Miliony korun ročně vydávají provozovatelé a majitelé kanalizací na odstraňování tuků z kanalizačních stok. V první řadě to zvyšuje náklady na čištění vody, a tedy i ceny stočného, především ale tuky zvyšují rizika havárií včetně možného zatopení domů vodou z kanalizace.
Připomenout si to je vhodné právě v období před Vánoci, kdy v domácnostech roste spotřeba tuků jak k přípravě vánočního pečiva, tak při smažení řízků nebo obalování vánočního kapra. Obvyklým způsobem likvidace tuků je přitom vylévat je do dřezu nebo spláchnout do toalety. Ne každý si přitom uvědomí, co se dále s tuky v kanalizacích děje.
Kanalizační peklo v centru města
I proto zorganizovaly Pražské vodovody a kanalizace (PVK) pro novináře exkurzi do jedné z kanalizačních stok, konkrétně do takzvané shybky pod Čechovým mostem v Praze, která je jedním z nejkritičtějších míst ve městě. Do této stoky totiž proudí voda „obohacená“ tuky nejen z tamních domácností, ale také z četných restaurací v centru města. Jak to pak v praxi ve stoce vypadá, ukazují fotografie pořízené v uvedené lokalitě.
„Tuk se usazuje na stěnách přípojek a kanalizačních stok a na něj se nabalují další nečistoty, jako jsou ubrousky, hygienické potřeby, hadry a zbytky textilu. To vše může vytvořit bariéru a způsobit zpětné zatopení nemovitostí vodou z kanalizace,“ říká mluvčí PVK Tomáš Mrázek.
Škodí tuky rostlinné i živočišné
Problémy následně vznikají ale i na čistírnách odpadních vod, neboť tuky negativně ovlivňují složení bakterií, jimiž se voda čistí. Tuky a zbytky potravin také podporují život různých živočichů, snižují průtočnost kanalizačních přípojek a v kombinaci s vláknitými materiály ničí čerpadla v čerpacích stanicích odpadních vod.
Podle vedoucího průzkumu stokové sítě PVK Jana Bernáta je přitom jedno, zdali jde o tuky rostlinné, nebo živočišné. Výsledkem je totiž tak či tak hmota podobná betonu, jen s tím rozdílem, že místo cementu je pojítkem právě tuk. Likvidace je ale obtížnější než v případě betonu, neboť tuková ucpávka je pružná a nelze ji jako beton rozbíjet.
Co si počít se zbytky tuku
Lidé by proto měli tuk po vaření, pečení, smažení a obecně po jakémkoli použití shromažďovat v nádobách, které následně odevzdají ve sběrných dvorech nebo vyhodí do speciálních popelnic. Restaurační zařízení by si pak měla pořídit lapač tuků (takzvaný lapol) a ten pravidelně vyvážet. Doma lze nádobu s tuky uchovávat na nějakém méně viditelném místě, nemusí stát zrovna na kuchyňské lince. Čím je nádoba větší, tím déle samozřejmě pro shromažďování tuku vydrží, nejdostupnější jsou přitom různé plastové láhve od nápojů.
Co nepatří do kanalizace
biologický odpad – patří do kontejnerů na směsný odpad
- odpady z kuchyňských drtičů
- zbytky jídel, zbytky zeleniny a ovoce a dalších potravin
tuky a oleje – patří do sběrných dvorů
- fritovací a ostatní oleje z domácností či restaurací
veškeré hygienické potřeby – patří do kontejnerů na směsný odpad
- včetně vlhčených toaletních papírů a ruliček od toaletních papírů
chemikálie a další nebezpečné látky – patří do stabilních sběrných dvorů
- staré barvy, ředidla, lepidla
- kyseliny, hydroxidy, detergenty
- mazadla, oleje
- zbytky čisticích prostředků
- domácí a zahradní chemie
- obsah baterií, ropné látky
- radioaktivní látky, infekční a karcinogenní
- a další chemické látky
léky – patří do stabilních sběrových míst nebo zpět do lékárny
Zdroj: PVK
Nejen tuky by ale neměly končit v kanalizaci. Splachovat bychom neměli ani pevné odpady, ani ty kuchyňské, již zmíněné hygienické potřeby, vlhčené papírové ubrousky či vláknité materiály. Do dřezu ani toalety bychom ale neměli splachovat ani kosmetické přípravky, zbytky léků či hormonálních látek, které sice nemají přílišný vliv na ucpávání kanalizací, mění ale vlastnosti a složení vody v čistírnách odpadních vod a jejich pozůstatky mohou ovlivňovat (a také ovlivňují) ve vodě žijící živočichy.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
ČLÁNKY DO MAILU