Máme tlusté děti. A je to jenom naše vina

Podle průzkumu, který byl součástí celostátní edukační kampaně Žij zdravě, se čtvrtina dětí ve věku od sedmi do šestnácti let domnívá, že trpí nadváhou či obezitou. Pokud se podíváme do školních lavic, zjistíme, že tento odhad není daleko od pravdy (což ale neznamená, že skupiny domnělých a skutečných tlouštíků jsou totožné).

Obézních dětí přibývá a společnost řeší, čím to je. Nedostatkem pohybu? Špatnou stravou? Na obojím něco bude. Řada dětí je líná udělat krok navíc, a když už, tak vždy s pytlíkem brambůrek, případně s jinými jedy v ruce. Jezdí zásadně výtahem, vyhledávají vždy nejbližší zastávku a čím dál víc si zvykají na komfort osobního auta, které je naloží v místě „A“ a vyloží v místě „B“.

Nemáte děti, a přesto vám to přijde povědomé? Základní problém je v nás, dospělých. Také jsme líní udělat krok navíc. To samé platí i o přijímání potravy. Děti jedí to, co vidí jíst dospělé, případně to, co jim dospělí koupí. A auta, která je vozí, řídí také dospělí.

Nebezpečná je jak obezita, tak držení diet

Autor: Isifa.cz

MUDr. Zlatko Marinov, pediatr a dětský obezitolog FN Motol, souhlasí s tím, že obézních dětí přibývá. Nicméně čtvrtina jich nebude. „Na průzkumu v rámci kampaně Žij zdravě je zajímavý právě tento údaj. Děti vnímají své tělo nepřirozeně. I neobézní se za obézní považují a stále více se setkáváme s dětmi, které drží, nebo se chystají držet nějakou dietu. Diety ale v žádném případě nejsou pro děti vhodné! Stejně tak jako píšeme na krabičky cigaret, že kouření škodí zdraví, mělo by být u každé diety velkým tučným písmem napsáno, že není vhodná pro děti,“ varuje dětský lékař.

To, že celá populace děti nevyjímaje tloustne, není ovšem překvapivá informace. Těží z toho zejména časopisy a farmaceutické firmy – ti první mají aspoň o čem psát a jsou tak plné zaručených rad a ti druzí zas nabízejí zaručené hubnoucí léky.

Svůj jídelníček máme napsaný na ruce

Lidé touží po hezkých křivkách a tak se ládují potravinovými doplňky nebo složitě počítají kalorie, po páté hodině „předpisově“ nejedí a snaží se stravovat zdravě. Jenže co to vlastně je, zdravá strava? Nejvíce si ji spojujeme s dostatečným přísunem ovoce a zeleniny. „Správná odpověď na otázku, co to je zdravá strava, není ovoce a zelenina, ale pravidelná, vyvážená strava,“ říká MUDr. Zlatko Marinov a ukazuje dlaň s roztaženými prsty s tím, že si svůj jídelníček nosíme na ruce. „Palec – to je nejdůležitější prst, bez kterého by ruka nemohla plnit svoji funkci. Palec, to je snídaně. Vedle palce je ukazováček, který reprezentuje svačinu. Středem všeho je prostředníček, oběd. Ten není ve tři hodiny odpoledne, ale v polovině dne. Následuje další svačina a jako je nejmenším prstem malíček, jen lehkým jídlem by měla být večeře v závěru dne.“ 

Podle zmíněného průzkumu také stále více dětí vynechává snídani. V průzkumu se k nesnídání přiznala téměř čtvrtina dětí. Doktor Marinov se ovšem domnívá, že toto číslo bude mnohem vyšší. Zeptejte se dítěte, které údajně pravidelně snídá, v kolik hodin to je. Zjistíte, že je „palcem ukazováček“: „Snídaně je jídlo bezprostředně po probuzení a ranní hygieně. Snídaně, to není svačina v půl desáté,“ dodává obezitolog.

Snídaně je základ, ale co snídat?

Pokud je snídaně základ, co by měla obsahovat? V Česku máme snídani spojenou nejvíce s pečivem. Chleba, případně houska s něčím. Co je však podle lékaře ideální snídaně? „Sypat, sypat, sypat!“ MUDr. Marinov doporučuje jakékoliv cereálie a lupínky zalité mlékem.

Příliš nezáleží na tom, jaký druh upřednostníme. Na námitku, že některé lupínky, třeba ty čokoládové, nebo se skořicí (mimochodem velká lahůdka), mají přece příliš vysoký glykemický index, lékař reaguje: „Mají, to je pravda. Ale to vůbec nevadí. Po ránu je potřeba cukry doplnit. Značku ani typ bych tedy příliš neřešil. Samozřejmě nejideálnější jsou ty, které navíc obsahují kukuřici.“ 

Děti a pohyb

Autor: Filip Singer

Z průzkumu překvapivě vyplynulo, že děti nemají problém s pravidelným pohybem. Víc jak polovina dětí se pochlubila, že sportuje několikrát týdně. Jenže ono to s tou polovinou bohužel není tak slavné.

Děti totiž za „pravidelné sportování“ považují hodiny tělesné výchovy – kdy ovšem většinu času prostojí ve frontě na kotrmelec (případně jiný oblíbený program hodin tělesné výchovy).

Některé děti pak zmiňují odpolední zájmové kroužky. Jako dětský sportovní trenér souhlasím s tím, že sportovní kroužky, zejména pak florbal, skutečně praskají ve švech. Nicméně i tady jsou vidět rozdílné přístupy dětí. Některé jsou celou hodinu a půl v pohybu, jiné se perou o roli „neaktivního“ brankáře, případně se neustále hlásí na střídačku.

V této otázce bych tedy dětským respondentům příliš nevěřila. S jejich sportováním to asi není žhavé, což dosvědčuje i fakt, že se často setkáváme s dětmi, které, ač jsou přihlášené do sportovního kroužku, třeba ještě v devíti letech neumějí běhat nebo nezvládnou kotoul. Opět tedy nejvíce záleží zejména na rodičích, zda vedou děti k pohybu již od raného dětství.

Děti tloustnou. A není to jejich chyba, ale nás, dospělých.

Vedete svoje děti k rozumnému stravování a k pohybu? Věnujete pozornost tomu, jak a co jedí? Jestli nejsou obézní? Máte dojem, že je víc tlustých dětí než dřív?