S nadsázkou se někdy říká, že naše civilizace má své počátky u řeckého stolu. Řecká kuchyně je založená na principu kvalitních, jednoduchých surovin a lahodných kombinací chutí. Kuchařka Veroniky Hájkové a George Agathonikiadise přináší ucelený soubor řeckých receptů, díky kterým si můžete i vy kdykoli uvařit jídla, která jste si zamilovali na dovolené v Řecku.
Přečtěte si ukázku z knihy Domácí řecká kuchyně:
Když jsem byla nachlazená, tak mi můj kamarád režisér George Agathonikiadis říkal: „Vykašli se na antibiotika a čaj s medem, dej si tzatziki a hodně česneku.“ Když jsem byla unavená, řekl: „Dej si baklavu a bude líp.“ Když mě bolelo rameno, tak nařídil: „Dej si skordalju! Jsi smutná? To je tím, že tu nemáte řecká rajčata.“
Tohle jeho léčení po řecku…
Nakonec měl ten moravský Řek vždycky pravdu. Než jsem doporučené jídlo sehnala, nebo jen nastudovala recept, na všechny potíže jsem zapomněla.
Svoje kouzlo měla i každá návštěva restaurace. „Tohle že je salát?“ George kroutí hlavou a lije a sype do šopského salátu všechno, co stojí na stole. Mrkne do mého talíře. „Tyhle suchý brambory – to my v Řecku vůbec neznáme. Proč máte ten guláš takový nudný?“
Natáčíme spolu sice pořad o zvířatech, ale jakmile máme volno, diskutujeme o jídle. George dělá chutě celému štábu. Pozve mou rodinu do řecké restaurace, naučí mě, kde kupovat pravý panenský olivový olej. Ukáže mi, jak míchat jídlo hrncem. Všem už lezeme na nervy.
Každou takovou debatu George zakončí kouzelnou formulkou: Celý svět se mění, jen řecká kuchyně nikdy. Nakonec docílí toho, že nechápu, jak jsem bez ní do padesáti let vůbec mohla žít! A jak k tomu přijdou ostatní Češi? George míní, že je nejvyšší čas napsat kuchařku.
Měla jsem trochu pochybnosti, jak půjde řecké vaření dohromady s našimi možnostmi, ingrediencemi a zvyklostmi.
„Dej mi čas na rozmyšlenou,“ řekla jsem mu. „Jestli se mi podaří upéct baklavu po česku, tedy z listového těsta, a bude chutnat nejen mně, tak jo.“ Baklava byla výborná.
George v Athénách začal vzpomínat, kdy a kde jedl něco nezapomenutelného, vyzvídal recepty od ženy, od dcer, obcházel tety, sousedky a přátele. Zásoboval mě kuchyňskými předpisy, a vždycky říkal: „To se zblázníš, až to ochutnáš.“ Já jsem podle nich v Praze skoro rok denně vařila, takže jsme se doma neustále přejídali, měli teplé obědy i večeře, a přesto jsme všichni pár kil zhubli. To mě ujistilo, že naše rozhodnutí napsat kuchařku bylo správné. Řecká kuchyně je nejen moc dobrá, ale i zdravá. Samá zelenina, žádná smetana, žádná zahušťovadla a majonéza. Řecký bramborový salát měl početný fanklub v mém okolí dávno před vydáním této knihy.
Řecký bramborový salát
- 1 kg brambor, stejně velkých
- 1 cibule
- 2 lžíce nakrájené petržele
- ½ sklenice olivového oleje, případně méně, podle chuti
- 2 lžičky jablečného octa
- 10 černých oliv bez pecek
- 3 lžíce poupat nebo plodů kapar, krájených
- 1 lžíce hořčice
- sůl a pepř
Uvaříme brambory ve slupce, oloupeme a nakrájíme na kolečka. Přidáme nakrájenou cibuli, petržel a kapary.
V mixéru nebo vidličkou našleháme olivový olej, ocet, případně hořčici (nemusí být). Touto zálivkou brambory zalijeme.
Nakonec osolíme a opepříme.
Jídla z hovězího masa jsem zkoušela vařit i z krůtího plátku, protože jsem chtěla českým ženám ušetřit čas. Takže jsou v kuchařce někde i různé mé varianty. Doma mí „masorádi“ občas pořádali demonstrace proti cuketě, lilku a špenátu, ale to se zklidnilo gulášem, a i do něj jsem po řecku vpašovala pro chutnější omáčku mrkev nebo pór s paprikou… Ze sladkých jídel jsem zase ubírala cukr, Řekové vyznávají opravdu „sladký život“, pro nás až trochu nadmíru.
Naopak u kyselých jídel jsme uvítali citron místo octa a samozřejmě tzatziki byly na stole téměř denně. Řecký jogurt už je naštěstí k dostání skoro ve všech obchodech, takže nic nebrání užít si tento lahodný pokrm stejně jako v Řecku. Přiznám se i k větší spotřebě kopru a česneku. Tu ovšem pánská část naší rodiny jen uvítala. Neprošli vlastně jen kalmaři, ale ty si dávám do rizota tajně.
Řecký salát
- 200–250 g sýru feta
- 4 rajčata
- 4 barevné papriky
- 2 salátové okurky
- 2 střední červené cibule
- 80 ml olivového oleje
- šťáva z jednoho citronu
- oregano, může být i sušené
- 200 g oliv
Nakrájíme zeleninu, osolíme, zalijeme olivovým olejem, zakapeme citronovou šťávou a promícháme.
Na zeleninovou směs položíme sýr feta a olivy.
Poprášíme promnutým oreganem.
Víte, když člověk jako já přijede poprvé do řeckých hor do jedné dřevěné taverny, která se tyčí nad jednou z nejpůvabnějších pláží světa zvanou Elafonisi, dostane od milého děvčete senzační frappé a ve frontě na džus ho předběhne osel, je z toho láska jako trám. Oslík byl přátelský a jmenoval se Ermis. Na barovém pultě ležel zrzavý kocour, který se vysloveně domáhal šimrání pod krkem.
Jmenoval se Psipsi. Ovládla mě blaženost. Takhle by vypadal svět, kdybych ho stvořila já. I to je důvod, proč vznikla tahle knížka.
Ukázka z knihy
Veronika Hájková, George Agathonikiadis: Domácí řecká kuchyně
Vydává nakladatelství Esence, www.euromedia.cz