Poukazuje na to místopředseda Vinařské asociace ČR Jiří Maděřič. „Vysoké dotace na podporu vinařství na jihu Evropy, především v Itálii a ve Španělsku, našim producentům nejvíce ubližují. Výsledkem jsou pak dovozy velmi levného vína za ceny, kterým naši pěstitelé nejsou schopni konkurovat,“ konstatuje Maděřič.
I vinaři se přitom museli v průběhu letošní sezóny potýkat se zvýšenými náklady. Vína z Moravy tak podražila a ceny po letošní sklizni ještě porostou. Spotřebitelské ceny lahvového vína ale naproti tomu o jednotky procent klesají, což jsou ale produkty ještě z loňské sklizně. Právě kvůli nižší ceně vín ze zahraničí se v současné době v České republice mnohem více lahvují dovozová vína, to však řada spotřebitelů ani nezaregistruje.
Evropská i tuzemská legislativa sice stanovuje povinnost označovat surovinu k výrobě vína zemí původu, tento původ ale podle Maděřiče není na regálech maloobchodů dostatečně odlišen. Původ suroviny totiž bývá označen na zadní straně etikety a obvykle velmi malými písmeny, zatímco přední strana etikety a celková vizualizace prodávaných lahví navozuje ve spotřebiteli dojem, že jde o moravské nebo české víno.
Komplikace pro tuzemské vinaře představuje podle Maděřiče i velká tuzemská byrokracie, například v podobě duplicitních formulářů, které musí pěstitelé opakovaně vyplňovat. Rozvoji vinařství pak také brání nedostatek vhodných ploch pro výsadbu nových vinic.
I proto nevyužili vinaři v ČR povolenou plochu k výsadbě nových vinohradů, která činila pro rok 2022 celkem 178,4 hektaru, a nové vinice vysázeli pouze na ploše 81,2 hektaru. Celková výměra vinic se tak v ČR stále pohybuje kolem 18 000 hektarů, což pro potřebu ČR zdaleka nestačí.
Kontrolujete na etiketě, zda víno pochází z České republiky?
Podle statistik jsou více než dvě třetiny ploch vinic v ČR osázeny moštovými bílými odrůdami, necelá jedna třetina pak odrůdami modrými. Z hroznů lze navíc podle Maděřiče vyrábět nejen víno jako takové, ale i celou řadu dalších produktů, jako jsou vinné koktejly, mošty nebo třeba vinné pyré. Na specifický vinný produkt lze dokonce zpracovat i pecičky, což je sice velmi zdravý, ale finančně hodně nákladný výrobek.
Pár dobrých zpráv
Podle Maděřiče lze přitom předpokládat, že sortiment výrobků z vinných hroznů se bude i na tuzemském trhu rozšiřovat. Letošní rok nicméně přinesl pro vinaře i několik dobrých zpráv. První z nich představuje závěr letošního květnového jednání Evropského sdružení Nezávislých vinařů (CEVI), jehož členem je i Vinařská asociace, na kterém se podařilo zachovat specifické postavení vína v evropské legislativě z hlediska potenciálních zdravotních rizik.
Konzumace vína tak podle tohoto závěru nebude i nadále zařazena mezi rizika typu cigaret, což v praxi znamená, že na lahvích vína nebudou povinné varovné nápisy a nebude vyžadováno omezení spotřeby vína. To zároveň znamená, že víno bude možné i nadále reklamně podporovat, což je podle Maděřiče velmi důležité, protože na reklamy na víno je navázána řada sponzorských aktivit.
Ještě větším přínosem pro všechny tuzemské pěstitele rostlinných komodit, a tedy i vinné révy, je pak již přijatá novela rostlinolékařského zákona, která umožňuje na území ČR využít i přípravky k ošetřování rostlin, které nejsou registrované na území ČR, ale jsou registrované v některé ze sousedních zemí Středoevropského regionu, a to pro vlastní potřebu pěstitele. To bylo dosud zakázáno.
Přijetí novely je podle Maděřiče „nesmírně důležité“, neboť ceny těchto přípravků jsou v zahraničí často nižší než v ČR, a kromě toho se tím rozšíří spektrum možností, jak vinnou révu po celou dobu jejího produkčního cyklu uchovat v co nejlepší kondici.
ČLÁNKY DO MAILU