Tak, tak, je to o komunikaci. My měli se spolužákem období, kdy jsme se předháněli, kdo bude mít „víc výraznou“ svačinu. Já měl rád do chleba sardinky a k tomu hromadu cibule, kolega snad nějaké tvarůžky, či co to bylo. To se člověk doslova těšil, až si tu svačinu rozbalíme, na rozdíl nezúčastněných. :o)