Přeháněním a ironií nezměníte nic na tom, že v každé profesi můžete svoji práci dělat dobře anebo špatně. A ten, kdo ji dělá špatně, to může dělat z neschopnosti, nedbalosti, anebo záměrně.
Když mě v dětství odvezli na pohotovost rodiče se zlomenou rukou, bolelo to, ale nebyl jsem tak v šoku, abych neregistroval, jestli mi něco píchli. Ve zprávě byla uvedena injekce proti bolesti, přestože jsem žádnou nedostal.
Když mi už jako dospělému sešroubovali kotník, každý ošetřující lékař měl na rehabilitaci jiný názor a já si v té době vybral tu nejpohodlnější variantu. Díky tomu dodnes nemá ta noha plnou hybnost.
To nepíšu, abych házel špínu na všechny doktory. Jen chci ukázat, že neexistují pouze dva extrémy: "nezištně pomáhat" vs. "záměrně škodit".
Ale klidně nám zdůvodněte, proč je to jinak u doktorů, kteří provádějí výzkum. Než napíšete, že jsou všichni docenti a profesoři medicíny svatí díky absolvování nějaké přísahy nebo zkoušky, vzpomeňte na oficiálně zveřejněné studie, které byly později označeny za zmanipulované.