Tomáš Cikrt: Jít k doktorovi na „blind“ je sázka do loterie

Tomáš Cikrt (41) spojil svůj profesní život s minulou vládou Mirka Topolánka. Dva a půl roku působil jako mluvčí na ministerstvu zdravotnictví, kde mu šéfoval Tomáš Julínek z ODS. V té době Cikrt (i Julínek) vedl nekonečné války s exministrem zdravotnictví za ČSSD Davidem Rathem, které přetrvaly dodnes. Tomáš Cikrt totiž momentálně dělá mluvčího tří menších středočeských nemocnic, a hejtmanem Středočeského kraje je právě David Rath.

Autor: Ivana Dvorská

Když jsme se společně domlouvali na termínu rozhovoru, Tomáš Cikrt mě požádal, ať se sejdeme kdykoli po poledni. Dopoledne prý spí. O původně navrhované desáté hodině prohlásil, že to obvykle vstává, a často se mu stane, že spí až do dvanácté. Je to typický noční pták, který v noci chodí vyjídat spíž. Je na sladké, ale tuhle vášeň chce omezit, protože má nadváhu a bolí ho kvůli tomu nohy.

Myslíte si, že žijete zdravě?

Vím, že nežiji podle doporučení lékařů, která jako bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví moc dobře znám. Když to vezmu čistě fyzicky, přejídám se, málo se pohybuji a z tohoto pohledu nežiji zdravě. Ale když to vezmu psychicky, což je také důležitá složka, myslím si, že žiji zdravě. Vyhledávám pohodu, dobrý spánek… Mám takové tři věci, které jsou podle mne oporou zdravého životního stylu: dobrý spánek, dobrá čokoláda a dobrý sex. S přejídáním a malým pohybem bojuji celý život, ale nejsem na tom zase tak špatně, jako když jsem působil na ministerstvu. To jsem měl 80 kilo, teď mám 74.

Říkáte, že důležitý je dobrý spánek. Kolik hodin denně průměrně spíte? 

Nejraději spím dvanáct hodin denně, ale nejčastěji osm. Chodím spát po druhé hodině ráno a vstávám okolo desáté dopoledne. Jednoznačně jsem noční pták, dopoledne do dvanácti hodin často nevím, ani jak se jmenuji. Jenom tak proplouvám dnem.

Jak často pijete kávu a alkohol?

Kávy piji tak dvě tři denně, a alkohol velmi příležitostně. Mám rád červené víno, někdy si dám i bílé. S manželkou pijeme lambrusco, je to taková lehčí limonáda. V devadesáti procentech případů piji výhradně s manželkou, málokdy s někým jiným. Třeba s Juldou (bývalým ministrem zdravotnictví za ODS Tomášem Julínkem, pozn. red.). Ale to je tak jednou do roka.

Takže dáváte přednost vínu před pivem?

Pivo nepiji vůbec, protože jsem na sladké a pivo je pro mě moc hořké. Nikdy jsem pivu nepodlehl. Mám rád sladké věci, ale u vína samozřejmě ne, tam dávám přednost suchému červenému.

Tvrdý alkohol vůbec nepijete?

Ne, vůbec.

Kouříte?

Ne. Nikdy jsem nekouřil a zásluhu na tom mají moji rodiče, kteří oba kouřili a byli to takoví ti kuřáci–trpitelé, kteří mně a sestře vždycky říkali: my vám v tom nikdy bránit nebudeme, ale to je tak strašné! Moje maminka si ustříhávala konce cigaret, aby toho nevykouřila tolik. Prostě to byla taková pochodující neštěstí, takže ani já, ani moje sestra nekouříme.

Nikdy jste to nezkoušel?

Zkoušel, když jsem byl v Jedličkově ústavu, patřilo to tam k „povinnostem“. Starší kamarádi nás to učili, ale já jsem se přitom tak zakuckal, že mě to opět odradilo. Snažil jsem se kouřit, ale nešlo to.

Jak jste na tom s jídlem, tedy hlavně s pravidelností stravy? Dodržujete snídani, oběd a večeři?

Ano, jakmile v těch deset hodin dopoledne vstanu, dávám si vždycky stejnou snídani: chleba s máslem a kávu se sojovým mlékem. Na rozdíl od mé ženy a moravské části mé rodiny nemůžu ráno moc jíst. Oni jsou zvyklí na bohatou snídani, rajčata a klobásy, ale to já nemůžu. U oběda záleží, zda jsem doma a zda manželka něco uvaří. Vaří naprosto úžasně, máme samá vydatná jídla, ale hodně jsme si oblíbili i ryby a řeckou kuchyni. Jím poměrně dost a tím si kazím jinak krásnou postavu. Jsem ten typ, co chodí v noci do spíže, ale ne na salámy, nýbrž na čokoládu a sladké.

Snažíte se při výběru jídla myslet na to, co je zdravé a co ne? Omezujete se kvůli tomu ve svém jídelníčku?

Myslím na to, ale neomezuji se.

Řídíte se při nákupu potravin tím, co je zdravé?

Nesnáším nákup potravin. Pro mě je to trest, když musím jít nakupovat. Vždycky si vezmu cedulku se seznamem, co mám koupit, ale většinou stejně něco zapomenu. Je to hrozné. Ale díky tomu, že na nákupy hodně dohlíží manželka, nakupujeme hodně zdravých doplňků, hlavně ovoce a zeleninu. Tím snad kompenzujeme jiná jídla.

Kontrolujete na obalech obsah konzervantů a dalších ochucovadel?

Moje paní to sleduje. Já si myslím, že to tak velký význam nemá, že se to přeceňuje. Ani moc nevěřím všem těm bio výrobnám. Záleží na postupu, jak se ta která potravina vyrobí, aby byla čerstvá. Podle mě dochází k inflaci všeho, co se označuje slůvkem bio. Kdyby to nebylo bio, asi by to mělo větší význam. Jsem poměrně skeptický zákazník. Důležitější, než se dívat na konzervanty, je kupovat více zeleniny, ovoce, a tím kompenzovat, co je jedovaté kolem nás a v nás.

Když vás něco bolí, jdete hned k doktorovi, nebo to řešíte sám? A kdy už byste šel k doktorovi?

Protože znám dobře české zdravotnictví, poměrně se bojím jít k doktorovi.

To je dost silné prohlášení od bývalého mluvčího ministerstva zdravotnictví.

Jít na „blind“ k nějakému doktorovi není dobré. Samozřejmě vím, kde jsou skvělí lékaři, ale ti nejsou všude. Když v daném oboru znám nějakého specialistu, jdu k němu. Máme řadu špičkových doktorů, ale to jsou takové ostrůvky a vy jste parašutista, který padá v mlze a neví, jestli dopadnete na ten ostrov, nebo do vody, kde vás sežerou žraloci. Jít naslepo k nějakému doktorovi bych se bál.

Chodíte na preventivní lékařské prohlídky?

Autor: Ivana Dvorská

Bylo mi teď 41 let a po čtyřicítce by si člověk měl dát takové preventivní kolečko. Zatím jsem to neudělal, ale cítím, že by bylo třeba podstoupit základní prevence kvůli rakovině, kardiovaskulárním chorobám, atd. Ale já mám tlak i cukr dobrý, i když jsem si je tak dva tři roky nenechal měřit. Člověk by si je měl nechat měřit každý rok.

Pak mě samozřejmě čekají preventivní prohlídky kvůli rakovině prostaty, tlustého střeva a konečníku, což je u nás druhý nejčastější důvod úmrtí. Chci si takové kolečko udělat, a začít bych měl u svého praktického lékaře. Jenže naše doktorka odešla do důchodu a předala nás nějakému mladému nástupci, kterého vůbec neznám. V Česku je vlastně jakoby lepší mít nějakou horší nemoc, protože pak máte jistotu, že se dostanete na špičkové pracoviště, kde se o vás skvěle postarají. Nejhorší je mít nějakou mírnou nemoc, v tom naše zdravotnictví selhává.

Jak tedy řešíte ty méně závažné nemoci?

Chřipku si zásadně léčím sám. Nikdy jsem s ní nechodil k lékaři, ale každý rok ji mívám tak jednou, dvakrát, a dostává se mi na dýchací cesty. Naposledy jsem s ní byl u lékaře tak před pěti lety. Jsem sice zastáncem lékařské medicíny, ale v tomhle případě mi zabírají byliny. Jakmile začnu cítit, že na mně něco leze, piji čaj s několika bylinkami, a to mi dokonale ochrání konečky dýchacích cest, kam by se jinak mohla dostat infekce. Přinejhorším si vezmu aspirin, o kterém jsem se dočetl, že má antivirotické účinky, pokud se podá na začátku nemoci.

Takže když se léčíte sám doma, nedáváte přednost lékům?

Při chřipce jednoznačně ležím. Měli jsme na ni takový pověstný čaj na Julínkově ministerstvu. Když vás začalo bolet v krku, nebo i preventivně, udělal se čaj, do kterého se nastrouhal čerstvý zázvor. Ze začátku ho pil jenom ministr, ale pak už si ho na ministerstvu dávali všichni. Výtečná věc, doporučuji.

Necháváte se dobrovolně očkovat? Třeba proti té chřipce?

V tom nejsem dobrým příkladem. Spíš to zanedbávám. Jsem příznivec očkování, nebojím se ho, ale jsem prostě lajdák.

A proti prasečí chřipce byste se nechal očkovat?

Rozhodně bych ji nepodceňoval. Když tu teď byla naposledy, očkovat bych se nenechal, protože si myslím, že mi nebezpečí nehrozilo. Cítil jsem se dobře a nechodil jsem tehdy téměř vůbec do společnosti. Ale kdyby se ten vir vrátil a prasečí chřipka u nás měla horší průběh, což se může stát kdykoli, vir se může přesmyknout, určitě bych se dal očkovat. A syna bych taky nechal naočkovat. Vlna prasečí chřipky, která u nás byla, nebyla tak silná a důležité bylo očkovat zejména staré lidi a nemocné s kardiovasku­lárními chorobami, cukrovkou a dalšími chronickými nemocemi. Ty mohla prasečí chřipka ohrozit na životě.

Takže zdravým lidem vůbec nic nehrozilo?

Jsou popsané nějaké případy, kdy této nemoci podlehli jinak zdraví lidé, ale k nim nám ještě WHO dluží opravdu podrobný průzkum a hodnocení těchto úmrtí. Je to pořád takové záhadné. S prasečí chřipkou jsem ale zažil takové dva extrémy. Když přišla, noviny tiskly každý den na titulní straně informace o nových mrtvých, i když jich bylo méně než úmrtí na běžnou chřipku. K druhému extrému došlo nyní, kdy se píše, že prasečí chřipka byla nafouknutá bublina a lidi z WHO blbci. Mohlo se to ale zvrtnout i jinak.

Chodíte pravidelně k zubaři?

Chodím, byl jsem u něj poměrně nedávno. Za celý život mám jenom tři plomby, což považuji za slušný výsledek. Mám mírně žlutou sklovinu, ale po nějakém pradědečkovi opravdu odolné zuby, a přesto chodím pravidelně k zubaři. Respektive manželka mě vždycky donutí. Chodíme spolu k jedné zubařce a ona nás společně povrtá.

Pokračování rozhovoru čtěte dále…

Tomáš Cikrt je navzdory nevelké postavě nepřehlédnutelná osobnost s velkým rozhledem.

Známe se řadu let. Ještě jako šéfredaktor Zdravotnických novin prokázal osobní statečnost, když dovolil publikovat moje články o medicíně a zdravotnictví.

Sympatický mi byl i v tandemu s Tomášem Julínkem na ministerstvu zdravotnictví. Po dlouhé době jsem měl pocit, že v čele resortu stojí lidé, kteří mu opravdu rozumějí a mají vůli i schopnosti jeho problémy řešit. Že se to nepodařilo, není tak docela jejich vina.

Jeho obavám ze zdravotnictví rozumím. To, že je nastavené na léčení vzácných chorob a v banálních případech selhává, mohu podepsat. Jít s běžným problémem a „na blind“ k nějakému doktorovi je skutečně o zdraví. Pokud je to jen trochu možné, je lepší řešit zdravotní problémy sám. Jako Tomáš Cikrt: při nachlazení odpočinkem, bylinami, v krajní nouzi aspirinem, jen nezbytným očkováním a základními preventivními prohlídkami.

Opory zdravého životního stylu: dobrý spánek, dobrou čokoládu a dobrý sex, mu může většina lidí jen závidět. Ať už se dožije jakéhokoliv věku, může být klidný, život rozhodně nemarní.

MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice

…pokračování rozhovoru:

Jakým způsobem relaxujete, a dokážete úplně vypnout od práce?

Úplně absolutní prioritou je pro mě rodina, takže relaxuji s ní. Jezdíme na výlety, teď jsme každý víkend vypadli z Prahy. Změna prostředí je důležitá. Někdy čtu, někdy se dívám na filmy… Nic světoborného. Jsem ale ten typ, co si každý den projede internetové servery, aby zjistil, co se děje nového. Prostě mi to nedá. Nemám teď nějakou náročnou práci, která by mě stresovala a musel bych si od ní nějak zvlášť odpočívat. Mým snem je, abych nemusel dělat vůbec nic a psal si pro sebe nějaké knížky. Ale to se mi ještě nepovedlo, pořád musím z něčeho platit nájem.

Co teď vlastně jako bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví děláte?

Mým hlavním zaměstnáním je funkce mluvčího a „kluka pro všechno“ u tří menších nemocnic v Nymburce, Českém Brodě a Brandýsu nad Labem. Všechny patří jednomu majiteli a protože leží v kraji, kde je hejtmanem David Rath, neustále mezi námi probíhá výměna názorů přes média. I když několik měsíců před volbami to ustalo, protože ČSSD zakázala Rathovi veřejně vystupovat a měli jsme od něho klid. Naposledy jsme se takhle hádali někdy koncem loňského roku.

Co konkrétně pro ty malé nemocnice děláte?

Starám se o jejich weby, fotím a ukládám na ně třeba fotky. Majitel teď připravuje Dopravní zdravotní službu, takže kolem toho se také pohybuji. Je to taková pohodová práce. A k tomu mám jako takový vedlejšák moderování pořadu Interview na televizi Z1. Vedu rozhovory s různými osobnostmi, které mi shání dramaturg Tomáš Motl. Takže se vlastně učím novou disciplínu.

Jaké to vlastně bylo pro mluvčího začít moderovat v televizi, navíc živě?

Dva a půl roku jsem takřka denně šaškoval v televizi jako mluvčí ministerstva, takže mi to ani tak nepřišlo. Oslovil mě ředitel Z1 Zdeněk Šámal s šéfredaktorkou Janou Víškovou, kterých si velmi vážím. Řekl jsem si, že když bych to podle nich zvládl, proč bych to nezkusil?

Autor: Ivana Dvorská

Několik dní na to jsem měl v prvním pořadu Václava Klause mladšího, a rovnou jsme jeli na živo. Šlo to. Jediné, v čem jsem se mýlil, bylo to, že si místo otázek vždycky napíšu jen takové body a dotazy si budu vymýšlet až během pořadu. Teď už si všechny otázky připravuji dopředu a hodně se dívám do papíru. Nejde mi o to, abych vypadal jako profesionální showman, ale aby se diváci něco dozvěděli. Už mi ani nevadí pokyny z režie, že pojedeme za deset, pět, dvě minuty. Ze začátku mi to bylo nepříjemné, protože potom jsem musel živě přečíst ze čtecího zařízení úvod diskuse, ale dnes mi to už nepřijde. Chodím do televize jako do kterékoli jiné práce.

Jak často vlastně na Z1 moderujete?

Střídáme se na tomto pořadu tři, takže na mě to vyjde šestkrát do měsíce. Jeden týden mám dva pořady, zbylé týdny jeden a občas zaskakuji za kolegy. Zadáním je dělat přátelské rozhovory, nemáme v úmyslu tam někoho sejmout. Měl jsem tam i sociální demokraty, Michala Haška a Zdeňka Škromacha, a bylo to docela dobré.

Davida Ratha si nepozvete?

Ne, to ne, nikdy. Něco jiného je politický soupeř a něco jiného psychopat, který by se neměl vůbec objevovat na scéně. Nemíním přispívat k jeho zviditelňování, nehledě na to, že by do mého pořadu nepřišel, takže se vlastně bavíme o virtuální debatě. Já si ho tak hluboce nevážím, že nehodlám přispívat k tomu, ani malinkým dílkem na televizi Z1, že by Rath byl zajímavý pro nějaké lidi.

Zpátky k vašemu životnímu stylu. Jste s ním spokojený?

Vzhledem k tomu, že mě začínají bolet nohy, tak ani ne. Potřeboval bych méně jíst a více pohybu. Ale to si říkám už několik let. Váhu jsem už trošku snížil, a teď by to chtělo ještě ten pohyb. Jednu dobu se mi dařilo sníženou váhu držet režimem, který mi fungoval. Při nočních výpravách do spíže jsem si třeba místo sušenek bral jogurty. Zabíralo mi také, když jsem si říkal, že sním jen polovinu z toho, co mám na talíři. Když se k tomu vrátím, mohlo by to zabrat. Potřeboval bych se dostat pod 70 kilo, pak by to bylo fajn.

Co takhle nějaký sport?

Chodím hodně na procházky, ale začínám mít právě problém s těmi nohami, takže toho moc neujdu. Přeci jenom mi začíná dělat problém ona disproporce velké váhy a tenkých nohou.

Rád jezdím na kole, ale teď bylo tak ošklivé počasí (rozhovor vznikal těsně po deštivých dnech na začátku června, pozn. red.), že se jezdit nedalo. Se synem jsme loni na kole jezdili, letos nám to zatím nevyšlo. Co bych opravdu chtěl dělat, je plavání. Vždycky mi dělalo moc dobře. Ale abych začal pravidelně chodit plavat, musel bych si na to najít čas v týdnu a zakomponovat ho do svého pravidelného režimu. Na ministerstvu to moc nešlo, ale teď by to už šlo, jenom se vymlouvám. Prostě si můžu jednoduše plánovat a třeba jednou týdně vstát už v devět…

Jak dlouho myslíte, že tu ještě budete?

Tuhle jsem si říkal, že se podívám, jaké je průměrné dožití malých lidí. Určitě je menší než u zdravých lidí. Ale medicína docela pokročila. Doufám, že vydržím alespoň do šedesátky, byl bych rád do sedmdesátky a překvapený bych byl u osmdesátky. Rád bych to aspoň do té šedesátky doklepal, ale to se uvidí až u těch preventivních prohlídek. Průměrné dožití mužů je u nás okolo sedmdesáti let, tak aspoň tu průměrnou délku života bych rád zvládl. Byl by to na ten menší vzrůst docela úspěch. Ale člověk má žít pod úhlem věčnosti a moc nemyslet na to, kolika let se dožije, spíš aby to stálo za to. Než ho klepne. Předpokládám, že mě spíš klepne, než že bych měl nějakou vleklou chorobu.

Dietní policie:

Juraj Kukura: Žít zdravě je hrozně nudné

„Nejpříjemnější na světě je hřích, zatímco to zdravé hřích není,“ říká v rozhovoru matador českého, slovenského i světového filmu. „Znáte ten vtip, jak přijde člověk do pekla, a tam všichni jedí, pijí, šampaňské a kaviár, jsou tam plné bary, a najednou se tam objeví manželé…“

Jaromír Nosek: Spím čtyři hodiny denně, víc nepotřebuju

Typický filmový záporňák hodně pracuje: „Jsem tak trochu workoholik, i když mám volno, na víc než pět hodin spánku denně se stejně nedostanu…“

Alice Nellis: Nemám čas vysedávat po doktorech

Její nejnovější film Mamas & Papas o moderním rodičovství právě běží v kinech a jeho autorka říká: „Jakmile přijdu domů, čekají mně tam moje dvě malé děti, takže nevím, co je náročnější. Relaxuji asi prací.“ 

Kateřina Kalistová: Chybí mi bio supermarkety

Předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je vyznavačkou biopotravin: „Určité zlepšení v nabídce tu je.“

Jolana Voldánová: Překvapuje mě účinnost homeopatik

Známá televizní moderátorka kouří, věří homeopatikům a bolesti se snaží zbavit co nejdříve: „Rozhodně nejsem z těch, kteří by čekali, zda je to přejde samo.“

Kateřina Fričová: Nás kuřáky by měli začít chránit

K programové ředitelce ČT cigarety neodmyslitelně patří: „Kouření je hnusné, to vím… Ale musím říct, že to byl smutný život, bez cigaret.“

J. X. Doležal: Marihuana mi pomáhá i od deprese

Známý kuřák a propagátor marihuany říká: „V podstatě žiju zdravě. Nepiju alkohol a poměrně hodně spím. A kouřím hodně marihuany, ta je léčivá.“

Kateřina Cajthamlová: Kvalita potravin je u nás příšerná

Někdejší moderátorka pořadu Jste to, co jíte se zlobí: „Prodávají zajíci v pytli. Potraviny nejsou značené, nejsou kvalitně balené. Kvalita našich potravin bohužel velmi klesla.“