Rostoucí počet exotických dovolených, které si dopřává část české populace, klade zejména před jedince s citlivějším zažívacím ústrojím otázku, na jakou stravu se mají na místě samém vlastně připravit. Bohužel je třeba konstatovat, že zejména o vzdálenějších destinacích není ve stávajících bedekrech příliš mnoho informací a v některých případech zase zcela neodpovídá popis situace skutečné realitě. Například v případě stále četněji navštěvovaného Thajska.
Kobylky ani larvy tu nikdo nenabízí
Tato „země úsměvů“, jak je obvykle prezentována, je v myslích většiny populace spojena s rizikem konzumace velmi kořeněných jídel, před nímž téměř nelze uniknout. Thajsko jako asijská země bývá také spojováno s možností rozsáhlé nabídky pokrmů připravených z různých druhů neobvyklých kulinářských surovin, například hmyzu, které někoho lákají a jiného naopak odrazují.
Ani jedna z těchto tezí, alespoň v případě jižní části Thajska v destinaci Khao lak, není pravdivá. Právě tato destinace přitom není v tuzemské veřejnosti příliš známa, neboť jde o oblast postiženou před deseti lety ničivou vlnou tsunami, která se teprve v posledních letech vrací poté, co byly odstraněny rozsáhlé škody, do povědomí nejen českých turistů. I díky tomu se v tuzemsku prezentované informace o Thajsku spojené s jídlem týkají spíše severu země, zejména okolí metropole Bangkok.
Čtěte k tématu: Stát se hmyzožravcem
Jižní část země je ale přece jen poněkud odlišná – i gastronomicky. Po exotické nabídce různých larev, kobylek a dalších druhů živočišných proteinů ve formě hmyzu ani stopy. V menu restaurací chybí úplně, jedinou, ale v zásadě náhodnou možností je zakoupit si „hmyzí surovinu“ k domácí přípravě pokrmů ve velkých obchodních centrech. Kdo se tedy před cestou do jižního Thajska obává rizika konzumovat tuto „stravu budoucnosti“, jak nazývají hmyz někteří dietologové, může být zcela v klidu. Přísun živočišných proteinů tu zajišťují především mořské ryby a z nich hlavně různé druhy krevet, které najdete téměř ve všem, každopádně téměř v každé polévce, a drůbeží maso. Součástí jihothajských masných jídel je ale i vepřové a hovězí.
Kuchyni vévodí zázvor a bylinky
Na rozdíl od středoevropských jídelníčků jsou v Thajsku významnou součástí jakýchkoli pokrmů bylinky, které restauratéři nezřídka pěstují přímo v areálu svých restauračních zařízení a zdobí jimi vše, včetně již zmíněných polévek. Téměř všudypřítomnou rostlinnou ingrediencí je pak zázvor, který je obvykle jen nahrubo nakrájen, vyvařen a ponechán v podávané polévce či salátu, což pro našince není příliš praktické, neboť kořen zázvoru je velmi dřevnatý a špatně konzumovatelný. Není ale problém takové kusy „vařeného dřeva“ ponechat na okraji nádobí a nekonzumovat je.
Nadměrné pálivosti thajských jídel se nebojte
Hlavním mýtem je ale pálivost asijských, a tedy i thajských jídel. Ne že by thajská kuchyně oproti té naší více kořeněná nebyla, není to ale jev provázející většinu nabízených jídel. Svůj vliv jistě hraje turistický ruch, který Thajce naučil s pálivostí pokrmů poněkud brzdit a také se prakticky každého evropského cizince při objednávce jídel ptát, zdali má zájem o pálivější nebo nepálivou verzi příslušného pokrmu. Pakliže se nezeptají, je vhodné, aby „specifikaci pálivosti“ učinil turista sám. Pakliže ale chceme ochutnat standardní místní verzi jídla, nejde v praxi o jídlo, které by nebylo vůbec poživatelné, jak mnozí tvrdí. Je-li přitom u nějakého typu pokrmu vyšší riziko výrazného okořenění, jde spíše o polévky. I ty pálivé jsou ale zhruba na úrovni „pikantních“ polévek známých z našich čínských restaurací.
Čtěte také: Šváb v těstíčku a restovaná larva. Mňam
I klasická thajská kuchyně nicméně disponuje celou řadou jídel, které mají do nadměrné pálivosti daleko. Ve zmiňované oblasti se například používá chuťově spíše nevýrazná sojová omáčka, a to i bílá sojová omáčka, která dodává různých typům zálivek především v případě pokrmů z mořských ryb jemnost a lahodnost. Tu často podporují také ingredience na bázi kokosového mléka, které je další typickou složkou stravy veškerého spektra, včetně polévek, salátů, zálivek, zmrzlin i nealkoholických a alkoholických nápojů. Právě četná přítomnost kokosového mléka je možná pro část méně odolných jedinců větším gastronomickým rizikem než pálivost thajských pokrmů.
Thajské pivo je kvalitní, ale silnější než naše
Specielně české turisty bude zřejmě v Thajsku zajímat místní pivo. K tomu lze konstatovat, že thajské pivo je dobré, o něco silnější než české, stejně jako jinde ve světě ale postrádá typickou českou pěnu. I tak je praktické oproti zavedeným světovým značkám typu Heineken konzumovat v Thajsku místní piva, přičemž za velmi kvalitní jsou považovány zejména značky Tiger, Singha a Chang, v pořadí, jak jsou za sebou psány. Kvalita všech uvedených značek je srovnatelná s produkcí světových pivovarských gigantů – a ještě jsou levnější. I když ne tak jako u nás – velký Chang (půllitr) vyjde zhruba na našich 50 až 60 korun a pivo je také kromě specialit z mořských tvorů také jediné, co je v Thajsku dražší než u nás. Pokud se nehodláte stravovat v tamních hotelích, ale vyrazíte do místních hospůdek, vyjde vás stravování levněji než v restauracích v ČR.
ČLÁNKY DO MAILU