Čtenáři serveru Vitalia.cz mne upozornili na zajímavou facebookovou stránku, kde si velmi moudří lidé loví nás – antivaxové šarlatány. Na stránku jsem se s velkým zájmem podíval (www.facebook.com/bezpecne.ockovanie). Cítím se zde být skutečně ve velmi dobré společnosti.
Co mne zaujalo
Zaujalo mne, že proti mé osobě byla moudrými lovci šarlatánů vytažena několik let stará citace právě z článku zde na serveru Vitalia.cz: „Tetanovka na odřeniny je totálně zbytečná. Z odřeného kolena ještě snad v historii medicíny nikdy nikdo tetanus nedostal.“ Lovci šarlatánů přitom v rešerších objevili dva vědecké zdroje z USA, které vznik tetanu i po odřeninách skutečně popisují.
Tetanus je přitom typická anaerobní infekce. Bakterie tetanu se prakticky nemůže pomnožit a produkovat svůj toxin v prostředí s přístupem vzduchu (O2). To, co je ale dlouho známo, je skutečnost, že velice vzácně byl tetanus pozorován po provedení tetování, a to aniž by se jednalo o vznik abscesu nebo nějaké výrazné zánětlivé komplikace. Tetování opravdu nejde do příliš velké hloubky tkání. V extrémně vzácných případech tedy může i silnější krytí relativně více povrchových ran asi umožnit vznik tetanu. Napadly mne v této souvislosti především silné krusty (strupy), které by při větších a hlubších odřeninách snad mohly takové „mikroklima“ pro rozvoj tetanu třeba i vytvořit.
V každém případě člověk musí být připraven revidovat svůj názor a postoj, pokud je konfrontován s korektní věcnou argumentací. Tam, kde jsem dříve tvrdil „snad nikdy ne…“, budu muset již tvrdit „výjimečně někdy ano…“ Nemám s tím problém.
Co je to odřenina?
Samozřejmě by mne zajímalo, jak takové odřeniny (abraze, abrasions) vypadaly právě u těch případů, u kterých se tetanus rozvinul. Pokud hovoříme o běžných odřeninách v českém jazyce, jsou spíše míněny pohledem medicíny tzv. exkoriace. Pohledem medicíny exkoriace a abraze kožního povrchu znamenají odstupňovaný rozsah povrchového poranění kůže. Jak je to v jazyce anglickém, to netuším. Pokud člověk vysloví pojem „odřenina“, nemá na mysli právě povrchové skalpování kožního krytu. Ale na tom, co to ještě je a co už asi není odřenina, se rozumně nic obhajovat samozřejmě nedá. Tetanus může vzácně vzniknout i po povrchových poraněních kůže, pravděpodobně o něco hlubších nebo krytých silnými strupy.
Zajímavá realita tetanu
Pátrání po detailech mne samozřejmě přivedlo k přečtení oněch původních vědeckých prací. A věřte, nebo ne, realita je možná ještě zajímavější. V první práci (www.cdc.gov) v tabulce 2 se objevuje pravděpodobně ještě zajímavější údaj o vzniku tetanu.
Z tabulky můžeme především vyčíst, že v průběhu tří let se na celém území USA ze všech myslitelných odřenin celé americké populace (asi tři sta miliónů lidí) tetanus rozvinul celkem osmkrát. Za stejné období poté vznikl tetanus celkem dvanáctkrát u osob, které neměly vůbec žádné poranění, ani žádnou probíhající infekci. Vznikl tedy zdánlivě jen tak, z ničeho nic. Pokud tetanus vzniká i jen tak – tedy z ničeho nic (bez pozorovatelné a zjistitelné příčiny), poté nemůžeme spolehlivě vědecky odlišit, kdy odřenina, oděrka či píchaneček o trn růže jsou jen doprovodnými a zcela nesouvisejícími jevy tetanu, který primárně vznikl „z ničeho nic“. Tetanus vzniklý z ničeho nic má přitom v populaci vyšší absolutní incidenci, než tetanus po odřeninách. – To jsou zajisté informace velice zajímavé. Ještě před čtrnácti dny bych totiž byl určitě ochoten veřejně prohlásit: „Tetanovka proti zcela ničemu a při zcela ničem je totálně zbytečná. Z ničeho nic ještě snad v historii medicíny nikdy nikdo tetanus nedostal.“ Ale ono to asi není pravda. I s tímto výrokem bych se velice mýlil a byl bych šarlatán.
Druhá studie
Druhá studie odkazovaná moudrými lovci šarlatánů (www.cdc.gov) popisuje celkem jednadvacet případů tetanu, které se vyskytly za šest let ve státě Kalifornie (USA). Kalifornie má asi třicet sedm miliónů obyvatel, tedy více než třikrát tolik, co ČR. Za šest let v Kalifornii vznikl po odřeninách (abrazích) tetanus celkem čtyřikrát.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na přednášku jednoho z našich profesorů, který uvádí, že procento neočkujících v USA je kolem deseti procent. Počet těch, kterým již vyprchal účinek dávno provedeného očkování proti tetanu, se odhaduje v populaci různě od patnácti do čtyřiceti procent. I při velmi optimistickém odhadu – ve prospěch ochrany populace proti tetanu – se dostanu snadno a relativně spolehlivě k číslu třiceti procent osob nechráněných proti tetanu v USA.
Pokud bychom uvažovali, že tetanus vzniká pouze u nechráněných osob (a protože kolektivní imunita proti nepřenosnému tetanu neexistuje), lze údaje z obou studií zevšeobecnit jako incidence tetanu po odřeninách v neočkované populaci o velikosti devadesát miliónů osob za tři roky (osm případů) a o velikosti devět miliónů osob za šest let (čtyři případy).
Co je podstatné
Podstatné je, zda hrozba tetanu po odřeninách takto vyčíslená z vědeckých údajů v USA je tím rizikem, kvůli kterému by se měli očkovat po odřeninách všichni lidé „s propadlou tetanovkou“, což se děje běžně u nás. To je totiž otázka zcela na místě. K odpovědi bychom ale ještě potřebovali vědět, kolik lidí kvůli tomuto minimálnímu riziku v takto velkých populacích ve stejném časovém intervalu kvůli odřeninám obvykle přeočkujeme. A toto číslo bohužel neznám. To je počet lidí ohrožených na zdraví přeočkováním proti tetanu podaném kvůli odřeninám.
Co není podstatné
Není podstatné, že jsem se při tom všem dozvěděl, jak dobře informovaní jsou investigativní moudří lovci šarlatánů. Ph.D. mám údajně z ekonomie a jsem přece „jen“ ortoped. Titul Ph.D. mám nicméně z obchodního a mezinárodního práva, což snadno zjistí každý, kdo umí hledat. A to, čím a kým člověk v životě opravdu je a co zná, to přece a priori nevyplývá z jeho formální specializace. Lovci šarlatánů, kteří neumí dohledat základní údaje a tvrdí o lidech nesmysly a z ještě větších nesmyslů poté vycházejí, jsou na tom – nu, jsou na tom asi jako já s tvrzením o tetanu a odřeninách. Všichni se můžeme, a proto musíme poučit a polepšit.
ČLÁNKY DO MAILU