Přes dvě prezidentské vily
Trasa začíná na konečné trasy metra A Dejvická. Odtud vede značená cyklostezka okolo budovy Generálního štábu Armády ČR přímo nahoru do kopce mezi činžáky (na směrovkách je uvedený jako cíl Veleslavín a Obora Hvězda). Poměrně brzy se stočíte doprava a podjedete železniční trať, která spojuje Prahu s Kladnem, a po níž se nyní kvůli stavbě tunelu Blanka nejezdí. Hned za tratí začíná prudké, ale poměrně krátké stoupání do kopce, během kterého naberete výšku 50 metrů a taky se pořádně zpotíte. Netrénované cyklisty může už tenhle krátký úsek odradit.
Pro ty, kdož kopec vyjedou, může být odměnou fakt, že během tohoto krátkého úseku minuli hned dvě prezidentské vily: v Dělostřelecké ulici bydlí bývalý prezident Václav Havel a přímo vedle stezky ve Slunné ulici stojí bývalá rezidence ministerstva zahraničí, kterou krátce obýval současný prezident Václav Klaus.
Nepříjemné stoupání není poslední. Po dalších třech rovinatých kilometrech se stezka znovu nepříjemně stáčí do kopce, snad ještě prudšího, zato velmi krátkého. Dostanete se na vedlejší silnici, která kopíruje Evropskou třídu vedoucí na ruzyňské letiště, jen je o poznání výš a je z ní pěkný rozhled na sídliště Vokovice a k Veleslavínu. Po levé straně cestu lemuje zalesněný kopec – snad proto se ulice jmenuje Nový lesík.
Extrémní stoupání do obory Hvězda
Poměrně brzy narazíte na odbočku doprava, ke které vás bude nabádat i cyklistická značka. Pokračujte ale dál rovně. Pokud byste odbočili, sjeli byste dolů do Veleslavína a zbytečně ztratili těžce nabytou výšku. Silnice po necelém kilometru ústí do hlavní cesty, ale značka zákazu vjezdu vám znemožňuje pokračovat rovně po vozovce. Krátký úsek musíte pokračovat po chodníku. Na další křižovatce pokračujte rovně, rozhodně se nestáčejte doprava, protože tato odbočka opět pokračuje na Veleslavín. Krátký úsek Veleslavínskou ulicí budete muset jet jednosměrkou v protisměru.
Mírné stoupání mezi rodinnými domky se postupně změní ve velmi prudký kopec, nejprudší z celého výletu (ulice Pod Okrajem), kde na půl kilometru naberete dalších 50 metrů výškového rozdílu. Od metra v Dejvicích jste tak vystoupali o 130 metrů výš. Uklidnit vás může skutečnost, že tak velké stoupání vás už po celé trase nikde nepotká.
Úzkou asfaltovou silničkou jste se dostali na pražské Petřiny, kde je docela dlouhý rovinatý úsek pro vydýchání. Minete architektonicky zajímavé městečko složené z několika barevných novostaveb a po dalším kilometru vyjedete na tramvajové smyčce v Petřinách. Objedete ji a cyklistické směrovky vás navedou do obory Hvězda.
Rychle pryč z Prahy
Oborou pouze projedete – jakmile vjedete hlavní bránou, pokračujete rovně prašnou stezkou, přejedete hlavní „korzo“ a pokračujete stále rovně lesem k protější zdi, kde je další, o poznání menší vchod. Vyjedete mezi rodinné domky a dáte se doprava okolo fotbalového hřiště. Cyklistické značení je tu dost zmatené, takže se vyplatí často sledovat mapu. Sám jsem se tu několikrát ztratil a musel porušit zákaz vjezdu do jednosměrky. Zorientovat se mezi spletí rovnoběžných ulic je opravdu problém, takže i kdybyste ztratili cyklotrasu, záchytným bodem se vám stane konečná tramvají na Bílé hoře. Kousek za ní musíte přejet výpadovku na Karlovy Vary a první odbočkou se dáte doprava.
Jedete teď z poměrně prudkého kopce dolů. Pozor, jde o hlavní silnici se středně hustým provozem. Po této hlavní silnici pojedete dalších pět kilometrů stále z kopce. Cykloznačky ukazují směr Zličín, vy se ale musíte po nějaké době odpojit a pokračovat na Hostivice. Rozcestník pro cyklisty je naštěstí velmi dobře vidět. Na Hostivice vede nová cyklostezka, která končí za mostem přes dálniční spojku. Tam už na cykloznačku nenarazíte, a tak vám nemusí být úplně jasné, kudy se vydat dál. Prašná cesta vede vpravo i vlevo. Vy se dejte doprava, směrem k jakémusi překladišti. Cesta se brzy stočí doleva a stane se z ní malá pěšinka lemovaná stromy. Občas se ztrácí v trávě.
Podél božích muk do Hájku
Minete dva rybníčky a po mírném stoupání do stráně přejedete železniční trať (pozor, není tu semafor, takže se musíte rozhlédnout, jestli náhodou nejede vlak!). Dojeli jste do Hostivic, respektive do míst, kde se rozrůstá satelitní městečko unifikovaných podnikatelských domků. Napojíte se na hlavní silnici a musíte dojet do centra Hostivic, kde se opět shledáte s cyklotrasou, která vás dovede k velkému rybníku a brzy i mimo Hostivice. Značka ukazuje cestu na Jeleneč. Následuje opět stoupání po asfaltové silnici, přejedete křižovatku a po chvíli vyjíždíte ze silnice na luční pěšinu. Tato část cesty je asi nejhezčí z celého výletu. Cestu lemují boží muka. Ani si neuvědomíte, že stále mírně stoupáte, takže jakmile po dalších pěti kilometrech vyjedete na silnici u Hájku, dostanete se na vůbec nejvyšší bod výletu – 402 m.n.m. (pro porovnání: metro na Dejvické má 225 m.n.m.).
Z Hájku by se dalo pohodlně pokračovat dál směrem na Křivoklátsko, ale protože není tolik času, stočíme se podle cyklistického ukazatele doprava a pojedeme směrem na Roztoky. Z Hájku by to mělo být něco přes 20 kilometrů, což je zhruba stejná vzdálenost, kterou jsme ujeli z Dejvic. Cesta pokračuje po asfaltové silnici druhé třídy přes Jeneč a dál směrem na Dobrovíz. Tady se buduje nová silnice, kvůli které musíte jet po nepříjemné objížďce (a nájezdu na karlovarskou dálnici), ale odměnou vám je pohled na startující letadla z ruzyňského letiště. Silnice jednu chvíli téměř lemuje oplocenou přistávací a startovací plochu letiště. K plotu vede polní cesta, ale pokud se po ní pustíte k ploše, abyste si lépe prohlédli letadla, počítejte s tím, že za chvilku za vámi přijede auto ochranky letiště a vykáže vás.
Přes kopečky do Roztok
Nějakou dobu teď budete mít letiště po pravé ruce. Projedete vesnicí Dobrovíz, Kněževsí a po chvíli podjedete teplickou dálnici směrem do Tuchoměřic. Tady je poměrně silný provoz, ale Tuchoměřice naštěstí brzy opustíte a dáte se směrem na Statenice, což je poměrně slušný padák dolů. Ovšem ten si musíte ještě ve vesnici vykompenzovat dalším stoupáním k hlavní silnici na Prahu., Pokračujete směrem na Černý Vůl a po oficiální cyklostezce až do Únětic. Odtud se dá jet buď po modré turistické značce údolím podél potoka, anebo přímo do kopce na spojnici mezi Roztoky u Prahy a Velkými Přílepy. Zvolil jsem druhou variantu, což bylo dost nepříjemné stoupání, na jehož konci mě ale čekala odměna v podobě hezkého výhledu do okolí včetně severní části Prahy.
Další odměnou je táhlý, a ke konci velmi prudký kopec dolů do Roztok. Pokud pojedete tudy, dejte si pozor na serpentiny přímo v Roztokách: při vyšší rychlosti vás to bude nutit jet středem vozovky a můžete se srazit s autem. Přímo pod kopcem po pravé straně je známá balkánská restaurace se zahrádkou – skvělé místo na občerstvení. Cesta odtud dál pokračuje po silnici směr Praha. Kopíruje železniční trať z Kralup nad Vltavou, a těsně před Prahou ji křižuje. Často tu bývají šraňky dole a nekonečné fronty aut. Přelézat koleje s kolem bych ale rozhodně nedoporučoval. Vlaky tu sviští opravdu rychle.
Chodníkový finiš
Na začátku Prahy se napojíte na cyklostezku, která vede po levé straně přímo po břehu Vltavy. Na druhé straně jsou vidět vysoké skály v Troji a frekventovaná cyklostezka do Klecan, kterou hojně využívají také bruslaři. Stezka na naší straně řeky se brzy znovu napojí na silnici, z níž jsme na ni sjeli, a opět nás čeká mírný kopeček na křižovatku s hlavní silnicí ze Suchdola. Přejedete přechod pro chodce a napojíte se na chodník po levé straně. Po něm pokračuje cyklostezka až na začátek Dejvic. Vltavu opustíte u železničního nadjezdu směrem k Podbabě a potom je nejlepší kopírovat hlavní silnici, ulici Podbabskou, vpravo po chodníku.
Minete hotel Crowne Plaza u tramvajové smyčky na Podbabě, Koulovou ulicí se dostanete k Dejvickému divadlu a Kotěrovou a Studentskou ulicí ke zbrusu nové budově Technické knihovny. Tady se stočíte doleva, dostanete se na Vítězné náměstí a po chvílí k výchozímu bodu cyklovýletu, konečné metra A Dejvická. Máte najeto příjemných 50 kilometrů.
Délka: 50 km
Převýšení: 260 metrů
Podrobnosti o trase v databázi cyklostezek serveru Vitalia.cz
ČLÁNKY DO MAILU