Nová kniha ukazuje, co všechno s námi mohou provést parazité. Jak souvisí kočka a pravděpodobnost smrti člověka při dopravní nehodě nebo pohlaví lidských dětí? Může být hodnotový žebříček výsledkem infekce (pochopitelně ano)? A je třeba se kvůli tomu hned nechat testovat?
Toxoplasma Gondii je parazitický prvok, trochu příbuzný plasmodiu – původci malárie. U člověka působí toxoplazmózu, infekci pokládanou za víceméně neškodnou – s jedinou výjimkou, a tou je akutní nákaza v těhotenství. Projít si toxoplasmózou, byť tělo se už parazita nikdy nezbaví, je na první pohled výhodou, alespoň pro ženu – nemůžete totiž chytit akutní chorobu v citlivý okamžik. Když k tomu připočtete, že v ČR je infikována asi třetina populace (a celosvětově je tento poměr zhruba stejný, i když s velkými výchylkami oběma směry), nemůže jít zase o nic nebezpečného, ne? Kupodivu ale možná může.
Přečtěte si: Víte, kdo žije ve vašem břiše?
Pozor, Toxo! popisuje vliv parazita toxoplasma na lidskou psychiku, chování a dokonce i vzhled
Studium toxoplasmy probíhá už asi 20 let na pražské Přírodovědecké fakultě UK. Jedná se o jeden z mála českých výzkumů, jehož výsledky se běžně objevují v zahraničních populárních časopisech. Profesor Jaroslav Flegr nyní na toto téma vydal celou knihu Pozor, Toxo! (www.academia.cz). Čtení je to velice zábavné, ostatně autor za svou předešlou knihu Zamrzlá evoluce získal cenu Magnesia Litera. Kniha není vlastně primárně o této chorobě, ale o evoluční biologii, evoluční psychologii, metodologii vědy, statistice (ano, i ta je zábavná). Přečtení lze doporučit z řady důvodů, zde se však omezíme na samotný „zdravotní“ výsek.
Parazit vás přeprogramuje
Jádrem tématu je tzv. manipulační hypotéza, tedy to, jak parazit modifikuje ve svůj prospěch chování bezmocného hostitele. Parazité v tomto dohledu dokážou opravdové divy, třeba totálně přeprogramují mravence k tomu, aby vylezl na stéblo trávy a nechal se sezobnout. A ano, když kašlete, není to tak, že se tělo chce zbavit škodlivých mikroorganismů – to naopak mikrob chce škodit ještě u někoho jiného, takže nás přiměje pochrchlávat na své okolí.
Toxoplasma má za normálních podmínek během svého vývoje postupně dva hostitele, myš a kočku, nebo živočichy jim příbuzné. Aby mohla dokončit svůj cyklus, potřebuje myš zmanipulovat tak, že se kočkou nechá sežrat. Čehož mj. docílí tím, že myši zpomalí reflexy. (Jistěže to toxoplasma nedělá vědomě – v logice evoluční biologie to prostě znamená, že postupně převládly ty varianty parazita, které prováděly to, co pro ně bylo výhodné.)
Čtěte téma: Psí lejna ohrožují nejen vaše boty
Co se stane s nakaženým člověkem? Když to trochu zjednodušíme, toxoplasma nepozná, že neinfikovala myš. S lidmi tedy dělá totéž, i když jí je to k ničemu (stejně má smůlu, vás kočka nesežere). Zpomalí vám reflexy, následkem čehož vám možná hůře půjdou akční počítačové hry. Může to mít ovšem i fatálnější důsledky, zpomalený člověk může třeba snadno přijít o život při dopravní nehodě, ať už jako řidič nebo chodec. Ne že by to tedy zlotřilému prvokovi k něčemu bylo (na vraku automobilu parazitovat nedokáže). Mezi oběťmi dopravních nehod je opravdu mnohem více nakažených toxoplasmou než v běžné populaci.
Toxoplasma – parazit si s člověkem umí pohrát jako kočka s myší
To ovšem není všechno. Myš je toxoplasmou tlačena až k tomu, že s predátorem začne jakoby kooperovat. Lidé učiní totéž. „Predátorem“ je pro nás nejčastěji náš bližní, který nás obvykle nesežere, ale může třeba okrást. Nevyzpytatelné jsou cesty parazitálních hrátek: pozitivní test na toxoplasmózu může korespondovat i s takovými vlastnostmi, jako je ochota nechat se okrást řezníkem. A dále se schizofrenií, IQ, sexuální vyzývavostí, maskulinitou, pravděpodobností pohlaví narozeného potomka, respektem k autoritám i dalšími tzv. volními vlastnostmi. To jistě nepotěší řadu lidí zakládajících si na své tzv. svobodné vůli… Něco z výše uvedeného jsou již celkem solidně potvrzené výsledky, něco spíše hypotézy a náměty na další zkoumání.
Kočky vypouštějí parazita do prostředí
Odhadem má toxoplasma jen u dopravních nehod celosvětově na svědomí stovky tisíc obětí (bez nákazy by zřejmě bylo o tolik méně smrtelných nehod). Tady by se chtělo říct, že kočku nám tedy byl čert dlužen – ostatně viz v knize zmíněný bonmot, že dříve měly v Evropě kočky leda tak dosud neupálené čarodějnice. Aby to ale neznělo předpojatě, vůči kočkám i nakaženým – autor knihy sám kočky chová a je rovněž infikován.
Čtěte dále: Holubi – „létající krysy“ přenášejí řadu nemocí
Kočky ovšem představují riziko „globálně“, v tom, že parazita vypouštějí do prostředí. Není to tak, že by jejich chovatelé, dodržují-li hygienické návyky, byli ohroženi zase o tolik více než průměrná populace – mnohem větší riziko představují králíci a práce se senem (infikovaným toulavými kočkami). Pravděpodobnost nákazy tedy obecně trochu zvyšuje venkovský život, produkty biofarem, vaření (kontakt poraněné kůže s masem či zeleninou), v neposlední řadě konzumace syrového masa.
Jakmile se člověk jednou infikuje, nedokáže se už parazita zbavit. Respektive zatím na to nejsou metody, nikdo se o ně totiž nesnažil – vždyť k čemu vyvíjet léčbu něčeho, co pokládáte za neškodné.
Zdroje nákazy:
- zdrojem nákazy člověka jsou infikovaná zvířata,
- jejich ošetřování, stahování, vyvrhování,
- syrové maso nedostatečně tepelně upravená, mletá masa,
- zemina, písek znečistěný trusem kočkovitých šelem,
- z matky na plod,
- promořenost stoupá s věkem, častěji onemocní ženy a malé děti.
Prevence:
- mytí rukou, zvláště při manipulaci s koťaty,
- dostatečná tepelná úprava masitých pokrmů,
- konzumovat opranou, čistou zeleninu,
- vyšetření protilátek proti T.gondii před plánovaným těhotenstvím nebo v jeho raném období.
Zdroj: Toxoplasmosa, MUDr. Emilie Švestková, infekční oddělení, Krajská nemocnice Pardubice
ČLÁNKY DO MAILU