Testování koronaviru u dětí – rádce pro vystrašené rodiče

16. 11. 2020

Sdílet

 Autor: Tereza Víchová / Vitalia.cz
„Bohužel nejsem poslem dobrých zpráv, nákaza koronavirem se prokázala u jednoho zaměstnance školky a všechny děti musí na testy,“ oznámila mi do telefonu paní učitelka. Čtyřletého Kryštofa tak čekalo setkání s odběrovou sanitkou a „kosmonauty“. Jak probíhají odběry na COVID-19 u dětí, jak se s nimi o všem bavit a budou si ty malé odnášet nepříjemnou vzpomínku?

Sice samozřejmě obecně platí, že „děti se rychle oklepou ze všeho“, ale my dospělí si na rozdíl od nich umíme ledacos rozumně vysvětlit. Jak komunikovat s evidentně zdravým dítětem (pokud se tedy nepotvrdí, že je bezpříznakově pozitivní), že se po pár dnech, kdy je školka zavřená, setká s kamarády – ale u odběrové sanitky kvůli „tomu koronaviru“? Tím spíš poté, co mi kolegyně z redakce vypráví, jak její dospělé dceři po testu vyhrkly slzy, které jí rozmazaly řasenku, a dítě, které čekalo ve frontě za ní, reagovalo hysterickým záchvatem pláče…

Co se dozvíte v článku
  1. Příprava je nutná, ale ne přehnaná
  2. Den odběru nastává
  3. Armáda v plné parádě
  4. Jdeme na řadu
  5. Ne z nosu, ale z krku

Příprava je nutná, ale ne přehnaná

První, co zakazuji starším dvěma bratrům, je běžet k benjamínkovi s větou: „Ty náš chudáčku, tobě se budou šťourat v nose!“ Diplomaticky na celé akci „Odběr“ nacházím to zajímavé a lákavé: přijedou „kosmonauti“ a podíváš se do sanitky. Reaguje věcně a praví: „Hmmmm.“

„Doma by se o odběrech nemělo s dětmi předem mluvit nijak dlouze,“ doporučuje i Libuše Vitková z EUC Laboratoří, která od jara dětských odběrů provedla stovky. „Jedeme se podívat na kosmonauty, polechtají tě trochu v nose a ničeho se neboj. Dlouhé natahování může znamenat jen to, že dítě začne být zbytečně vystresované,“ říká.

Kryštofa ale posléze zajímá, jestli to bude bolet třeba jako injekce u paní doktorky, požaduje přesnější vysvětlení. Podle Libuše Vitkové je na místě přiznat, že to úplně příjemné není. „Těm dětem, co už chápou, situaci přirovnáváme k tomu, když nám vlétne do nosu třeba mořská voda. A děti nám to po odběru i potvrzují,“ radí zdravotnice, k čemu odběr připodobnit.

U nás se vysvětlování mezitím chopí manžel, který už na testech byl, a synovi ukazuje vatovou tyčinku v koupelně.

Galerie: Jak probíhal test na COVID-19 u čtyřletého dítěte

Den odběru nastává

Scházíme se před školkou, děti vesele pobíhají a čekáme na zpožděnou sanitku, která uvízla v dopravní zácpě. I přes pohodovou atmosféru je znát, že děti vnímají, že je „něco jinak“ než obvykle. Do školky se nesmí, všichni máme roušky.

„Nebude to bolet?“ ujišťuje se znovu Kryštof a já – lehce nervózní – opakuju, že to bude jen jako ta mořská voda v nose.

„Já ale nechci na operaci,“ hlásí holčička kousek od nás a potvrzuje, že i ty děti, co se ze všeho hned oklepou, mají odběru předem pěkně plné hlavičky.

„A půjdeš tam se mnou?“ ptá se mě ještě syn. A já vlastně nevím, protože třeba se do té sanitky nevejdu a budu muset zůstat venku? Víc informací nemá ani paní učitelka.

Armáda v plné parádě

Přijíždí zelená vojenská sanitka jako další velké překvapení. Všechny zajímá, jestli mají vojáci s sebou i zbraně – tím by celá akce okamžitě znamenala zážitek navíc. Vychází pán a paní v maskáčovém oblečení – k nelibosti všech, co očekávají „kosmonauty“, mají zatím jen roušky. Rozhoduje se o tom, že děti s rodiči budou chodit po jednom dovnitř do školky. 

„Většina dětí snáší odběry v pohodě,“ říká Libuše Vitková. „Větší už stojí, menší si rodiče vezmou na klín a přidrží mu ručičky. Sestřičky jsou obvykle dvě, jedna provádí odběr a druhá je připravená zasáhnout, kdyby se dítě bránilo. Provádíme odběry i miminkům, některé ho prospí v autosedačce, jiné pláče, je to individuální.“

Galerie: Testování vzorků na COVID-19

Jdeme na řadu

Vcházíme do školky a to je vlastně velká výhoda, protože je to známé prostředí, žádná nemocnice hrozící injekcemi. Na místě je i milovaná paní učitelka Helenka, což Kryštofovi evidentně dodá odvahu. A nakonec i „kosmonautka“, která se mezitím převlékla, takže to, co jsem slibovala, se částečně potvrzuje.

„Dětem je vždycky třeba věnovat více času a obvykle se to tak dělá všude,“ popisuje Libuše Vitková. „Důležité je všechno jim ukázat, a hlavně vysvětlit, co se bude dít. Ukazujeme malou štětinku a řekneme jim, ať třeba spíš zavřou oči a foukají nosánkem. Obvykle je po všem, než se stačí vzpamatovat. Jedna maminka třeba chystala telefon, že pustí pohádku, aby odvedla pozornost. Než pohádka začala, bylo po odběru.“


Autor: EUC Laboratoře

Takto vypadá dětská varianta odběrové štětičky

Ne z nosu, ale z krku

Kryštof se usazuje na židličku, na které obvykle maluje nebo obědvá. A „kosmonautka“ přesně naplňuje to, o čem mluví Libuše Vitková:

„Ahoj, jak se jmenuješ?“ zajímá se. Pak synovi vysvětlí, že ho trochu polechtá jako paní doktorka, když má angínu. A to je další překvapení – odběrové sady, které se používají pro naše děti, jsou totiž na odběry z krku, což je šetrnější a koneckonců pro malé děti nic neznámého. Protože dřevěnou špachtli a pokyn: „Udělej áá,“ – to už zažily všechny několikrát.

Hotovo je skutečně za pár vteřin, paní učitelka i odběrová zdravotnice Kryštofa chválí a pouštíme dalšího. Syn vesele vybíhá, hlásí, že ho trošku bolí v krku a pochopitelně řeší, že by to chtělo nějakou odměnu.

Sečteno a podtrženo, pro většinu dětí nejsou odběry na COVID-19 žádnou dramaticky zatěžující záležitostí. Vhodnou domácí přípravou to ale rodiče určitě zjednoduší. A pokud má dítě obavy z lékařů obecně, určitě je namístě domluvit se i se zdravotníky, aby nespěchali a všechno vysvětlili. Zajímavé určitě bude, jaké našim malým dětem na tuhle zvláštní dobu asi zůstanou vzpomínky.

Odborná spolupráce:

Libuše Vitková

Vedoucí Oddělení odběrových míst společnosti EUC Laboratoře

Autor článku

Zaměřuje se především na problematiku zdravého životního stylu, sportu, nemocí a jejich řešení.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).