Třetina lidí má doma antibiotika „pro případ“, jsme sami proti sobě

Abychom ale byli spravedliví: masti jsou lokální antibiotika a na takzvané antibiotické rezistenci se nepodílejí takovou měrou jako jiné formy tohoto léčiva. „Spotřeba lokálních prostředků má pro antibiotickou rezistenci omezený význam, není to její hlavní zdroj,“ říká pro server Vitalia.cz mikrobioložka Helena Žemličková, jež vede při Státním zdravotním ústavu (SZÚ) Národní referenční laboratoř pro antibiotika. Dodává ale, že ani masti by se neměly používat zbytečně, protože ovlivňují chování bakterií na povrchu kůže.

Některé bakterie odolají všem antibiotikům

Antibiotická rezistence znamená, že se bakterie zčásti či zcela stanou vůči antibiotiku odolné a lék neovlivní činnost patogenu v těle. Jednoduše řečeno, antibiotikum přestane léčit a pacient může skončit s komplikacemi v nemocnici, kde lékaři hledají jiný způsob podání léčby. Ale opět antibiotiky, protože je nelze obejít. Na bakteriální infekce totiž medicína zatím nic lepšího nemá.

Vzrůstající míru rezistence čeští vědci zaznamenali například u bakterie Escherichia coli (E. coli), která může vyvolat infekce močových cest nebo průjmy. U některých kmenů enterobakterie a pseudomonád zaznamenali odolnost vůči všem dostupným antibiotikům.

Přestože přibývá kmenů, které se stávají odolnými, existují i výjimky. „U pyogenního streptokoku, který je například původcem angíny, nebyl dosud izolován k penicilinu rezistentní kmen,“ upozorňuje mikrobioložka Žemličková. Velmi pomalu vzniká rezistence u pneumokoku. „Tyto bakterie jsou k penicilinu velmi dobře citlivé, takže k léčbě stačí jen malá koncentrace antibiotika. Mechanismus vzniku rezistence je u něj relativně složitý, protože si musí postupně změnit svou genovou výbavu,“ dodává lékařka.

Spotřeba antibiotik v Česku roste

Nejrizikovější z hlediska antibiotické rezistence jsou širokospektrální antibiotika, protože jsou hojněji využívaná a ovlivňují více bakterií. Tento typ antibiotik se do Česka dostal až v 90. letech, před širokospektrálními antibiotiky dominovalo předepisování penicilinu a aminopenicilinů. „Tato alternativní antibiotika by neměla být primárně pro léčbu pacientů používána. Neexistuje žádný důvod, proč kvalitativně spotřebu měnit, když penicilin zabírá dobře,“ podotýká Helena Žemličková s tím, že ani penicilin už není nutné podávat jako dříve po čtyřech či šesti hodinách, což bylo pro pacienty méně komfortní.

Spotřeba antibiotik v Česku za posledních dvacet let vzrostla o čtvrtinu. Zatímco v roce 1989 v přepočtu na tisíc obyvatel a den užívalo antibiotikum 14 lidí, v roce 2019 to již bylo 17 lidí z tisíce. „Přitom jakákoliv spotřeba antibiotik ovlivňuje prostředí bakterií. Platí, že kde stoupá spotřeba antibiotik, roste také antibiotická rezistence,“ uvádí Helena Žemličková.

Při užívání antibiotik riskují hlavně mladí muži

Příčinou rezistence není jen vzrůstající spotřeba antibiotik, ale také to, jak s těmito léky zacházíme. SZÚ proto připravil kampaň, jež má lidem připomenout, že nemají tento typ léčiva brát zbytečně. A lékaře upozornit, aby antibiotika lidem zbytečně nepředepisovali.

V rámci kampaně si SZÚ nechal vypracovat průzkum o chování české populace k antibiotikům. Na otázky letos v červenci odpovídaly dva tisíce lidí ve věku 16 až 65 let. Šlo o reprezentativní vzorek, skupina tedy co do pohlaví či věku kopírovala strukturu obyvatel ČR.

Z průzkumu vyplynulo, že téměř 40 procent dotázaných požádalo svého lékaře, aby jim předepsal antibiotika. U dotazovaných do 25 let o antibiotika lékaře žádalo 48 procent. Šest procent dotázaných uvedlo, že antibiotika mohou vysadit hned, jakmile se jim uleví. Ve skupině do 25 let je o tom přesvědčeno 14 procent dotázaných, u mužů v této věkové skupině 19,3 procenta.

Jak uvádí autor průzkumu, lékař Filip Brodan z agentury Engage Hill, rizika s užíváním antibiotik si méně uvědomuje skupina mladých, zejména do 25 let. „Souvisí to pravděpodobně s nižší mírou znalosti a nezkušeností v oblasti užívání antibiotik – 52,3 procenta z nich si myslí, že užívání antibiotik zkrátí dobu nachlazení,“ popisuje lékař.

Průzkum také ukázal, že více s antibiotiky riskují muži. „Muži jsou obecně ochotni podstupovat vyšší riziko a více si dělají věci po svém. Častěji tak užívají antibiotika dle jejich potřeby než dle instrukcí od lékaře – téměř dvacet procent mužů do 25 let uvádí, že může vysadit antibiotika, pokud se jim udělá lépe,“ uvádí pro server Vitalia.cz Filip Brodan.

Antibiotika si pacienti schovají, pak si je ordinují sami

Z průzkumu také vyplynulo, že dost lidí zbylá či i již prošlá antibiotika neodevzdá v lékárně, ale nechají si je doma pro „strýčka příhodu“ – v domácí lékárničce má mast, kapky nebo tablety s antibiotiky schované 33,6 procenta lidí. U dotazovaných do 25 let má doma antibiotika dokonce 52 procent.

Téměř 18 procent dotázaných užilo či užívalo antibiotika bez předpisu nebo bez konzultace s lékařem. Jako nejčastější důvod, proč si léky sami naordinovali, dotázaní uváděli kašel, nachlazení, kožní problémy a bolest zubů. Ostatně o tom, že jim antibiotika zkrátí dobu nachlazení, je přesvědčeno 37 procent dotázaných.

„Antibiotika jsou léky, které nelze vydat bez lékařského předpisu. Toto omezení má ale své opodstatnění. O jejich indikaci by vždy měl rozhodnout lékař, který posoudí, zda je taková léčba pro pacienta optimální. Samoléčba antibiotiky je naprosto nevhodná,“ upozorňuje mikrobioložka Helena Žemličková.

Její slova má od listopadu podpořit také nová reklamní kampaň zadaná SZÚ. V ní dominují čtyři hesla: Antibiotika rýmu neléčí, Antibiotika nejsou vitamíny, Antibiotika ztrácejí sílu a Antibiotika musíme chránit. 

„Antibiotika jsou obecně spojována s účinností, léčbou zánětu a bohužel i léčbou chřipky. Obecně lze tedy říci, že lidé jsou náchylnější k užívání antibiotik vždy, kdy se cítí výrazně hůře než obvykle a mají pocit, že potřebují něco účinného, aby se rychle uzdravili,“ míní Filip Brodan.

Bakterie a viry se liší, vyvolávají ale stejné příznaky

Léčit chřipku antibiotiky je přitom omyl, protože je virového původu. Stejně jako například mononukleóza, plané neštovice, pásový opar, zarděnky, spalničky či příušnice. Naopak bakterie způsobují například zápal plic, tuberkulózu nebo salmonelózu. „Mezi bakteriemi a viry jsou rozdíly. Zatímco bakterie jsou živé organismy a účinkují na ně antibiotika, viry jsou neživé, mají jinou strukturu a léčba antibiotiky na ně nefunguje,“ vysvětluje mikrobioložka s tím, že jak bakterie, tak viry mohou ale mít stejné projevy. Proti virům sice existují antivirotika či prevence očkováním, u běžných virových onemocnění (například nachlazení, záněty horních cest dýchacích, průjmová onemocnění) se ale léčí jen projevy nemoci.

Průzkum ukázal, že téměř třicet procent dotázaných je přesvědčeno, že antibiotika zabíjejí viry a téměř jedenáct procent si myslí, že působí proti nachlazení.

„Populace, zejména pak mladí lidé, není schopná rozlišit oprávněnost nasazení antibiotik v návaznosti na původce infekce, neboť z jejich pohledu jsou symptomy stejné. Motivací je přirozeně rychle se uzdravit – málokdo chce stonat déle než je nezbytné bez ohledu na důvody, které jsou spojené s životní situací pacienta (studium, práce, starost o rodinu, sport, cestování…),“ domnívá se autor průzkumu.

Nechte diagnózu a léčbu na lékaři

Lékaři by v rámci diagnózy měli umět původce onemocnění rozlišit. „Když přijdete do ordinace s kašlem, tak lékař ví, že jde o virovou infekci a antibiotika u ní nemají smysl. Ale měl by vám to i vysvětlit,“ říká Helena Žemličková a s nadsázkou dodává: „Neléčená rýma trvá sedm dní, léčená týden. To je známý fakt a na tom se nic nemění. Je potřeba to pacientovi vyložit, ne mu psát antibiotika.“

V ordinacích mají lékaři možnost rychlých testů na rozlišení virů a bakterií. Například CRP test z kapky krve z prstu nebo strep test, díky němuž se dá jednoduchým vyšetřením z krku zjistit během dvou minut, zda je angína bakteriální, nebo virová. V lékárnách se prodávají i testy pro domácí použití. Lidé by s nimi ale měli pracovat opatrně, protože jde pouze o orientační výsledek a diagnózu by jim měl stanovit lékař.

Průzkum byl součástí první části kampaně k antibiotické rezistenci, kterou SZÚ představil na konci září. Kampaň s grafickou reklamou a spotem startuje 18. listopadu u příležitosti Evropského antibiotického dne a poběží do konce ledna 2022. Další část bude následovat o rok později a celá kampaň skončí v březnu roku 2023. Stát bude 37 milionů korun. „Zadavatelem je SZÚ a projekt je podpořen zdroji finančního mechanizmu EHP a Norska,“ upřesňuje mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová. 

Cílem kampaně je podpořit zodpovědný přístup k antibiotikům, tedy snížit jejich užívání a zlepšit informovanost veřejnosti. Aktivita je součástí Národního antibiotického programu pro roky 2019–2022, který přijala česká vláda v lednu 2019.

Odborná spolupráce:

Doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D.

Vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika SZÚ, přednostka Ústavu mikrobiologie 3. LF UK, FN KV a SZÚ. Její specializací je mikrobiologie. Je zástupkyní ČR pro agendu antibiotické rezistence v Evropském centru pro prevenci a kontrolu nemocí.