Počet lidí na planetě roste. Současně ubývá ploch vhodných k produkci zemědělských surovin. Tyto skutečnosti ústí do dříve nepředstavitelných projektů.
Jejich cílem je využít pro výživu lidstva skutečně nestandardní surovinové zdroje.
Zatím sice jde buď o experimenty, nebo snahy o výrobu „luxusních“ produktů pro horních deset tisíc, určité rodící se trendy už to ale jsou. Navíc roste snaha o minimalizaci plýtvání s potravinami, a z toho vyplývá další snaha - recyklovat suroviny, které již v minulosti prošly trávicím traktem. A je docela možné, že se díky tomuto třetímu hybnému impulsu na produkci opětně konzumovatelných produktů budou recykláty podílet stále více.
Miliardář chudým: Pitná voda z výkalů
Počátkem letošního roku zaznamenala všechna významná světová i naše média plán miliardáře Billa Gatese vyrábět pitnou vodu z lidských výkalů. Veřejně také představil technologii, která skutečně dokáže čistou a nezávadnou vodu takto vyrobit. Principem je oddělení vody od pevných látek, přičemž po následném vyčištění vody vznikne produkt, který podle Gatese „chutná jako voda z lahve“. Gates má v plánu tímto způsobem zajistit pitnou vodu pro zhruba tři čtvrtě miliardy lidí, kteří podle statistik trpí na světě jejím nedostatkem. Což je nepochybně ambiciózní a doslova globálně prospěšný projekt. To vše je nicméně známo, alespoň v dosavadní deklarativní podobě.
Vodu přitom není ve své podstatě nutné vyrábět pouze z výkalů, ale třeba i ze zkažených a pro konzumaci již zcela nevhodných potravin. Kromě cíleně dehydrogenovaných potravin v prášku totiž vodu obsahují v menším či větším množství veškeré běžné potraviny, včetně třeba pečiva, i když výtěžnost vody z něj by zřejmě příliš efektivní nebyla. Takové ovoce nebo zelenina ale obsahují vody více než devadesát procent, takže jako zdroj vody jsou vlastně dobrou výchozí surovinou.
Samozřejmě by bylo stravovacím zločinem využívat jako zdroj vody konzumovatelné ovoce a zeleninu – ale totálně nepoužitelné, shnilé a plísněmi napadené ovoce nebo zelenina by k transformaci na pitnou vodu posloužit teoreticky mohly. Je to jistě spíše sci-fi – mnohem vhodnější je vyrábět pitnou vodu třeba z vod odpadních … pokud jsou k dispozici. V místech, kde není voda skoro žádná, se ale může stát prostředkem ke zkapalnění cokoli, co nějakou vodu obsahuje. Třeba ty výkaly.
Ze sloního trusu, to je jiná káva
Právě výkaly – tentokráte sloní, jsou dalším surovinovým zdrojem pro výrobu dalšího druhu nápoje – tentokráte kávy.
V tomto případě ale nejde o záchranu žíznících lidí, ale o marketingový projekt cílený na bohatou gurmánskou klientelu, která za originální nápoj dobře zaplatí. Tady je principem využít trávicí trakt slonů, kteří konzumují zrnka klasické kávy. V žaludku slonů na zrna kávy působí trávicí enzymy a enzymy bylin, které sloni spolu se zrnky kávy pojídají; výsledkem pak je, že proces trávení zbavuje zrna kávy hořkosti.
Chovatelé slonů následně vyberou kávová zrna ze sloního trusu, umyjí je a usuší, a konečný produkt s poněkud umělým romantickým příběhem a údajně „originální chutí“ je na světě.
Projekt nevadí ani ochráncům přírody – část zisků z exkluzivní kávy jde na záchranu slonů a profitují z nich i domorodé komunity v oblasti Thajska, Barmy a Laosu. Nehrozí ani závislost slonů na kofeinu, protože ten se z kávových zrn uvolňuje až po dosažení bodu varu, což není v trávicím traktu slonů možné. Jen pro zajímavost – cena kilogramu „kávy ze sloního trusu“ činí 1880 amerických dolarů, takže šálek espresa z ní vyjde na 316 korun.
Oba naprosto odlišné případy mají ale jedno společné – výkaly, ať již sloní nebo lidské, jako zdroj suroviny k produkci nápojů, které lze bez problémů konzumovat.
Nezbývá tak než se s trochou obav ptát: Jakých dalších nápojů nebo dokonce potravin z výkalů se v budoucnosti dočkáme?
ČLÁNKY DO MAILU