Vznik demence částečně ovlivnit můžeme, a to svým životním stylem. Například stravou, spánkem, pohybem, procvičováním mozku. Začít lze již od dětského věku,
říká ředitelka Komunitního centra fara pro seniory v Čelákovicích
Co si představit pod pojmem demence? Jaké má příznaky?
Demence je zastřešující pojem pro různá onemocnění, která mají škálu symptomů. Rozlišujeme primární a sekundární demenci. Primární demence je způsobena patologickými změnami v mozku. Řadíme k ní například Alzheimerovu chorobu, vaskulární demenci, demenci vyvolanou Parkinsonovou chorobou a další. Sekundární demence se vyskytuje vzácněji. Způsobují ji onemocnění typu encefalitida, epilepsie, otřes mozku, vysoká horečka, alkoholismus…
Mezi projevy demence patří ztráta duševních funkcí (učení, myšlení, orientace), pokles kognitivních funkcí (paměť, řeč, prostorová orientace), úbytek sociálních a emočních dovedností, pokles schopnosti abstraktního myšlení apod. Demence může postihovat krátkodobou paměť, slovní projev, motoriku. O demenci hovoříme, trvá-li popsaný stav alespoň šest měsíců. Typické pro ni je, že se s postupujícím časem zhoršuje. Četnost demence se zvyšuje s pokročilým věkem, věk lze tedy považovat za jeden z rizikových faktorů.
Mgr. Renáta Nentvichová Novotná vystudovala sociální práci a sociální politiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 se přednostně věnuje seniorům. Je lektorkou validace podle Naomi Feilové, facilitátorkou evropské reminiscenční sítě, ředitelkou Komunitního centra fara pro seniory v Čelákovicích a psychoterapeutkou ve výcviku Rafael institutu. Absolvovala řadu vzdělávací kurzů k tématu demence. Studovala rovněž ve Vídni a Londýně. Aktuálně působí jako lektorka témat spjatých se seniory – komunikace, trénink paměti, vzdělávání pracovníků pro seniory s demencí, reminiscenční terapie, práce s traumatem apod. Žije v Čelákovicích, spolu s manželem vychovává dvě děti.
Dá se demence léčit?
Degenerativní onemocnění typu Alzheimerova choroba bohužel léčit neumíme. Příznaky sekundární demence se mohou zlepšit či zcela vymizet, je-li vyléčeno původní onemocnění.
Lze demenci předcházet?
Některé faktory vzniku demence jsou dědičné. Jiné ovlivnit můžeme, a to svým životním stylem. Například stravou, spánkem, pohybem, procvičováním mozku. Začít lze již od dětského věku.
Jakou roli může hrát jídlo?
Doporučuje se dobrá středomořská strava – zařadit s určitou pravidelností ryby, zeleninu, případně kvalitní doplňky stravy. Vyhýbat se věcem, které vyloženě škodí, což je například přemíra alkoholu a kouření. Některé demence, například vaskulární, jsou způsobeny ucpáním cév v mozku, které může způsobovat zvýšený cholesterol. Aktuálně se objevují studie prokazující škodlivost aspartamu. A přemíra cukru – to je téma samo o sobě.
Zejména ženy rády obalují nervy cukrem. Cukr je sladký, podobně jako mateřské mléko. Maminka nám poskytovala bezpečí a náruč v době nepohody. A cukr nám tyto pocity asociuje. Cukr je vlastně taková emocionální náhražka. Saháme-li po něm přespříliš, možná potřebujeme uklidnit a obejmout. Jídlo je součástí životního stylu, který v prevenci demence hraje podstatnou roli. Avšak neznamená to zase jít do extrémů, stačí jistá umírněnost ve stravování.
Dále jste zmínila fyzickou aktivitu, ta je asi taky zásadní.
Ano. Ideálně pohyb v každém věku. Vědci uvádějí, že správně bychom měli provádět anaerobní pohyb pětkrát týdně po dobu třiceti minut. Což je poměrně dost, zejména pro seniory. Takže, co s tím? Alespoň chodit. Chůze je nejpřirozenější fyzická zátěž podporující mimo jiné správné držení těla.
A co spánek?
Spánek také hodně šidíme. Pro obnovu všech tělesných funkcí, zachování vitality a mozkové svěžesti bychom měli spát sedm až osm hodin. Hovořím o kvalitním spánku – nerušeném, v tmavé místnosti. Vhodné je minimálně hodinu před spaním nepřijímat modré světlo (neusínat u televize, nesledovat mobil nebo počítač).
Jaký další preventivní krok můžeme zařadit?
Prevence je rovněž o tom, že vytváříme sociální kontakty, máme přátele, věnujeme se koníčkům… Udržování vztahů bystří mysl, probouzí pozitivní emoce a mobilizuje takový ten vnitřní oheň, který nás podněcuje být aktivní. Zejména pro seniory je udržování společenských kontaktů velmi důležité. Mají-li dostatek sociálních vazeb, obvykle nezůstávají doma, ale vyráží mezi lidi. Jsou v pohybu, přirozeným způsobem tak zapojují chůzi. Prožitek z návštěvy, zájmová činnosti či drobná radost, kterou si dopřejí, zase přispějí k jejich duševní pohodě.
Máte v rodině někoho s neurodegenerativním onemocněním?
Oblíbenou aktivitou v komunitních centrech, sociálně aktivizačních službách apod. bývají takzvané tréninky paměti.
Tréninky paměti slouží k zajištění duševní bdělosti, uchování kognitivních funkcí a předcházení neurodegenerativním onemocněním. Mozek, podobně jako sval, můžeme trénovat a tím zlepšovat jeho výkon. Aktuálně žijeme ve společnosti, která velmi spoléhá na technologie. Potřebujeme-li rychlou odpověď, sáhneme po chytrém telefonu. Sice takto šetříme čas, avšak na straně druhé naše mozky zahálí. Každým dnem ztrácíme okolo 80 tisíc mozkových buněk. Každý den ovšem můžeme vytvářet nové spoje mezi mozkovými buňkami, například tím, že zkoušíme nové věci. Proto je potřeba mozek cvičit, a to nejen v seniorském věku. Dle některých vědců je možné zajistit si dostatečně silná nervová propojení takzvaně do budoucna. Čili dostatečně trénovat mozek již od mládí se v seniorském věku vyplatí.
Dlouhodobou paměť skvěle trénují vtipy
Součástí tréninků paměti je i práce se vzpomínkami?
Zdravý senior může pracovat s krátkodobou pamětí. Primárním rysem demence a Alzheimerovy nemoci je ztráta krátkodobé paměti. U seniorů, kteří mají deficit v kognici, zůstává déle zachována paměť dlouhodobá. A na ní můžeme stavět. Vzpomínky velmi pomáhají, oživují hodnotu člověka. Je zajímavé, že obecně si pamatujeme věci, jež jsou něčím unikátní. Čím více daná věc mění realitu běžného života, tím snadněji si ji zapamatujeme. Tak probíhají i cvičení trénování paměti – vkládáme unikátnost.
Na daném principu jsou založeny i takzvané paměťové háčky využívané při učení cizích jazyků. Čím je příběh bláznivější, tím lépe pomáhá uložit informaci do dlouhodobé paměti. Skvělé cvičení na dlouhodobou paměť je vzpomínání na vtipy nebo tvorba takzvaných vzpomínkových kufříků. V dětství většina z nás měla nějakou krabičku či plechovku a podobně, kterou jsme plnili kamínky, diplomy, obrázky apod.
Podobně senioři vkládají do svého kufříku předměty, které jsou pro ně spojené s emocí či významným okamžikem. Například fotografie dětí, knížky, poštovní známky, svatební oznámení apod. Kufřík se jednou za čas otevře a uchované „poklady“, prostřednictvím zapojením všech smyslů, pomáhají oživit vzpomínky z dlouhodobé paměti. Kromě podnětů zrakových jsou velmi důležité dotyky a vůně.
Nemůže vyvolání vzpomínky seniora emocionálně zjitřit?
Může. Senioři si pamatují hezké věci, ale samozřejmě i ty bolestné. Silně emočně nabité vzpomínky zůstávají v paměti déle. Narazíme-li při tréninku na negativní vzpomínku, je potřeba situaci individuálně ošetřit, mimo skupinu. Mnohdy se stává, že se následně senior cítí lépe, když může uvolnit, co ho trápilo, svěřit se a díky tomu dojít k potenciálnímu smíření. Prioritně se však zaměřujeme na vyvolávání pozitivních vzpomínek.
Jak probíhá aktivizace seniorů v Komunitním centru, které vedete?
Snažíme se o propojení těla, ducha a mysli. Například cvičíme na židlích a při tom se zaměřujeme na práci s dechem. Mnoho seniorů totiž nesprávně dýchá, zejména málo vydechuje. Během cvičení pracujeme na tom, aby došlo k uvolnění krční páteře a ramen. Zapojujeme drobné masáže, zkoušíme obličejovou jógu. Při práci s jemnou motorikou procvičujeme klouby. Také nás navštívila odbornice na oční jógu. Tento typ cvičení dokáže krásně zrelaxovat oči, které v běžném životě bývají jednostranně namáhány (například pohledem do počítače, pohledem přes brýle…). Pravidelně zapojujeme práci s pamětí, slovní výbavou a kreativitou.
Jak dopadl letní příměstský tábor pro seniory v Čelákovicích?
Výborně. Měli jsme věkové rozmezí od mladých seniorů (63 let) po nejstarší účastníky (93 let). Program byl opravdu nabitý – trénování paměti, tělesná cvičení, přednášky, keramika, celodenní výlet do Volmanovy vily… Přirozenou cestou jsme procvičili jemnou i hrubou motoriku, strávili čas ve společnosti podobně naladěných lidí a vybudovali nová přátelství.
Je náročné skloubit pracovní a profesní život?
Naštěstí jsem v současné době na volné voze a svůj čas si organizuji sama. Ale nebylo tomu tak vždy. V minulosti jsem byla zaměstnaná jako sociální pracovnice v klasickém pracovním poměru. V současné době pracuji jako externistka v domově pro seniory Nová slunečnice v Praze 8 Bohnicích, kde jsem jako zaměstnankyně začínala. Pracovala jsem na pozici sociální pracovnice, měla jsem na starosti adaptaci nově příchozích seniorů, věnovala jsem se reminiscenci a validaci. A nyní na dané místo dojíždím jako terapeut v režimu OSVČ.
Čemu věříte, co je vaším životním mottem?
Myslím, že je hodně důležité žít tady a teď. Všímat si i drobných maličkostí, prožívat. Někdo nechá události jen tak plynout a pak ho mrzí, že jim nevěnoval pozornost. Což je v tomto zahlceném, výkonnostně zaměřeném světě, náš běžný přístup. Pro produktivní populaci je vhodné zastavit se a vyčlenit alespoň pět minut pro sebe. Prociťovat, vnímat, co vidím, slyším, ochutnávám… Protože čas nelze vrátit. Seniorům bych doporučila, aby se věnovali tomu, co je baví. Aby zůstávali v kontaktu sami se sebou i se svými blízkými. A nebáli se zkoušet nové věci. Protože i člověk v seniorském věku má své motivace a touhy.
ČLÁNKY DO MAILU