Druhů hepatitidy, zjednodušeně lidově nazývané žloutenka, je šest a vzájemně se od sebe liší jak prevencí, tak projevy a léčbou. Snad i proto o typu C panují stále rozšířené omyly nebo informace, které se sice žloutenky týkají, ale jiného typu.
Co se dozvíte v článku
U hepatitidy typu C třeba většinou neplatí, že by nakaženému zežloutlo bělmo či kůže, což je přitom základ onoho lidového názvu choroby. Alespoň se tak neděje v době, než se nemoc podepíše na játrech, což může trvat i 30 nebo 40 let. Naopak, tento typ se zpravidla desítky let nijak neprojevuje.
Proč je nemoc zákeřná
Upozorněním na žloutenku C mohou být kolísající hodnoty jaterních testů. Jenže ani to neplatí vždy. Až u poloviny pacientů nastává několikaleté období, kdy se nemoc neprojevuje zvýšenými hodnotami. Naopak ty jsou normální, přestože virus v organismu zůstává,
upozorňuje na zrádnost nemoci Jan Šperl, vědecký sekretář České hepatologické společnosti a zástupce přednosty Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.
Místopředseda hepatologické společnosti Petr Urbánek pak dodává, že řada pacientů má po celou dobu nemoci jaterní testy v pořádku.
Jaterní testy navíc lékaři nepředepisují preventivně. Stejně běžně se netestuje ani žloutenka typu C. Testy na HCV, tedy virus, který žloutenku C způsobuje, nepodstupují ve screeningu těhotné ženy. Není ani běžnou součástí předoperačního vyšetření. Jednotný přístup není, takže některé nemocnice testy v rámci předoperačních vyšetření dělají, jiné ne,
upozorňuje Urbánek, který vede internu v Ústřední vojenské nemocnici.
Kdy je dobré říci si o test
Pokud vás čeká operační zákrok, je dobré zajímat se, zda součástí předoperačního vyšetření byl i test na žloutenku C. A pokud ne, pak není od věci se o něj i aktivně přihlásit.
Ideální příležitostí k otestování je také těhotenství, ačkoliv žena nemá žádné zdravotní problémy. Smysl to má proto, že žloutenka je přenosná z matky na novorozence, ačkoliv k nakažení nedochází vždy. Indikace k testu je v těhotenství nezpochybnitelná,
podotýká Petr Urbánek. Přitom není nutné podstupovat odběr krve navíc, testovat žloutenku lze i z těch odběrů, které jsou nutné pro další vyšetření.
Stejně tak není od věci o test požádat u praktického lékaře při pravidelné dvouleté preventivní prohlídce, při které pacientovi berou krev kvůli hodnocení jiných parametrů.
Má to zádrhel
Pokud lékař test předepíše, je hrazen z veřejného zdravotního pojištění. Může se ale stát, že lékař na testy zájemce neodešle, protože jednotný doporučený postup pro zdravotníky nebo plošné preventivní vyšetřování na HCV neexistují. Navíc se testy lékařům započítávají do limitů úhrad od pojišťoven. Odborné společnosti by chtěly, aby testování v budoucnu mělo formu screeningu mimo limity, což by lékaře mohlo motivovat.
Podstatné však také je, že se liší náhled na hepatitidu C. Zatímco jedni lékaři ji považují za okrajovou záležitost, infektologové a hepatologové význam testování zdůrazňují. Upozorňují, že včasné zachycení nemoci vede k vyléčení a předcházení dalším nemocem, a tedy někdy i nákladné léčbě.
Počty nakažených
V ČR je ročně nově diagnostikováno 800 až 1000 nakažených HCV. V roce 2023 testy potvrdily nákazu u rekordních 1300 pacientů, což si lékaři vysvětlují zvyšujícím se počtem znovunakažených a tím, že lidé stále ještě dohání lékařskou péči po covidových restrikcích. Odhady hovoří o tom, že celkem se žloutenkou C žije aktuálně v ČR více než 60 tisíc lidí. Někteří o nákaze nevědí, protože nikdy nepodstoupili test.
Navíc se ČR hlásí ke snaze Světové zdravotnické organizace (WHO) postupně žloutenku C vymýtit. Možné to je, protože už deset let existuje jednoduchá a účinná léčba, která u žloutenky typu C vede k úplnému uzdravení. Aby mohla být nasazena, musí pacient o onemocnění vědět a mít jej diagnostikované, což se dle Urbánka v ČR tolik nedaří.
Pokud lékař test odmítne předepsat, zájemce o něj s tím až tak moc nenadělá. Když se bude pacient otestování dožadovat, musí být připraven na to, že lékař by měl vědět o jeho případném rizikovém chování z minulosti. Patří mezi ně i jednorázová aplikace drogy, sexuální promiskuita. Rizikem, byť ne zaviněným pacientem, jsou také transfuze či transplantace před rokem 1992 nebo starší neodborná tetování.
Když lékař test nepředepíše
I bez předpisu existují další možnosti. První je objednat se v komerční laboratoři a test si zaplatit ze svého. Stojí zhruba od 400 Kč výše. Výhodou je, že některé laboratoře zaručují zákazníkovi anonymitu, takže výsledky nejsou spojeny s jeho jménem.
Druhou možností je vyhledat neziskové organizace, které pracují třeba s narkomany nebo pracovníky v sexbyznysu, a nechat se otestovat u nich. Podle lékařů to ale běžný člověk neudělá z důvodu obavy ze stigmatizace – existují případy, že lidé jen kvůli podezření na HCV přišli neprávem o práci.
Třetí možností je použít některý z rychlotestů dostupný v lékárnách, který si zákazník udělá ze slin. Podle lékařů to ovšem není ideální řešení. Mimo jiné proto, že jejich senzitivita je nižší než u laboratorního vyšetření.
To, že je rychlotest negativní, nemusí s jistotou znamenat, že člověk nakažený není. Citlivost těchto testů je totiž nižší než těch laboratorních, proto jsme jako odborná lékařská společnost rychlotesty vyloučili z doporučení pro správnou klinickou praxi, byť v některých zemích je připouštějí,
vysvětluje doktor Urbánek.
Podle něj to ale neznamená, že rychlotesty jsou k ničemu. Naopak, dobře poslouží při testování narkomanů nebo lidí vydělávajících sexem. Pokud rychlotest vyjde pozitivně, následný odběr krve výsledek téměř zcela jistě potvrdí.
Jak se žloutenka testuje
Ideálním způsobem je otestování vzorku žilní krve. Možné je ale i vyšetření na protilátky z kapky krve z prstu nebo stěrem ústní sliznice.
Ve vzorku laboratoře nejprve hledají protilátky. Tedy důkaz, že někdo nemoc prodělal. Na tomto principu fungují i domácí rychlotesty. Je ale potřeba říci, že protilátky jsou v krvi či sliznici zaznamenatelné až zhruba tři týdny od nákazy. Bezprostředně nakažené nezachytí.
Pokud se protilátky prokáží, následují další testy. Mimo jiné ten, který ve vzorku krve vyhledává přímo virovou nukleovou kyselinu, což je přímý důkaz přítomnosti viru HCV a také potvrzení toho, že člověk aktuálně žloutenku C prodělává.
Laboratoře následně v některých případech určují také genotyp HCV, protože ten dokáže blíže popsat, jak se člověk nakazil.
V riziku zdaleka nejsou jen narkomani
Za rizikovou skupinu pro nákazu HCV se obecně považují narkomani, mezi kterými je podíl nemocných žloutenkou C skutečně nejvyšší. Ovšem není to výlučná skupina.
Podle výše citovaných lékařů je ukazování na drogové závislé jedním z největších a svým způsobem nejnebezpečnějších mýtů, protože vede k tomu, že je přehlížena skupina odhadem dalších cca 40 až 50 tisíc obyvatel ČR, kteří žloutenku C mají, neví o ní a nejsou injekčními uživateli drog.
U narkomanů se počet nakažených odhaduje na 10 tisíc. „Více se testují, proto se i více léčí, a proto panuje domněnka, že žloutenka C je nemoc uživatelů drog. Více nakažených je přitom mimo drogovou scénu,“ podotýká Jan Šperl.
Graf ukazuje počty nově diagnostikovaných pacientů se žloutenkou C
Studie z roku 2017, při které bylo otestováno 3000 dospělých obyvatel ČR, ukázala, že vyšší míra výskytu HCV je mezi muži a nejvyšší podíl (2,08 %) pozitivních na protilátky HCV byl ve věkové skupině 30 až 44 let.
Stačí, aby člověk podstoupil větší medicínský zákrok, třeba gynekologický, urologický nebo na trávicím traktu, před rokem 1992. Nebo měl jednou v životě rizikový sex či si jedinkrát aplikoval drogy a HCV se jej může týkat,
podotýká Petr Urbánek.
Nedávno jsme popsali příběh ženy, u níž je podezření, že se v minulosti nakazila při zavádění nitroděložního tělíska. Pětapadesátiletý Petr se zase nejspíš nakazil, když musel před revolucí absolvovat sérii operací kvůli srůstům na vývodných cestách močových a střevě, při kterých dostal několik transfuzí. Na žloutenku mu lékaři přišli náhodou po desítkách let při předoperační přípravě na operaci zúžené močové trubice. Do té doby o nemoci nevěděl, ačkoliv šlo v minulosti o vrcholového sportovce, který podstupoval odběry krve.
V ordinacích mám pacienty, u nichž je podezření, že se v 80. letech nakazili při pobytu v nemocnici v souvislosti s operací žlučníku. Máme i pacienty, kteří HCV chytli při amatérském tetování, třeba na vojně. Někdy to jsou lidé, kteří toto amatérské tetování mají překryté tím profesionálním, při kterém už je ale hygiena někde jinde. Rizikem může být i trvalé tetování z dovolených třeba v afrických nebo asijských zemí,
vyjmenovává Petr Urbánek. Doporučení je alespoň jednou testovat lidi narozené mezi léty 1975 až 1995,
dodává s tím, že kdyby se v těchto věkových skupinách testovalo plošně, měla by ČR se žloutenkou C vesměs vystaráno.
Další kolo testování by nebylo třeba, protože onemocnění lze chápat jako zátěž nesenou zejména z minulosti. Pokud je tedy někdo testovaný negativně a nechová se rizikově (injekční užívání drog, promiskuita), je velmi nepravděpodobné, že by se žloutenkou C znovu infikoval.
Přesto je nutné podotknout, že imunita vytvořená při prodělání nemoci nemá doživotní účinek. Virus je natolik variabilní, že protilátky, které si organismus vytvoří při infekci, nechrání před dalšími variantami HCV. Ty imunita nerozezná a pacient se opět nakazí,
vysvětluje Jan Šperl.
Infekčnost žloutenky C
Tato varianta žloutenky je málo nakažlivá. Nejrizikovější je kontakt s krví nakaženého, proto se o riziku hovoří v souvislosti s injekčním užíváním drog a ve zdravotnictví s transfuzemi před rokem 1992, kdy se na žloutenku C netestovala krev dárců, protože HCV byl objeven až v roce 1989.
Jako další cesta přenosu se uvádí pohlavní styk. Takto se onemocnění přenáší relativně málo, protože připadá jedno nakažení na milion pohlavních styků,
upozorňuje lékař Petr Urbánek. Rizikovější z pohledu nákazy HCV je sex muže s muži.
Další cestou přenosu je z matky na novorozence. I tento způsob je ale celkem vzácný.
V současnosti se jako cesta přenosu vylučuje transfuze, léčba krevními deriváty, hemodialýza, transplantace orgánu nebo tetování v salonech. Také tyto záležitosti ale mohly být cestou možného přenosu před rokem 1992.
Vyšší výskyt nemoci je také mezi pacienty s diabetem (psali jsme zde), protože lidé infikovaní HCV mají větší pravděpodobnost, že vykazují zvýšenou rezistenci na inzulin. To znamená, že jejich tělo nedokáže inzulin efektivně využít, což může vést k rozvoji diabetu 2. typu nebo zhoršit existující diabetické stavy.
Dalším důvodem je, že diabetikům je častěji poskytována zdravotní péče než zdravému člověku a je pravděpodobnější, že tito lidé mohli být i z důvodu věku vystaveni riziku nakažení v nemocnici před rokem 1992.
Pacienti se liší věkem i sociálním postavením. Při léčbě vidíme v podstatě tři typy pacientů – jedni jsou uživatelé drog, kteří jsou pod kontrolou a jsou kandidáty na to, aby se po vyléčení neinfikovali znovu. Další přichází od jiných lékařů, protože je potřeba vyřešit žloutenku C kvůli jiné léčbě. Mezi ně patří i onkologičtí pacienti s onemocněním krve, třeba lymfomem. A třetí skupinou jsou ti, kteří si třeba aplikovali drogu jednou v mládí a chtějí se otestovat,
shrnuje Jan Šperl.
Co o žloutence C neplatí
Existuje na ni očkování – ne, očkovat lze jen proti typu žloutenek A a B.
Důvodem je genetická variabilita viru. HCV neustále mutuje a mění povrchovou strukturu, tudíž pokud použijete jeden z jeho kmenů pro výrobu protilátky proti tomu, který bude aktuálně kolovat, nemusí být vakcína účinná,
vysvětluje Jan Šperl. Naopak viry způsobující žloutenku A a B jsou geneticky konzervativní, nemění se, a proto je na něj cílené očkování účinné.
Je nevyléčitelná – ne, od roku 2014 se podávají perorální antivirotika, která dokáží tělo za dva až tři měsíce HCV zcela zbavit. Pokud ale léčba přijde pozdě, játra nezachrání.
Testuje se v těhotenství – ne, screening těhotných se týká zatím jen žloutenky B.
Odborníci to ale chtějí změnit. Doporučení zavést screening i na žloutenku C je podle Petra Urbánka platné jen po dobu zhruba pěti let, protože riziková populace (ročníky 1975–1995) stárne a rodičky už se z ní za pár let rekrutovat nebudou.
Testuje se automaticky při prevenci nebo před operací – ne, automaticky takové testy na žloutenku typu C zatím neprobíhají.
Nemůžu ji mít, protože pravidelně chodím na prevenci k praktikovi – součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře není zjišťování, zda je člověk nakažen žloutenkou typu C.
Nelze se jí nakazit opakovaně – ne, prodělání žloutenky typu C nechrání doživotně před opětovným nakažení původcem nemoci.
Je to nemoc narkomanů a homosexuálů – ne, žloutenka se sice přenáší zejména krví, sexem spíše ojediněle, nakažen ale může být prakticky kdokoliv, kdo měl zejména před rokem 1992 jakoukoliv nemocniční intenzivní péči.
Když ji dostanu, zežloutnu – ne, žloutenka C se na rozdíl od jiných typů takto většinou neprojevuje. Časté je, že desítky let probíhá bez příznaků. Když se projeví, mohou již být trvale poškozena játra.
Léčí se jaterní dietou – ne, vhodné je jen omezit alkohol na minimum a mít ideální váhu, protože při obezitě játra tukovatí, což vede k jejich rychlejšímu poškození.
ČLÁNKY DO MAILU