Nikdy se nestalo, že bych svačinu nesnědl. Za svačiny jsem byl od malička vděčný a když jsem na gymplu dospěl do věku, kdy už mi je maminka nedělala, nebyl jsem líný a svačiny jsem si připravoval sám. Ale pravda – bude to i tím, že když jsem doma řekl, že mi něco konkrétního k svačině nechutná, už jsem to nedostal. Problémem by tedy mohla být třeba komunikace mezi rodičema dítětem:-).
Taky tak, zlatý sváčy, houska/chléb sýr a šunka a po svačině se zapráší. Kuřecí nadití či řízeček dílo korunuje. Ovšem nesmí se to omotat přilnavým papírovým ubrouskem, to je zabiják každé svačiny.
Tak, tak, je to o komunikaci. My měli se spolužákem období, kdy jsme se předháněli, kdo bude mít „víc výraznou“ svačinu. Já měl rád do chleba sardinky a k tomu hromadu cibule, kolega snad nějaké tvarůžky, či co to bylo. To se člověk doslova těšil, až si tu svačinu rozbalíme, na rozdíl nezúčastněných. :o)
ČLÁNKY DO MAILU