Pakliže na svých cestách zavítáte do hlavního města Maďarska, neochuďte se o návštěvu zdejší Rybářské bašty, z níž budete mít celou Budapešť jako na dlani, zejména pak část metropole zvanou Pešť. V zádech se tyčí dechberoucí Matyášův chrám, v popředí parlament lemovaný druhou nejdelší řekou Evropy, Dunajem. Bude-li vám počasí přát, uvidíte i jeden z nejkrásnější řetězových mostů Evropy, Széchenyi Lánchíd, a kopuli Baziliky svatého Štěpána.
Co se dozvíte v článku
A když se podíváte vpravo k zelenému Mostu Svobody – Szabadság híd, při troše štěstí zahlédnete střechu nejznámější a nejnavštěvovanější tržnice Budapešti – Vásárcsarnok.
Kudy do tržnice
Do tržnice určitě nejezděte autem, v centru města zaparkujete jen stěží. Využijte spíš hustou síť budapešťského metra, konkrétně nejnovější ze čtyř linek M4 a vystupte na stanici Fővám tér. Před stejnojmenným náměstím najdete svůj cíl.
Tržnici nemůžete minout, jde o budovu o rozloze 400 m2, která nám může vzhledem připomínat historickou Fantovu budovu Hlavního nádraží v Praze.
Největší zastřešená tržnice v Budapešti
Jedním z hlavních důvodů výstavby tohoto tržiště bylo zlepšení dostupnosti kvalitních a čerstvých potravin v rychle rostoucí Budapešti na konci 19. století. Po dvou letech výstavby, těsně před dokončením unikátního svatostánku všech labužníků, však budovu zachvátil požár. Na své otevření si tak třípatrová stavba musela počkat až do roku 1898.
Po otevření se tržnice stala import-exportním centrem a důležitým zdrojem zásob potravin jak pro Budapešť, tak pro zbytek Maďarska.
Tržnice prošla během let poměrně velkým vývojem. Za války byla poničena a dlouhosáhle opravována a v roce 1991 byla na tři roky uzavřena, protože už „Pešťanům“ skoro padala na hlavy. A po pravdě, ani dnes by jí trochu větší péče neublížila.
Vstupujeme dovnitř a nestačíme se divit
Využijete-li příchodu hlavním vchodem (je zde ještě několik postranních), ocitnete se v prostředním patře tržnice. Před sebou budete mít hlavní, nejširší uličku, po níž před sto lety jezdily vozy. Na východní straně mívali stánky maloobchodníci, západní pak patřila velkoobchodníkům.
Dnes se na této „hlavní ulici“ prodává alkohol, uzeniny, a hlavně paprika. V tolika baleních, až oči přecházejí – v látkovém i igelitovém sáčku, v desítkách druhů keramických dóz, v plechových krabičkách – kulatých, hranatých, balených v průhledné slídě, v dárkových sadách se sladkou i pálivou paprikou… není možné si nevybrat, co se týče vzhledu i ceny. Například dárkové, padesátigramové balení papriky s dřevěnou lopatkou vyjde na necelých padesát korun. Paprika v keramické dóze stojí necelé dvě stovky.
Sýry, medy, uzeniny, ale i skvělé ovoce a zelenina
Postranní uličky prostředního patra jsou plné čerstvé zeleniny a ovoce, nepřeberného množství hub a suchých potravin, ale i zákusků, pečiva, sýrů, medů a opravdu velkého množství uzenin.
Vůbec nejvíc mě zaujalo množství, kvalita a u zakoupených kousků i chuť ovoce a zeleniny. Je radost vidět tu pestrost a pěkně vyskládané zboží, žádné shnilé ani „ťuklé“ plody. Kvituji, že u mnoha druhů je zapíchnutá maďarská vlaječka, abyste věděli, že kupujte místní potravinu. Ceny jsou srovnatelné s těmi českými.
Prodejci vám dají bez okolků ochutnat, a klidně se s vámi pustí do řeči – někdy zvládnou i slovenštinu. Často je tu ale vidět „Pešťan“ klábosící se „svým“ zelinářem. Vásárcsarnok není jen baštou turistů, ale dosud si udržel status tržnice, která slouží hlavně místním. A to je dobře.
Do horního patra si připravte nadité peněženky
Vůně jídla nás láká do prvního patra, kam vede několik schodišť rozmístěných po celé hale (jsou tu i eskalátory, ale zjevně již nějaký ten pátek nefunkční). Velkou část horního patra zaujímají stánky s tretkami, upomínkovými předměty, oděvy, koženými taškami i ubrusy. Nás ale nejvíce zajímala část s vařeným jídlem.
Ta se nachází nad hlavním vchodem. Překvapivě je tu jen několik stánků, což logicky vede k nekonečným frontám, které se v úzkých ochozech tvoří. Vybírat můžete jak z hotových jídel, tak z čerstvě připravených. Není to žádný Alcron, takže je třeba počítat s plastovým příborem a talířem (i když výjimky se najdou) a taky na Maďarsko poměrně vysokou cenou. Za porci maďarského guláše s rýží jsem tu nechala zhruba 220 korun.
Další tradiční pokrm, který jsme si (stejně jako desítky lidí ve frontě) nemohli nechat ujít, je langoš. Zatímco česnek, kečup, sýr je českou klasickou oblohou, maďarskou specialitou je langoš ozdobený jako pizza. Je sice trochu zvláštní jíst teplý langoš s bohatou studenou výzdobou: strouhaným sýrem, salámem, paprikami, okurkami, syrovou cibulí, rajčetem a rukolou, ale byli bychom jediní z řady, kdo by si ho takto nedal. I když stál neskutečných 230 korun.
K mání je zde i zelná rolka, maďarská rybí polévka, kuře na paprice, ale i wrapy či pita chleby s různými náplněmi. Frčí tu maďarské klobásy i gulášovka z červených kastrůlků. Jste-li klobáskoví, nemiňte stánek s maďarskou specialitou kolbice. Jde o šest klobásek v kornoutu z pečiva, doplněných o různé ingredience dle vlastních preferencí. Jako zákusek pak doporučuji štrúdl.
A jestli byste rádi ochutnali i jiné maďarské speciality, ale nevládnete jazykem, není to až takový problém. Mnohé stánky mají jídlo vyfocené nebo rovnou vystavené v krabičce na pultu. Často jsou pokrmy popsané i v angličtině.
Podzemí nás zklamalo
O podzemní části, kde se nachází potravinový řetězec Aldi, prodejny s divočinou či steaky, vám toho mnoho nepovím. Po sestoupení do uvedeného podlaží totiž to první, co nás praštilo do nosu, byl neuvěřitelný pach toalet, které se zde nacházejí. Celý zážitek z nakupování a konzumace zdejších jídel byl ten tam.
Doufám jen, že šlo o nějakou poruchu a ne setrvalý stav, ráda bych v dohledné době důkladně prozkoumala i zbytek unikátní budovy v okouzlující Budapešti.
I mimo tržnici se skvěle najíte, a za míň
À propos, pokud byte se chtěli dobře najíst, ale neutratit za to majlant, v maďarské metropoli je celá řada skvělých podniků, které vaří z čerstvých surovin a mnohdy i v úžasném prostředí. Zkuste třeba podniky Ramenka, Pizza Manufaktura, Hummus Bar či skvělý Istanbul Kebab.
ČLÁNKY DO MAILU