zlobivé dítě zjevně nesouhlasí a přece je to někdy jediná účinná metoda.
Je tady jeden zásadní rozdíl. Dle dr. Prekopové se metoda nemá používat jako výchovný prostředek, srovnání s plácnutím je tedy scestné.
Údajně má být prostředkem "rozproudění lásky". Už jste viděl, že by se láska dala rozproudit přes nesouhlas, který je třeba zlomit tělesným násilím?
..... ono to do sebe něco má, Myslím tuto metodu. Pokud to ale rodič zkouší a nemá citové polohy sám-sama v sobě vyřešené, je to tragédie. U nás se něco podobného stalo. Já o tom něco věděl. Jenže manželka, zdravotní sestra, si myslela, že je chytřejší, tak to praktikovala po svém. Dnes můžu s klidem říci, že její způsob byl na škodu dětem. Ale to neposoudí nikdo, kdo o tom nic neví nebo nechce vědět, pokud tuto metodu neuznává.....
A co když někdo tuto metodu neuznává, ale přesto je s ní podrobně (na vlastní kůži) seznámen? Ten taky nemá právo posuzovat?
Vy si snad myslíte, Ferdinande, že neúspěch metody tkvěl v osobě Vaší manželky? A zkusil jste ji praktikovat sám? Vyzkoušel jste ji na manželce? Podvolil byste se, kdyby ji vyzkoušela ona na Vás?
vágním příkladem nějaké holčičky, jejíž chování se údajně zlepšilo, se mi zdá podobná jako u výrobců pracích prášků. "Náš prostředek vypere dočista dočista"!
Na druhé straně jsou známy naprosto konkrétní výpovědi obětí, které tzv "terapie pevným objetím" poznamenala. Stejně jako existuje německá studie pokusů na autistech páchaných pod dohledem a s vědomím dr. Prekopové v jednom ústavu. Bez zjevných pozitivních výsledků.
ČLÁNKY DO MAILU