Trampolína není teta na hlídání. Začala sezóna zlomenin na oblíbené dětské atrakci

Podle Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu (SZÚ) následkem úrazu umírá ročně v ČR více než 110 dětí a dalších 2000 dětí má po úraze trvalé následky. Ročně si úrazy vyžádají přes 30 tisíc hospitalizací a dalších 450 tisíc dětských úrazů je každý rok ošetřeno ambulantně. Největší zdravotní pojišťovna, VZP, uvádí, že finanční prostředky, jež jsou každým rokem vynakládány na léčbu dětských úrazů, přesahují půl miliardy korun.

Děti doplácejí především na dopravní nehody a pády

„I během pandemie zůstaly úrazy na prvním místě jako důvod návštěvy lékaře a jako příčina hospitalizace či úmrtí ve věkové kategorii 1 až 18 let,“ upozorňuje Ladislav Plánka, přednosta Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice Brno.

Největší podíl na úmrtnosti mají podle SZÚ dopravní úrazy. V poslední době se je sice dařilo snižovat, ale běžných dětských úrazů přibývá, přičemž mezi nimi dominují především pády.

Rady, jak se vyhnout dětským úrazům, najdete v novém videu SZÚ: 

„Nárůst běžných dětských úrazů je způsoben například novými sportovními aktivitami, jako jsou skateboardy, snowboardy, in-line brusle, adrenalinové sporty, parkour, trampolíny, a také vybavením dětských hřišť, které je zastaralé, neudržované a neodpovídá požadovaným evropským normám,“ uvádí Marie Nejedlá, která vede Centrum podpory veřejného zdraví SZÚ. O rizicích na dětských hřištích jsme na Vitalia.cz informovali nedávno.

Začíná hlavní sezóna úrazů na trampolínách

Trampolíny se staly fenoménem zejména za posledních sedm až deset let. Používají se ke sportovnímu vyžití, na volnočasových veřejných hřištích i doma na zahradách. Lékaři však před nimi varují, mohou zejména dětem přivodit vážné zranění.

„Hlavní sezóna“ úrazů na trampolíně přitom právě začíná. „Nejvíce úrazů na trampolíně se váže k letním měsícům od května do září, kdy se počty dětských úrazů dle traumatologů zvyšují 2 až 3×. U trampolín statistiky počtů úrazů převyšují zdravotní pozitiva skákání,“ uvádí Marie Nejedlá ze SZÚ. „Jde o závažné případy už jen proto, že se většinou jedná o velmi malé děti. Ty ještě nemají zcela vyvinutou koordinaci a motoriku. Nedokáží tedy odhadnout, jak se mají odrazit a kam dopadnout,“ popisuje.

Trampolína pro malé děti představuje nestabilní odrazovou skákací plochu, na níž je těžké udržet rovnováhu. Navíc umožní vyšší výskoky s těžšími dopady, jež se hůře koordinují. Rodiče by si měli uvědomit, že váha dětského těla se při doskoku mnohonásobně zvyšuje. Navíc při skákání skupiny dětí či dítěte s dospělým hrozí srážka a pád jednoho člověka na druhého.

Podle přednosty Ladislava Plánky není v současné době poranění z trampolíny ničím neobvyklým, ale meziročně těchto úrazů ze zkušeností ve FN Brno nepřibývá. „Hlavní riziko trampolín je skutečnost, že na ní skáčou děti pohromadě a v různých věkových a váhových kategoriích. Trampolína, tak jak je vymyšlená a konstruována, je určená výhradně pro jednoho sportovce. Pak mohou fungovat všechna ochranná a bezpečnostní opatření,“ uvádí lékař.

Podle něj platí přímá úměra, že zraněno je v naprosté většině lehčí dítě ze dvou (nebo více), které trampolínu současně používají. „Malé děti do cca 10 let si nejčastěji způsobí zlomeninu předloktí nebo zlomeninu bérce. Větší děti a adolescenti si naopak poraní páteř (krční, hrudní), v jednotkách případech ročně ošetřujeme i zlomeniny obratlů. Pokud bychom sečetli všechny ošetřené děti z trampolín, budou jako ve všech případech převažovat lehká zranění typu pohmožděnin, odřenin nebo podvrtnutí,“ popisuje Ladislav Plánka.

Zranění na trampolíně nemusí být banální

Na konkrétní úrazy z trampolín nedávno veřejně upozornil lékař Radovan Hudák z Kliniky dětské a dospělé ortopedie a traumatologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN Motol.

„Včerejší služba na naší klinice byla jako vždy výživná. Kromě desítek jiných úrazů mě nejvíce zaměstnali tři pacienti, kteří si přivodili úrazy na trampolíně. Nešlo o banální úrazy, ale o zlomenou stehenní kost, zlomenou holenní kost a sériovou zlomeninu hrudních obratlů,“ popsal traumatolog. Přidal také konkrétní detaily zranění těchto pacientů s tím, že léčba bude u všech trvat měsíce.

Páteř si poranil dvanáctiletý chlapec, který při pokusu o třetí salto dopadl v ohnutí dopředu (v tzv. hyperflexi). Následkem toho je kompresivní zlomenina několika hrudních obratlů. „Přičemž 5. hrudní obratel se snížil až o jednu třetinu své výšky. Je hospitalizován, čeká ho dovyšetření na magnetické rezonanci, a pokud bude mít štěstí, tak se vyhne operaci, ale i přesto bude muset ležet několik týdnů a klidový režim mít několik měsíců,“ podotýká lékař.

Ještě více ho ale znepokojily zlomeniny dvou pacientů, kteří ještě neměli ani tři roky, ačkoliv u takto malých dětí pohyb na trampolíně odborníci nedoporučují. „První si způsobil zlomeninu holenní kosti těsně pod kolenem, což je typická trampolínová zlomenina. Tato nebyla dislokovaná, proto jsme mohli naložit vysokou sádrovou fixaci na celou dolní končetinu a propustit pacienta domů. Sádru bude mít na 1 až 2 měsíce a následně se bude opět učit chodit,“ dodává na svém facebookovém profilu Radovan Hudák.

Poslední ten den ošetřený pacient si zlomil stehenní kost v její horní části. „Tato zlomenina již je dislokovaná (s posunutím úlomků kostí, pozn. red.) a vyžaduje hospitalizaci. V prvním kroku se zkouší konzervativní léčba složená z vertikální náplasťové trakce, kdy jsou nohy vytažené ke stropu a s následným naložením sádrové spiky, což je sádra obalující celou dolní končetinu, část druhé dolní končetiny, pánev a břicho. Pokud by to nestačilo, tak by i v tomto věku byla nutná operace,“ podotýká lékař.

Proč se některé dítě zraní a jiné ne

K úrazům, nejen na trampolínách, velmi často dochází u dětí, které se pohybovým aktivitám věnují málo, a které jsou tím pádem méně obratné, méně mrštné a mají horší fyzickou kondici. „Častěji u nich dochází k zakopnutí a pádu, a protože mají pomalejší reakce, nestačí třeba vyrovnat balanc, zachytit se nebo spadnout tak, aby zmírnily následky úrazu,“ popisují odborníci ze SZÚ.

Dobrým řešením, jak pěstovat u dětí obratnost a fyzickou kondici, je pravidelně sportovat. Věnovat se společně různým aktivitám, které stimulují dětský organismus a většinou přispívají i k psychické pohodě. K získání obratnosti a fyzické kondici mohou přispět i volně přístupná dětská hřiště. „Ta ale nemají sloužit jako prostor bez dozoru dospělých. Dospělý by dítě na prolézačkách měl od útlého věku provázet, naučit jej překážky zvládat, být oporou a jistotou. Každý rodič zná své dítě a to, co někdo zvládne s lehkostí, může být pro druhého zdrojem námahy a nejistoty, a z toho pramenícího úrazu,“ podotýká Marie Nejedlá z Centra podpory veřejného zdraví SZÚ.

Pokud zrovna rodiče nemají ke sportu kladný vztah, neměli by v něm bránit dětem. Naopak by je měli v pohybu podporovat. Znamená to například neomlouvat je z tělesné výchovy, pokud k tomu není vážný důvod. Vysvětlit jim, proč je pohyb tak důležitý a také hledat společně pohyb, jenž by děti bavil.

Rizikovým situacím na trampolínách lze přitom podle odborníků předcházet. Jen je třeba chovat se zodpovědně, dodržovat bezpečnostní pravidla a zajistit dětem zkušený dozor. „Mylný názor je, že se úrazy stávají nešťastnou náhodou a nedá se jim zabránit. Je nutné si uvědomit, že každému úrazu předchází konkrétní nebezpečná situace. Jestliže ji včas rozpoznáme a jsme na ni alespoň teoreticky připraveni, můžeme úrazu zabránit,“ nabádá Marie Nejedlá.

„Pokud rodiče chtějí pustit dítě na trampolínu, musí vždy zkontrolovat, že není technicky poškozená a že má všechny patřičné ochranné prvky. Dále musí dbát na to, aby dítě skákalo na trampolíně samo. To je samozřejmě nezábavné, ale každé další dítě navíc zvyšuje pravděpodobnost úrazu řádově o desítky procent. Je třeba s tím tedy počítat nebo zábavu uvnitř sítě alespoň krotit,“ podotýká přednosta Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno Ladislav Plánka.

Která trampolína je riziková? Ta neukotvená

Doby, kdy trampolíny vévodily jen zahradám u rodinných domů, jsou pomalu pryč. Stále častěji se tyto herní prvky objevují na veřejných hřištích, kde se s nimi můžete potkat v různých podobách. Některé jsou nafukovací, jiné zapuštěné na úroveň terénu a občas lze na veřejně dostupných místech vidět i klasické kruhové trampolíny, napnuté na kovových konstrukcích s vysokou ochrannou sítí.

• 
• 
• 

Další 4 fotografie

„Jde o typ atrakcí, jejichž obliba jednoznačně roste a jsou využívány u všech typů provozovatelů dětských hřišť. Zatímco nafukovací trampolíny jsou většinou spíše součástí placených parků, ve veřejném prostoru se používají spíše trampolíny zapuštěné do země. Nekotvené a k veřejném užití necertifikované trampolíny jsou pak nejčastěji k vidění u hotelů a restaurací,“ popisuje Libor Grygerek, inspektor společnosti TÜV SÜD Czech, který dětská hřiště kontroluje.

Největším rizikem jsou podle inspektora nekotvené trampolíny. Tedy ony zmiňované kruhové atrakce tolik známé ze zahrad u rodinných domů. „Tyto konstrukce jsou nestabilní a například náhlý poryv větru je může velmi jednoduše uvolnit. Takové trampolíny v žádném případě do veřejného prostoru nepatří,“ varuje Libor Grygerek.

Nafukovací či zapuštěné (někdy též nazývané zemní či podlahové) trampolíny jsou obecně bezpečné. Musí však být konstruovány a umístěny podle bezpečnostních norem. „Obě tyto konstrukce nepředstavují samy o sobě riziko. Problém někdy bývá s jejich umístěním, kdy nejsou dostatečně upraveny okolní dopadové plochy. Laicky řečeno, někdy se v jejich blízkosti vyskytují věci, o které se při pádu z trampolíny mohou děti zranit,“ říká inspektor. To mohou zkontrolovat sami rodiče před tím, než dítě na trampolínu pustí. Pokud její okolí není bezpečné, měli by skákání pro tentokrát oželet.

Další potíž představuje počet dětí, které si na trampolíně hrají v jeden okamžik. „Od výrobce by u trampolíny vždy měla být informace o maximálním počtu dětí, které si v jednu chvíli na atrakci mohou hrát. Absence těchto označení a skutečnost, že často jsou atrakce využívány mnoha dětmi najednou, představuje určitě riziko. Například starší děti mohou kvůli své větší váze velmi snadno zranit menší děti,“ varuje inspektor. Ostatně děti může zranit i rodič, který s nimi na trampolíně skáče.

Provozovatelé si podle něj často neuvědomují, že nesou odpovědnost nejen za bezpečnost umístěných hracích prvků, ale také za způsob užívání, tedy například dodržování povoleného počtu uživatelů. „Z této odpovědnosti se nemohou vyvinit uvedením, že používání hřiště je na vlastní nebezpečí,“ říká Libor Grygerek.