Co je toxoplazmóza?
Toxoplazmóza je parazitární infekční onemocnění, které probíhá u většiny lidí asymptomaticky. Jeho původcem je parazitický prvok Toxoplasma gondii, kterému se někdy říká také kokcidie kočičí. Vůči tomuto prvokovi je totiž vnímavá většina teplokrevných živočichů (tedy i člověk), ale rozmnožovat se dokáže pouze ve střevě kočkovitých šelem.
Promořenost toxoplazmózou je v lidské populaci poměrně vysoká. Udává se, že v České republice má specifické protilátky proti toxoplazmóze až 20 procent obyvatel, v jiných zemích jsou tato čísla však ještě daleko vyšší. Toxoplazmóza ale stále představuje velké riziko pro ženy, které se s ní setkají úplně poprvé až v těhotenství. Zejména v prvním a druhém trimestru může způsobit vážné poškození plodu, nebo dokonce potrat. [1, 2, 3, 4]
Životní cyklus toxoplasmy
V životním cyklu T. gondii figurují dva druhy hostitelů. Tím prvním je definitivní hostitel, ve kterém dochází k sexuálnímu vývoji parazita. Jediným definitivním hostitelem jsou u toxoplasmy kočkovité šelmy. Kočka se může nakazit dvěma způsoby:
- pozře maso, ve kterém jsou mikroskopické tkáňové cysty (bradyzoity),
- pozře potravu, ve které jsou oocysty (vajíčka).
Ve střevě kočky pak dochází k množení parazita a vyloučení nezralých oocyst trusem. Aby se vajíčka stala infekčními, potřebují po dobu 1–5 dní „uzrát“ na vzduchu. Tento proces se nazývá sporulace.
Poté jsou už infekční a může se jimi nakazit mezihostitel. Na rozdíl od definitivního hostitele už se může jednat o jakéhokoliv teplokrevného obratlovce – nejčastěji jde o skot, ovce, hlodavce nebo právě o člověka. V těle mezihostitele je vývoj T. gondii omezen pouze na tkáňové cysty. Ty dosahují tak malých rozměrů, že nejsou okem viditelné.
Cysty se mohou vytvářet v kosterní svalovině, některých vnitřních orgánech (mozek), nebo dokonce v očích. U nakaženého zvířete cysty přežívají po celou dobu jeho života. [5, 6, 7, 8]
Přenos toxoplazmózy na člověka
K přenosu na člověka může docházet dvěma způsoby. Tím prvním je alimentární přenos:
- potravinami, které jsou kontaminované oocystami z trusu nakažené kočky,
- nedostatečně tepelně upraveným masem, ve kterém se nachází tkáňové cysty.
Na první pohled to vypadá, že pokud nemáte v domácnosti kočku a nejíte syrové maso (například tatarák), nákaza toxoplazmózou vůbec nehrozí. Riskantní ale může být i to, když přicházíte do kontaktu s toulavými kočkami nebo koťaty, která dobře neznáte.
Nakazit se můžete i konzumací nedostatečně omyté zeleniny vypěstované na vlastním záhonku, protože může být znečištěna kočičím trusem. Dále je možné nakazit se vypitím nepasterizovaného mléka či konzumací infikovaných a tepelně neupravených vajec.
Pokud dojde k přenosu infekce z matky na nenarozené dítě, jedná se o tzv. transplacentární přenos. Velmi vzácným způsobem přenosu, ke kterému dnes prakticky nedochází, je potom přenos transplantací orgánů s cystami nebo transfúzí krve od nakaženého dárce. [9, 10, 11, 12]
Setkali jste se někdy s toxoplazmózou?
Jaké má toxoplazmóza příznaky?
Nemoc často probíhá asymptomaticky, což znamená, že u mnoha nakažených jedinců nejsou patrné žádné projevy toxoplazmózy. Pokud se nějaké příznaky objeví, napadne člověka spíše to, že se jedná o chřipku, protože symptomy bývají hodně podobné. Patří sem:
- únava,
- bolesti svalů a kloubů,
- zvýšená teplota,
- zvětšené mízní uzliny.
Oční toxoplazmóza se projevuje zánětem cévnatky, postižením sítnice a krvácením. Co se týče mozkových forem toxoplazmózy, nebývají úplně běžné. Objevují se ale u pacientů s AIDS, pro které představuje nákaza mozku toxoplazmózou dost velké riziko. Infekce je doprovázena degenerací mozkových buněk, bolestmi hlavy, křečemi, poruchami vědomí a poškozením srdce. Pokud se nezačne včas léčit, může být smrtelná.
Vážné problémy může toxoplazmóza způsobit také u dalších jedinců, kteří jsou nějakým způsobem k potížím náchylnější. Sem patří například:
- osoby po transplantaci,
- onkologičtí pacienti,
- imunokompromitovaní pacienti,
- těhotné ženy. [13, 14, 15, 16]
Toxoplazmóza v těhotenství
V těhotenství není toxoplazmóza nebezpečná přímo pro těhotnou ženu, ale pro její nenarozené dítě. Zde závisí především na tom, zda se pacientka s infekcí už někdy setkala. Pokud ano, vytvoří se v jejím těle protilátky poskytující doživotní ochranu. Jestliže pak přijde do kontaktu s toxoplazmózou v těhotenství, nic se nestane.
Pokud ale nemá žádné protilátky (z čehož vyplývá, že se s parazitem ještě nikdy nesetkala), je riziko poškození plodu či potratu velmi vysoké. Čím dříve matka toxoplazmózou onemocní, tím závažnější je stupeň poškození. Někdy dojde ke spontánnímu potratu, případně se pak dítě narodí mrtvé nebo s vážným postižením mozku a oka. [17, 18, 19, 20]
Diagnostika toxoplazmózy
Při podezření na toxoplazmózu se provádí sérologický test protilátek, je tedy potřeba odebrat pacientovi krev. Kromě celkových protilátek se vyšetřují také specifické protilátky, podle kterých se zjistí, v jaké fázi onemocnění se pacient nachází.
Test na toxoplazmózu zatím není povinnou součástí těhotenského screeningu. Mnoho gynekologů ale nastávajícím maminkám doporučuje zajít si na testy na toxoplazmózu, a to hlavně chovatelkám koček. Vyšetření se provádí ze vzorku krve. U plodu je možné provést vyšetření z plodové vody, která se obvykle odebírá kolem 16. týdne těhotenství.
Ideální je nechat si udělat vyšetření protilátek vůči toxoplazmóze ještě před otěhotněním. Díky tomu žena zjistí, jestli už se s toxoplazmózou setkala a zda si její imunitní systém vytvořil dostatečnou ochranu. [21, 22, 23, 24]
Léčba toxoplazmózy
U většiny nakažených se toxoplazmóza nijak neléčí. Pokud člověk nepatří do některé z ohrožených skupin, případné příznaky připomínající chřipku u něj po několika týdnech samy odezní. K farmakologické léčbě se přistupuje u pacientů, kteří jsou toxoplazmózou vážněji ohroženi, a u těhotných žen. Používají se léky proti malárii a prvokům (pyrimethamin), chemoterapeutika a určitá antibiotika. [25, 26, 27]
Prevence toxoplazmózy
Před nákazou toxoplazmózou se dá chránit pouze dodržováním určitých hygienických opatření. Doporučuje se:
- vyhýbat se konzumaci syrového a nedostatečně tepelně upraveného masa,
- důkladně si umýt ruce i veškeré použité nástroje po manipulaci se syrovým masem,
- pečlivě omývat zeleninu vypěstovanou na vlastní zahrádce,
- pořádně si umýt ruce po práci na zahradě,
- používat při čištění kočičí toalety ochranné rukavice a řádně ji dezinfikovat. [28, 29, 30]
Zdroje: nih.gov, cdc.gov, sciencedirect.com, biomedcentral.com, icatcare.org, nhs.uk, pregnancybirthbaby.org.au, fda.gov, mayoclinic.org, bezpecnostpotravin.cz, nzip.cz, cpzp.cz, internimedicina.cz, solen.cz, actualgyn.com, infektologie.cz
ČLÁNKY DO MAILU