Nezdrženlivé nakupování je záležitost s historickými kořeny. Existuje od doby, kdy se lidstvo – slovy V+W – rozhodlo, že „za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze“. Jeden z otců zakladatelů moderní psychiatrie Emil Kraepelin popsal již před více než sto lety oniománii manické, tj. nezdrženlivé nakupování. Termín se užívá dodnes.
Mluví se i o nakupování impulsivním, nakupování bez rozmyslu. eventuálně o nutkavé nakupovací poruše. Stav popsal mj. dokumentární film Šmejdi (2013) režisérky Silvie Dymákové. Variant „shoppování“, jež se posléze stane třeba i „šmejděním“, je mnoho. Společný jmenovatel je v nesmyslnosti nákupu zbytných věcí a v následných finančních problémech.
Chorobné nakupování
Nutkání k nákupu odpovídá projevům obsese. Pomáhá – samozřejmě krátkodobě – proti úzkosti.
Výskyt se odhaduje u zhruba osmi procent dospělé populace. Intenzita může kolísat během roku. Riskantní jsou Vánoce, eventuálně jiné svátky spojené s obdarováním. Paradoxně se častěji vyskytuje u lidí s menším příjmem. Cesta do dluhových pastí je tím otevřená.
Kompulze je opakované jednání, činnost vykonávaná postiženým v naději, že se právě tím zbaví úzkosti a vnucujících se obsesí. Nejde o náhodu nebo o ojedinělý exces vyvolaný předchozím nedostatkem nebo strádáním. Manželky, jež doprovázely své muže, sovětské hokejisty hrající první týdny v Kanadě, nakupovaly ohromné mrazničky a zaplňovaly je nesmyslnými zásobami masa. Byly z domova zvyklé, že maso „jednou je, a podruhé není“. Dámy se časem zklidnily. Tím ovšem není řečeno, že některá z nich neujížděla, dejme tomu, na botičkách.
O kompulzi nejde ani u koníčkářů schopných nakoupit, dejme tomu, luxusní série známek nebo foto potřeby bez ohledu na to, že rodina nemá co jíst. Tam jde spíše o hierarchii hodnot. Hobby má přednost. Z nákupu má dotyčný dlouhodobě radost a pyšní se jím, byť třeba jen sám před sebou.
Znaky manického nakupování
- Obsese i kompulze jsou vnucené. Kupec ví, že by nakupovat nemusel a neměl, přesto se neovládne. Nakupuje, i když má daných předmětů zásoby, jež nelze spotřebovat ani za sto let, eventuálně má mnoho podobných věcí ještě nevybalených z krabice.
- Vlastní nákup lze přirovnat ke škrabání svědícího ekzému. V danou chvíli to pomůže. Je vnímán jako v zásadě nepřiměřený, ale zároveň jako nutný. Chceme to, i když nenakupujeme z radosti nebo potřeby.
- Alespoň jednu obsesi či kompulzi chce postižený zvládnout, potlačit, nebýt v jejím vleku. V této snaze nemá úspěch.
Typické vlastnosti nutkavých kupců
Patří sem nízké sebevědomí, pocit nedostatečného ocenění okolím, negativní, dosti kritické myšlení, sklon podlehnout manipulaci, nižší sebeovládání. Traduje se, že jde častěji o ženy než o muže. Platí to v běžných nákupech a u různých krášlících předmětů. Muži častěji neodolávají finančně velmi náročným věcem.
Zajímavé je psychoanalytické vysvětlení. Nákup je důsledkem toho, že se člověk podvědomě stydí za to, jak vypadá, jak dopadl, jaký je. Snaží se o kompenzaci nepříjemné individuální bilance.
Utrácení peněz je droga
Nadměrné a návykové nakupování patří mezi riziková chování. Na jedné straně – nebezpečné a škodlivé. Na druhé straně nabízí možnost odměny formou příjemné emoce. Pravděpodobně souvisí i s tendencí „hledat vzrušení“ a s impulzivitou. Jde o variantu konzumace alkoholu, cigaret, drog.
Hovoří se i o tendenci k bezprostřednímu uspokojování potřeb, nonkonformním přístupu k obecně uznávaným hodnotám. Zároveň ale i o pocitech sociální izolace a úzkosti. Existuje německý výzkum prokazující, že utrácení peněz podněcuje stejná mozková centra jako některé návykové látky. S rostoucí zaplacenou částkou jsou více stimulovány některé části předního mozku.
Nejde jen o fyziologický podklad. Nutkavé nakupování podněcují i sociální vlivy. Velký význam mají referenční skupiny. Tj. skupiny, kam člověk chce patřit. Nemusí jít jen o mladé šťastné lidi eventuálně žijící v harmonické rodině. Mohou to být vztažné skupiny typu „zdraví lidé“, „turisté“, „šťastně se smějící děti“, „svěží a spokojené hospodyňky“, „dokonalí kutilové“ atd.
Svéráznou kapitolou nadměrných nákupů je hédonické nakupování. To je nákup přitažlivých předmětů, jež nám samy o sobě dělají radost a působí kladně na naše smysly. Jsou variantou pohlazení, jehož se nám v tu chvíli nedostává. V tomto smyslu nepodceňujte ani úsměv prodavače, jeho ocenění kvality nákupu ani pochvalu od dealera.
Co s tím?
Nejúčinnější je vyhnout se rizikovému prostředí a situacím. Lze si připomínat minulé špatné zkušenosti. Znovu si uvědomit rizika.
Alespoň v rámci možností dbát o psychickou i fyzickou pohodu. Připustit si, že i já mohu být „v nejlepší společnosti“ lidí občas trpících úzkostí a depresí. Tyto stavy léčit v ordinaci psychologů a psychiatrů, ne v supermarketech.
Opakovat si: „Slevy nejsou zadarmo!“ Chtějí nám jen vytáhnout peníze z kapsy. Zásadně nevěřit tomu, že nákup je „poslední příležitost, pro kterou se musíme rozhodnout hned teď“.
Před eventuálním nákupem počítat spíše do stovky než jen do deseti. Přitom možno střídat hluboký nádech a výdech.
Nacvičit si a používat i jiné relaxační techniky.
Dělat si drobné radosti. Mezi ně patří namátkou příjemná koupel, zajímavá knížka nebo film, procházka se psem, kutilství.
A propos, dle některých autorů je nutkavé nakupování jedním z důsledků sexuálního neuspokojení.
ČLÁNKY DO MAILU