Titanová běloba v lécích zůstane, i když v potravinách končí pro podezření na toxicitu

Jak již jsme dříve psali, rozhodnutí EK se opírá o stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA), jenž se posledních pět let intenzivně zabýval bezpečností titanové běloby a jejím vlivem na lidské zdraví. „EFSA vzhledem k mnoha nejistotám dospěl k závěru, že oxid titaničitý již nelze považovat za bezpečný, je-li používán jako potravinářská přídatná látka,“ uvádí nařízení EK s označením 2022/63 vydané v polovině letošního ledna. Zjišťovali jsme, jak to bude s budoucností titanové běloby ve farmacii.

Proč je oxid titaničitý pro člověka nebezpečný

Zákaz využití v potravinářství je na místě, protože existuje podezření, že oxid titaničitý, respektive jeho nanočástice, jsou genotoxické. Tedy že můžou mít schopnost způsobit mutace v genetické výbavě, a ty mohou vést ke vzniku nádoru. „Několik experimentálních studií potvrdilo jeho účast na změnách DNA v různých typech buněk, což by mohlo vést k vývojovým poruchám plodů, případně k rozvoji nádorových onemocnění,“ vysvětlila již dříve šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová.

Jak upozorňuje web ministerstva zemědělství Bezpečnost potravin, oxid titaničitý je považován za potenciálně karcinogenní při vdechování. Pokud tuto chemickou sloučeninu spolkneme, absorpce částic oxidu titaničitého sice bude nízká, nicméně částice se postupně mohou kumulovat v těle.

Evropské úřady proto látku zakázaly přidávat do potravin, a to od 7. srpna 2022. Po tomto datu lze již jen doprodávat potraviny s přídavkem oxidu titaničitého, které byly vyrobeny dříve.

V léčivech oxid titaničitý zůstat smí

Zákaz se netýká farmaceutického průmyslu. Také v něm se oxid titaničitý hojně využívá. V současné době má ale tak unikátní postavení, že je prakticky nenahraditelný. EK ve svém nařízení doslova konstatuje, že „nahrazení oxidu titaničitého by mělo negativní dopad na kvalitu, bezpečnost a účinnost léčivých přípravků“.

Opírá se o zprávu Evropské lékové agentury (EMA), která unikátní vlastnosti oxidu titaničitého v léčivech popsala a loni v září uvedla, že „požadavek nahradit TiO₂ téměř jistě způsobí významný nedostatek léčiv na trhu EU“. 

Kromě toho oxid titaničitý používají i výrobci léčiv na jiných trzích, než je ten evropský. Jenže pouze v Evropě se diskutuje jeho zákaz. Unie by při jeho zavedení proto mohla lehce přijít o konkurenceschopnost na poli farmaceutického průmyslu. Zjednodušeně řečeno by evropské výrobce převálcovali ti z Asie, kde o zákazu látky neuvažují.

Náhradník oxidu titaničitého se zatím nenašel

Podle EMA by postupné vyřazení této látky z léčiv trvalo deset let, nebo ještě déle. EK nicméně farmaceutické firmy vyzvala, aby vyvinuly veškeré možné úsilí k urychlení výzkumu a vývoje alternativ, jež by oxid titaničitých v léčivých přípravcích nahradily.

Jenže něco takového nebude snadné. „Cena nahrazení je velmi vysoká. Nejen v penězích, ale hlavně proto, že bude potřeba udělat zkoušky stability, rozpustnosti, interakcí s léčivou látkou a podobně, takže některé léky by zřejmě po určitou dobu nebyly k dispozici,“ upozorňuje výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) David Kolář.

Podle mluvčí výrobce léčiv Zentiva se na možných náhradách oxidu titaničitého v lékových formách intenzivně pracuje. „V současné době ale plnohodnotná alternativa není k dispozici. Mezi testované látky patří uhličitan vápenatý, mastek a škrob, které mají ale řadu dalších nedostatků,“ říká pro server Vitalia.cz Mounira Lemoui. Také ona hovoří o tom, že nahrazení oxidu titaničitého vyžaduje komplexní výzkum a testování vhodných alternativ, aby se zajistilo, že kvalita, bezpečnost a účinnost léčiv nebude negativně ovlivněna.

V čem spočívá unikátnost oxidu titaničitého v léčivech

Proč je oxid titaničitý tak důležitý? To shrnuje zpráva EMA, podle níž má chemická látka více nezastupitelných funkcí. Jednak může dodat zářivě bílé zbarvení, které je u léčiva žádoucí i z toho důvodu, že vypadá důvěryhodně. Jiným barvám pak dodává lepší kontrast. Dále u tablet zajistí hladký povrch, takže se lépe polykají. Velmi důležitý pro skladování a nakládání s léčivy je fakt, že oxid titaničitý zajistí ochranu před vlivem světla a UV záření. Přitom některé složky léčiv jsou na ně citlivé a při jeho působení mohou měnit své vlastnosti. A důležitý je i takový detail, jakým je to, že oxid titaničitý je bez chuti a zápachu, takže nijak nepoznamená chuť preparátu.

„V léčivech se oxid titaničitý používá převážně jako bílý pigment, krycí látka. Představuje unikátní kombinaci chemicko-fyzikálních vlastností pro použití v léčivých přípravcích. Díky těmto vlastnostem je například možné vytvoření velmi tenké potahové vrstvy, která zajistí homogenní vzhled přípravků, neovlivní biodostupnost a také neovlivní chuť přípravku. Zároveň má schopnost chránit léčivou látku v lékové formě před nežádoucí degradací,“ potvrzuje mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Klára Brunclíková.

Jak ale podotýká mluvčí Zentivy, využití nalézá oxid titaničitý také v balicích materiálech léčiv.

Všechny vlastnosti této chemické sloučeniny jsou vysvětlením, proč se ve farmaceutickém průmyslu hojně využívá. EMA doslova konstatuje: „Na jeden členský stát Evropské unie připadá několik tisíc vnitrostátně povolených přípravků obsahujících TiO₂. Existují také stovky centrálně povolených přípravků obsahujících TiO₂.“

Například společnost Zentiva, jež patří k předním českým výrobcům léčiv, oxid titaničitý přidává podle sdělení její mluvčí do více než 70 procent své produkce.

Kdo by tuto chemickou sloučeninu čekal jen v hladkých bílých tabletách, ten by se mýlil. „Oxid titaničitý je častou pomocnou látkou pro perorální a topický (lokální, pozn. red.) způsob podání: v pevných lékových formách, jako jsou tablety, měkké i tvrdé tobolky, granule a prášky pro přípravu suspenzí, dále v polotuhých lékových formách, jako jsou pasty a gely. Vyskytuje se ale i v přípravcích s jiným způsobem podání, jako je podání inhalační, transdermální, sublingvální nebo vaginální,“ popisuje Klára Brunclíková.

Má se pravidelný uživatel léků bát o zdraví?

Pokud tedy v potravinách již být nesmí, ale v léčivech se tak hojně vyskytuje, má se člověk pravidelně užívající léky jeho účinků obávat?

Oxid titaničitý je ve farmaceutickém průmyslu jako pomocná látka využíván více než padesát let a EK jeho přítomnost v léčivech v současné době nepovažuje za nebezpečnou. Chemickou sloučeninu stále vede na seznamu schválených pomocných látek pro výrobu léčiv.

„Oxid titaničitý použitý jako pomocná látka v léčivých přípravcích je dobře snášen a nepředstavuje přímá zdravotní rizika pro pacienty,“ odpovídá na otázku k možnému dopadu na zdraví mluvčí Zentivy Mounira Lemoui.

Na rozdíl od potravin se do léčiv oxidu titaničitého přidává méně. Navíc objem užitého léčiva může být nižší než objem snědené potraviny (například polevy na koblize či donutu). Podstatným detailem je také to, že obsah i kvalita do nich přidávaných látek jsou u léčiv mnohem více kontrolovány, než tomu je u potravin.

„Oxid titaničitý je v léčivých přípravcích zastoupen ve velmi malých množstvích, jeho procentuální zastoupení v přípravku se pohybuje obvykle do 1 % celkové hmotnosti, což je velmi rozdílné oproti například použití v potravinářském průmyslu,“ uvádí mluvčí SÚKL s tím, že pomocná látka TiO₂ může být použita ve farmaceutickém průmyslu pouze v případě, že její kvalita odpovídá přísným požadavkům pro použití v léčivech. „Stejně jako u dalších pomocných látek obsažených v léčivých přípravcích je i obsah oxidu titaničitého přesně deklarován,“ dodává Klára Brunclíková.

„Co se léčiv týká, maximální možný příjem se odhaduje na 1 mg denně, což je množství o dost menší než možný příjem z potravy. Není důkaz o tom, že léky obsahující oxid titaničitý představují zdravotní riziko, což ale, opět, neznamená, že toto riziko neexistuje. Nicméně je možné říct, že je tak malé, že je zatím (v množství použitém v lécích) nikdo u lidí nezaznamenal,“ podotýká David Kolář z AIFP s tím, že genotoxicita nanočástic oxidu titaničitého zatím nebyla potvrzena.

Šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová sice informovala o několika experimentálních studiích, samotná zpráva EMA ale hovoří o podezření na genotoxicitu. „U lidí jde o možnou, nikoliv prokázanou souvislost mezi oxidem titaničitým v potravě a vznikem nádorového onemocnění,“ podotýká David Kolář. Nicméně látka je předmětem dalšího zkoumání. Znovu hodnocena bude za tři roky. Je tedy teoreticky možné, že náhled na ni ve farmaceutickém byznysu bude přehodnocen, jak už se to ostatně stalo v potravinářském průmyslu.