Navíc nelze pominout přinejmenším Sigmunda Freuda s jeho obrazem trojspřeží v našem Já. Jeden z koní se vzpíná ke hvězdám (Superego), druhý se snaží udržet na běžné životní cestě (Já-ego). Třetí jakoby ostatní strhával do propasti temných pudů a nekorigovatelných vášní – Ono (Id) je jméno pro (ono) zvíře v nás.
Transakční analýza
- Psychologický směr zabývající se především mezilidskou komunikací. Analyzuje rozhovory a chování lidí a snaží se u nich napomoci spokojenosti, pozitivnímu růstu ap.
- Jde o komplexní psychologickou teorii, jejíž poznatky se využívají v individuální, párové i skupinové terapii.
- Vytvořil ji americký psycholog Eric Berne (1910–1970, na úvodním snímku v r. 1969).
- Jednou ze základních publikací transakční analýzy je jeho kniha Jak si lidé hrají (1964), která pomáhá porozumět, co se děje mezi lidmi během základních sociálních interakcí.
Rodič – dospělý – dítě
Eric Berne měl svou hlavu, zcela jistě nebyl otrokem svého superega. Prošel sice výcvikem v klasické psychoanalýze, leč nechal se jí inspirovat po svém. S členy (lehce sektářského) sdružení psychoanalytiků se brzy rozhádal. Vytvořil nové pojetí třípodlažního Já.
Sestává ze sféry Rodič (připomínající Superego), Dospělý (jakoby varianta Ega) a Dítě. To – pozor – s Id nemá nic společného. I když přece jen jistý nedostatek zábran u Dítěte jakous takous asociaci na Id může vyvolat. Ohromný rozdíl je ovšem v míře agresivity. Id a destrukce, toť rodní bratři.
Berneho model Já se tradičně znázorňuje třemi kružnicemi (lze mluvit i o třech koulích) ležících jedna na druhé. Jde tudíž o schéma mj. pro sněhuláka jako dělané.
Model komunikace mezi lidmi a jejich jednotlivými rovinami
V mnohých učebnicích transakční analýzy čteme, že obraz Rodič – Dospělý – Dítě (velká písmena nejsou překlep) vznikl jako náhlá asociace Erica Bernsteina (což bylo původní příjmení Berneho).
Na jeho psychoanalytickém lehátku totiž ležel mladý, leč již řádně neurotický právník. V profesi velmi úspěšný, v osobním životě neúspěchy střídaly kalamity. Přesněji řečeno – smůlu v lásce měl právník jako hrom. Vzpomínal na své dětství, na to, jak se coby dítko učil jezdit na koni. Jak se cítil nejen šťastný, ale přímo dospělý, když jej rodič pochválil. Dětské vzpomínky ovlivnily nejen myšlení, ale i slovník. Ne na dlouho. Jako by pacienta – po infantilní komunikační chvilce vzpomínek – již zvnitřnělé image juristy v jeho hlavě „otcovsky“ pokáralo. Zapýřil se. Děl něco na způsob: „Už zase mluvím jako dítě.“
Základ psychoterapie
Papá Freud bytostně nesnášel odpadlíky od víry pravé, tj. freudovské psychoanalýzy. Revizionizmus též pronásledoval. Ctihodní američtí freudiáni Berneho „revizionistu Superega, Ega i Id“ – ještě předtím, než jej vyloučili – pořádně proklepli. Hle, jaká to oidipovská situace. Dítě (E. B.) toužilo zavraždit svého papá (S. F.) a zaujmout jeho místo v matce psychoanalýze…
Dávno již tomu. Emoce přebolely. Jisté je, že model „Ro–Do–Dí“ je i dnes dobře použitelný. Ovšem není zdaleka tak jednoduchý, jak na první pohled i poslech vypadá.
Rodič: vštípené pojetí života
Množina Rodič obsahuje souhrn všemožných příkazů, zákazů, připomínek, předpisů, vzorů hodných obdivu těch, jež máme dobrovolně (přesněji převážně povinně) následovat.
Na jedné straně sem patří požadavky – po návštěvě WC si umýt ruce, nepřecházet na červenou a při jídle si nečíst. Na straně druhé jde o desatero božích přikázání i všemožné kategorické požadavky rozličných – vámi vyznávaných – náboženství. Jde o vše možné i nemožné, co nám vštěpovali rodiče, učitelé, různí vychovatelé, ba i tradice rodu.
Dítě: hravé a emotivní
Opakem poněkud suchého patrona dobrého tónu a mravného myšlení je Dítě. Hravé, uvolněné, hledající a zajímající se. Zkoušející vše, co ho napadne, tvořivé. Ovšem také poněkud tvrdohlavé, umíněné. Ne-li vůči autoritám negativistické, tak přinejmenším alespoň trošku provokující.
Dítě v nás nemá mnoho zábran. Co je napadne, to udělá. Žije dneškem a nepřemýšlí o tom, co bude potom. Myšlení má tvořivé, nespoutané konvencemi.
Dospělý: tíha zodpovědnosti
Mezi mlýnskými kameny „Ro“ a „Dí“ je Dospělý. Dnes podobný počítači, dříve počítadlu. „Počítá“ nejen, co mu to vynese, ale i s čím musí počítat na cestě k cíli. Zvažuje, rozmýšlí.
Rodič vás před důležitým rozhodnutím napomene: „Počítej do deseti, získej čas a vše řádně rozmysli.“ Dítě mu odsekne: „Jupí, deset přece už bylo…“ a co chce, to bez rozmyslu udělá. Dospělý „nemluví, leč jedná“. Spočítal si to přece již dávno.
Tři „koule“ naší osobnosti
Uvažujete o koupi nového auta? Rodič se vám důtklivě připomíná: „Auto je pěkná věc, ale drahá. Opravy, pojištění, benzín, pokuty, parkování, dálniční známka, amortizace… Máš ty vůbec na to? Bedlivě zvažuj, k čemu budeš vůz nejvíc potřebovat. Vyplatí se? Nebylo by levnější jezdit taxíkem? A kde ho zaparkuješ? Nedej bože, abys měl nějakou havárii. Ta se může stát, než se holenku naděješ…“
Dítě zvolá: „Sláva, sláva, já jsem šťastnej jak kráva. Kdo auto nechce, ten je vůl. Ať zůstane doma jako kůl – v plotě. Já pojedu pro štěstí, milé kotě. Koupím kabriolet meďoura, kdo mi ho závidí, ať se nekouká. Nemůžu se dočkat, až pojedu s větrem o závod. Že na auto nemám, nevadí, nebankovní půjčka prázdný účet nahradí. Miliony splatím hned. Na to vemte všichni jed!“
Dospělý coby klidná síla vašeho Já vše hodnotí, promýšlí. Zřejmě po bedlivém zvážení rozhodne o zakoupení tzv. referentské fabie kombi. Pár měsíců staré, nacházející se v nabídce autorizovaného dealera. Je to vůz praktický, najeto má málo kilometrů, prodává se s výraznou slevou. Nikdo na něm nepozná, že není nový.
Při zběžném pohledu se popsaná trojka v nás může docela dobře doplňovat, a to ku prospěchu našeho, našich dětí, ba i ostatních spoluobčanů.
Problém spočívá řekněme v několika odstínech šedi dominantní roviny oněch tří etáží. Tj. v projevu lidí, s nimiž – ať již reálně, nebo virtuálně – komunikujeme.
Vlídný a nevrlý Rodič
Příjemný je tzv. vlídný Rodič. Postesknete si, že vás bolí hlava a v krku. On vám uvaří čaj s citronem, rozestele lůžko, podá obklad na krk. Nabídne zajímavý časopis – třeba jen k prolistování, když se vám nechce číst. Dost možná za vás umyje nádobí. Nebo odežene dotěrný hlas vašeho svědomí: „Alou k dřezu, líná lemro…“ Nádobí může počkat. Inu „pomáhat a chránit“ je vlídného Rodiče heslo. Zlí jazykové ovšem mohou podotknout: „To heslo někdy může znít: Hladit do vyhlazení.“
Jeho opak je Rodič nevlídný, ba přímo nerudný. Po výše zmíněném postesknutí na chatrné zdraví vám vyčiní. Dávno vám přece říkal, že máte chodit tepleji oblečení. Máte jíst vitamíny, zeleninu, a ne ten hnusný vlašák nebo tučný gothaj. Na jeho slova ale jednou dojde. Za pár let budete na huntě a pak již bude pozdě bycha honiti. Heslo typické pro takovou autoritu mi kterýsi klient děl slovy: „Buzerovat a shazovat.“
Ani Dospělý nemá patent na rozum
Dospělý – onen výkvět pragmatického nadhledu, racionálního uvažování a optimalizace životních podmínek – též nemusí být zlato, byť se třpytí. Postupuje podle jakéhosi PC programu. Jenže není vždycky tak úplně jisté, že onomu programu rozumíte. Pak si připadáte jak Alenka a v říši divů – a ještě ke všemu bez zrcadla.
Jak i v dusnu udržet „sněhuláka“ v dobré kondici
Co s tím a jak udržet přes eventuální dusné parno „sněhuláka“ svého Já v přijatelné kondici? Místa se nedostává. Zvolím proto jen dva výroky. Doplňují se, byť je od sebe dělí více než sedm set let:
„Vyzkoušej všechno a dobrého se drž.“ Tomáš Akvinský
„Dělej, co funguje. Nedělej, co nefunguje. Když to nefunguje, dělej něco jiného.“ Steve Shazer
ČLÁNKY DO MAILU
