U nás zatím poměrně málo známý zákrok, při kterém zubní lékař pacientovi transplantuje na chybějící místo v ústech jeho vlastní zdravý zub, se provádí již i v České republice. Upozorňuje na to Jan Stuchlík, vedoucí lékař z pražské zubní kliniky, který se transplantacím zubů věnuje od roku 2010 (www.drstuchnik.cz). Transplantovaný zub může podle něj v některých případech účinně nahradit implantaci umělé náhrady. Má mnohé přednosti a dokonce vyjde levněji.
Jak se z „osmičky stane stolička“
Transplantace vlastního zubu byla v zahraničí poprvé provedena již před rokem 2000. V České republice se aktuálně zákrok provádí na několika vybraných pracovištích. „Dlouhou dobu se tento postup pohyboval spíše na hranici experimentu, nyní se ale stává nadstandardním řešením chybějícího chrupu,“ říká Jan Stuchlík. Autotransplantace zubu, tedy přenos jednoho zubu na jiné místo v ústech stejného člověka, se tak stává vhodnou variantou zubních implantátů (jejich možnostem se budeme věnovat v dalším článku).
Transplantát, u dospělých lidí jde většinou o nepotřebný zub ze zadní části ústní dutiny (zub moudrosti), může teoreticky zastoupit jakýkoliv zub, musí však být splněno několik podmínek. Lékaři předem ověřují na rentgenu, zda si tvar kořene a zubu prostorově odpovídají. Transplantovaný zub musí být zdravý, tzn. se živými kořeny, bez ošetřených kořenových kanálků. „Proplombovaný zub nemá smysl stěhovat. Transplantát by měl být úplně zdravý, u dospělých jsou to typicky osmičky, které nasazujeme do místa jiných stoliček,“ popisuje zubní lékař.
Podle potřeby se na transplantovaný zub zhotovuje korunka či nikoliv. Například pokud zubař nahrazuje chybějící stoličku, je možné, že nebude nutné se zubem dále nijak pracovat. Taková varianta je také méně nákladná než klasické protetické řešení. Ve většině případů je třeba provést ošetření kořenových kanálků zubu jako prevenci infekce, ale u transplantovaných zubů s nedokončeným vývojem kořene (typicky transplantace zubů u dětí, kdy se nahrazují nezaložené zuby) to není potřeba.
Dětské zuby musí mít trochu vyvinutý kořen
Děti jsou typickými nositeli „díry v úsměvu“. Pokud si vyrazí zub, při sportu, při úrazu, nic není nutně ztraceno. Když zub není vážně poškozený, je možné ho zachránit a vrátit zpět do úst. V tom případě se nejedná ani tak o transplantaci ve smyslu, že by se něco přenášelo, ale vrací se zpátky. Je důležité udržet zub ve vlhku. Jak postupovat se dočtete v článku:
Vyražený zub hoďte do mléka a rychle k zubaři
I u dětí se ale provádí klasická transplantace coby plánovaný výkon. Dost často se k transplantaci dají využít čtyřky, pětky, které se trhají v rámci rovnátek. Tyto zuby, které by stejně „přišly pryč“, se dají přesadit třeba namísto chybějících dvojek. Transplantace se samozřejmě nedělá u mléčných zubů a i u stálého chrupu lékaři opět předem prověřují vhodnost zákroku na rentgenu: „Zub k transplantaci musí mít alespoň trochu vyvinutý kořen, nesmí to být jen zárodek korunky. Nelze jednoznačně říct, v jakém je to věku, to je ale u každého individuální,“ říká Jan Stuchlík.
Pořád je to váš zub
Transplantace zubu má oproti implantátu hned několik výhod. „Přirostlý zub je totiž na rozdíl od náhrady trvanlivější a odolnější. Zprostředkuje pacientovi při kousání důležité tlakové vjemy, tvar korunky u dásně je přirozenější a spojení dásně a krčku zubu je těsnější. Velkou výhodou bývá i fakt, že jde o tělu vlastní materiál, a tak můžeme vyloučit jakoukoliv imunitní reakci organismu,“ vypočítává lékař.
Imunitní reakce těla je také jeden z důvodů, proč je transplantace možná pouze u vlastního zubu. Nic jako „dárcovství zubů“ nehrozí. „Nechytlo by se to, tělo by cizí transplantát nepřijalo. A navíc je třeba si uvědomit, že když se transplantuje třeba srdce, prostředí uvnitř je sterilní, kdežto v puse má každý z nás spoustu bakterií, je to hodně infekční prostředí,“ komentuje Jan Stuchlík.
Výhody autotransplantace zubu
- Oproti implantátu se jedná o váš zub, tělu vlastní materiál.
- Vyloučena je imunitní reakce organismu na transplantát.
- Přirostlý transplantát je na rozdíl od náhrady trvanlivější a odolnější.
- Zprostředkuje důležité tlakové vjemy při kousání.
- Tvar korunky u dásně je přirozenější.
- Spojení dásně a krčku zubu je těsnější.
- Je obvykle cenově dostupnější.
Nebolí to víc než vytržený zub
Zákrok se provádí ambulantně v lokální anestezii. Vyjmutí zubu a následná transplantace musí probíhat při jednom ošetření, buňky na povrchu kořene zůstanou živé jen omezenou dobu. „Zub, který chceme přesadit, nesmí vyschnout. Vše by se mělo stihnout do dvaceti minut. Buňky údajně vydrží i několik hodin, ale na to bych nevsázel. Čím kratší dobu je zub venku, tím lépe.“ V mezičase při zákroku lékaři vyjmutý zub uchovávají ve fyziologickém roztoku.
Výkon je podle zubaře snášen velmi dobře a pacient je po něm schopen odejít sám. Bolet ho pravděpodobně bude hlavně rána po vyjmutém transplantátu, jako ostatně po každém vytrženém zubu.
Transplantovaný zub je možné začít naplno zatěžovat již za několik týdnů, kritické jsou podle lékaře první dva týdny, kdy je potřeba dodržovat některá omezení: „Zub se potřebuje usadit, nesmí se na něj kousat nic tuhého. Většinou ho záměrně usadíme trochu níž, aby nebyl přetížený, potřebuje klid. Je to jako se zlomenou rukou, která musí být v sádře, aby se tam vytvořila kost, tak i zub musí být v klidu, nesmí se pořád kývat, to by se nepřihojilo.“
Pojišťovna transplantaci zubu nehradí ani na ni nepřispívá, ostatně obdobné je to v případě implantátů. Kolik za výkon zaplatíte, záleží jednak na výběru zubaře a konkrétní situaci. Cena záleží například na tom, jestli bude potřeba zub „dotvářet“ – dělat korunku nebo ne, či na nutnosti ošetření kanálků: „Můžeme transplantovat zub, kterému se teprve vyvíjí kořen, a tam se nemusí ošetřovat kořenové kanálky. Ale u dospělých mají většinou zuby kořen dovyvinutý, musí se tedy dělat ošetření kořenových kanálků. Korunka s implantátem stojí zhruba pětadvacet tisíc korun, u autotransplantace se dostaneme cca na patnáct tisíc. Vyjde to levněji než implantát. A hlavně to má tu výhodu, že je to pořád váš zub,“ uzavírá lékař.
ČLÁNKY DO MAILU