Akorát to nebylo tak připravené a zpětně to všichni hodnotíme jako
skvělý zážitek a velkou hloupost.
Firemní výlet do chaty v Obřím dole někdy v červnu, střídmý
alkohol, bdění do čtyř do rána. Pak kohosi napadlo, že když už jsme
vzhůru a vlastně se nám nechce spát, co kdybychom zkusili vylézt na
Sněžku. Nakonec nás šlo snad pět nebo šest. Někdo měl lehké botky,
jiný kraťasy, řešit jistější vybavení nikoho nenapadlo.
Cesta není zas tak dlouhá, hlavu jsme měli lehkou, nohy taky. Lesem to
docela šlo, vzduch čerstvý, svěží, nelenili jsme.
Když jsme vyšli nad pásmo lesa, hlavně do sedla pod Sněžku, začaly
nejhorší chvíle. Nebyl sníh jako ve vašem případě, ale začal krápat
déšť, mlha se přelévala přes hřeben, zima. Spěchali jsme nahoru
s vidinou, že se schováme, jako jste se chovali vy. Na vrcholu jsme byli
před šestou. Nahoře teploměr se dvěma stupni Celsia a zavřené dveře.
Dlouho jsme se nezdržovali, v sedm už jsme byli zpátky. Neviděli jsme ze
špičky vůbec nic. Ostatní, kteří si počkali na lanovku a normální den,
měli jasno a dokonalý výlet, ale srovnat se to nedalo.
A ještě něco – po nás šla ještě další skupinka. Vyšli asi půl
hodiny za námi, alkohol v krvi měli celkem pořádně, v rukou nesli
šampus. Dodnes se divíme, že se vrátili v pořádku.
Taky jsme se o to s přáteli pokoušeli, ale za lesem jsme to vzdali.
Tochu se nám motaly nohy :-) Někdy to zkusím bez předešlého
„popíjení“. Jinak super fotky! :-)
Marja Pano co to je?? To je z nějakého blogu mladé výletnice?? Jinak ty
zápory bych tedy podtrhnul, v noci se má spát, klopýtat lesem v noci jen
kvůli východu slunce fakt ne, mnohem lepší je jít spát o něco dřív a
vyrazit zrána, nejlépe mimo sezónu.
ČLÁNKY DO MAILU