Statisticky každá rodina v Česku má někoho blízkého, kdo má problémy s ledvinami. Počínaje opakovanými záněty, přes koliku, ledvinové kameny až po selhání orgánu, dialýzu a transplantaci. A byť na dialýze v Česku žijí stovky pacientů, na transplantaci jich čeká jen 660.
Transplantace ledvin se nedočká každý pacient
Průměrná čekací doba je sice jen pouhý rok, takže většina pacientů se své nové ledviny dožije, ale když ta čísla rozkryjeme, všechno najednou vypadá jinak. A ukazují se tu v celé své nahotě největší slabiny a potíže českého zdravotnictví.
Průměrná čekací doba v zahraničí na ledvinu je totiž podle Jiřího Froňka z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM tři až čtyři roky. A stejná by podle něj byla i u nás, kdyby se na čekací listinu dostali všichni pacienti, kteří by tam být měli. Počet pacientů čekajících na dárce by se tak rázem ztrojnásobil.
Nejde o nemocné, ale o to, co je výhodné pro systém
Problém je v tom, že pokud někomu ledviny selžou, skončí na dialýze. Tedy na přístroji, který pracuje místo ledvin a pravidelně tělo uměle čistí. Dá se tak sice žít celá léta, ale je to pro pacienty velmi nepohodlné – na dialýzu se jezdí dvakrát třikrát do týdne, a člověk pokaždé stráví i půl dne v nemocnici.
A je to i drahé: takový pacient stojí zdravotní pojišťovnu ročně milion a půl. „Přitom transplantace ledviny stojí pouhých pět tisíc korun,“ říká Pavel Březovský z Koordinačního střediska transplantací.
Čtěte také: Daruj ledvinu, prodloužíš si život
„Navíc je to nesrovnatelný komfort, žít po transplantaci normálně, moct normálně jíst, nemuset si hlídat příjem tekutin, který na dialýze byl u mě třeba jen jedna sklenička rozdělená po miniaturních dávkách na celý den. Taky nemusíte nikam třikrát týdně cestovat a tam trávit tři čtyři hodiny, můžete si dovolenou vybrat podle svých představ a ne podle toho, kde je zrovna dialyzační centrum,“ popisuje třicetiletá Lenka Vašková život po transplantaci ledviny, kterou jí daroval její přítel.
Berte se za svá práva sami!
Navíc: s transplantovanou ledvinou se dá žít i desítky let, kdežto na dialýze ne. Pacient po transplantaci sice musí brát doživotně léky, které způsobují, že tělo orgán neodmítne, ale jejich cena je pouhým zlomkem toho, co by stála roční dialýza. „Kromě toho transplantace ještě před zahájením dialýzy významně zvyšuje šanci pacienta na delší život,“ říká Jiří Froněk z IKEM.
V čem je tedy problém, když je transplantace nesrovnatelně levnější a výhodnější jak pro celý zdravotnický systém, tak pro pacienta samotného? Právě v tom, že je to finančně výhodné…
„Pacienty k transplantaci vybírá a navrhuje dialyzační centrum,“ říká stručně Pavel Březovský. A jak zaznělo z úst řečníků na konferenci v Poslanecké sněmovně, která k problému transplantací ledvin proběhla před několika dny – dialyzační centra, často soukromá zařízení, z pacientů profitují a nemají příliš zájem se jich zbavit a posílat je k transplantacím.
Čtěte dále: Pitný režim – není 2,5 litru denně nesmysl?
Štěstí mají děti nebo ti, co jsou mladí, tak jako Lenka Vašková. Kdo má nad pětapadesát, ten má smůlu, ač to není nikde napsáno – v tomto věku už lékaři pacienty k transplantaci prakticky nenavrhují. Což má sice řadu objektivních důvodů – starší pacient má více přidružených chorob, tělo nový orgán se hůře přijímá – ale nelze paušalizovat, každý člověk je jiný a jeho biologický věk nemusí odpovídat tomu skutečnému.
Poučení?
- Nespoléhejte se u žádné své nemoci jen na to, co řekne jeden lékař, ověřte si jeho názor jinde.
- Máte právo bezplatně na takzvaný second opinion, tedy druhý názor druhého lékaře nejlépe z jiné nemocnice, bezplatně.
- Hledejte informace o své nemoci na internetu, ptejte se pacientských sdružení, zjišťujte, jak je to v cizině.
- Nebojte se lékaři říct, co jste zjistili a že si myslíte, že máte na něco nárok. Je to vaše zdraví, a čím dál víc bude platit, že pokud si nepomůžete sami, nikdo jiný to za vás neudělá.
ČLÁNKY DO MAILU