Cena za „vymakanou” krásu mužského těla

Britský deník Guardian upozorňuje v rozsáhlém materiálu na problém, o kterém se zatím příliš nemluví. Jeden z populárních lifestylových pánských časopisů, Men’s Health, se již desítky let snaží pomoci mužům zdokonalit krásu vlastního těla. Jedná se skutečně o užitečné, a hlavně zdravé rady? Nebo spíše o rychlý recept na to, jak si tělo zničit, a bohužel spolu s ním i zdraví a obvykle i psychiku?

Jak to všechno začalo: Redaktoři příkladem

V roce 2004 vstoupil Dan Rookwood, novinář časopisu Men’s Health, do kanceláře šéfredaktora s poznáním, že namakaná těla a vypracované postavy mužů na titulních stranách magazínu jsou nerealistická. Téměř žádný muž ve skutečnosti takhle nevypadá, a to zahrnujíc všechny redaktory časopisu, jež byl ve své době třetím nejprodávanějším pánským časopisem ve Velké Británii. Šéfredaktor se jen usmál. I on předvídal blížící se nový trend. Ten již nezobrazoval jen dokonalost, ale radil, jak se k ní co nejdříve přiblížit.

O více než rok později se na březnové titulce stejného časopisu objevil samolibě se ušklíbající Rookwood, s extrémně vypracovaným šestipackem, obrovskými bicepsy, s titulkem hlásajícím: From fat to flat! (volně přeloženo – Od tučného bříška k placatému). Vedle něj byl obrázek stejného muže, ano, Rookwooda, se zaobleným měkkým břichem, který tak ukazoval skutečnou transformaci. Toto číslo Men’s Health se stalo nejprodávanějším číslem historie.

Zacíleno na tatíky z „officu“

A tak se zrodil nový trend přeměny mužského těla na obálkách časopisů. Vše doplněno zaručenými tipy, triky a recepty na to, jak jistě a napořád změnit postavu za pouhých pár týdnů (obyčejně osm až dvanáct). V časech pro tištěná média nelehkých se pánské magazíny pakovaly na tom, jak se všichni britští tatíčkové snažili dosáhnout ideálu krásy a ve svých kancelářích snili o dokonale vysportovaném těle. Časopis se prodával jako rohlíky, zejména tehdy, když jeho součástí byla příloha o tom, jak za dvanáct týdnů života podle přílohy budete vypadat stejně jako krasavec na titulní straně.

Zpráva byla jednoznačná a prostá: Vypusťte z jídelníčku cukry, začněte posilovat a i vy můžete vyměnit páprdovský vzhled za tělo hollywoodské hvězdy.

Nejen cvičení, ale i strava… a skvělý chápající šéf

„Sklidit toto ovoce ale s sebou neslo jednu významnou věc – radikální změnu životního stylu,“ cituje deník Guardian Toma Warda, bývalého novináře Men’s Health Journalu, který se sám objevil na obálce časopisu v lednu 2017. „Nejtěžší pro mě bylo vypustit naprosto všechny sladkosti. Sladké mám opravdu rád a na zmrzlině jsem takřka závislý. Můj život se změnil v googlování videí, kde lidé pekli a vařili sladké, a jen jsem o tom snil,“ říká.

S Wardovým názorem souhlasí i jeho bývalý kolega Mark Sansom, který ukončil podobnou transformaci s obvodem bicepsu 48 cm. „Z osmdesáti procent jde o změnu stravovacích zvyků,“ prohlásil. „Denně jsem jedl čtyři porce ryby připravené v mikrovlnce. A pořád jsem chtěl vypadat líp a líp. Ale nebylo to snadné, stejně jako naprosté vyloučení jakéhokoli alkoholu. Až tehdy jsem si uvědomil, jak moc je britský životní styl založený na popíjení.“

Redaktoři mužských magazínů chtěli na vlastní těla čtenářům dokázat, že jejich sen je reálný. Ale jak moc reálný? Každý z redaktorů dostal od práce osobního trenéra, a bylo jim dokonce umožněno trénovat určitou část pracovní doby. Takže ano, je možné mít dokonalé tělo, ale k tomu potřebujete jak benevolentního šéfa, tak také čas na to trávit hodiny denně v kuchyni přípravou vhodných a doporučených jídel bohatých na bílkoviny.

Od Stallona k Tomu Hardymu

Naše fyzické ideály se mění podle doby, ve které žijeme. Mužským ideálem 80. let byli akční hrdinové typu Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stallona, zatímco v 90. letech vládli špinaví chlapci, kteří pili pivo.

„Ideálním obrazem dnešní doby je muž se svalnatým tělem,“ říká pro Guardian doktor Stuart Murray, psycholog, specializující se na svalovou dysmorfii u mužů. Dnešní svalovci se však liší od ideálu předchozího, aktuální je zájem o zachování rovnoměrného procentního podílu tělesného tuku, který vyzdvihuje muskularitu. Zatímco hvězdy 80. let, oblečené téměř vždy ve vestě, potřebovaly fyzickou sílu na to, aby se dostaly do výtahových šachet a odvrátily teroristickou hrozbu, dnešní muži se svými sixpacky pyšní jako páv svým krásným, ale zbytečným peřím. Je to více kosmetická svalnatost než ta funkční.

Muži jako modelky

Ve skutečnosti je to s budováním svalnatého těla u mužů velmi podobné jako s extrémně štíhlými postavami modelek.

I když se mužům nakrásně povedlo vylepšit své postavy, byla tu další překážka – jak si je dlouhodobě udržet i po skončení „výzvy“? „Dieta pro mě nebyla dlouhodobě udržitelná, zatímco trénink ano,“ říká Dan Rookwood, který je obviňován coby zakladatel trendu transformace mužských těl. Poslání redaktorů mužských lifestylových magazínů bylo jasné – dokázat celé mužské populaci, že přeměna je možná a že jí může dosáhnout každý, kdo je schopen udržet jen trochu disciplíny.

V reálu se setkáváme s příběhy mladých lidí, kteří náhle přibrali a díky univerzitnímu prostředí a proklamovaným ideálům krásy začali upadat do depresí, ze svého těla byli nešťastní. Sledování videí na YouTube nebo sociálních sítích, jež jim představují vypracovaná těla, má často za následek to, že jejich vlastní vizáž se jim začne hnusit. Ale všechny tyto ideály jsou nereálné. Neexistuje norma, jak vypadat.

Galerie: Chtějí být jako Ken a Barbie. Končí jako trosky

• 
• 
• 

Dalších 11 fotografií

Jedním z těchto studentů je i devětadvacetiletý Aziz Sikdar. „Všechna ta těla ze sociálních sítí a YouTube pro mě byla normou, kterou jsem ale sám nesplňoval. Takže jsem zkusil radikální změnu jídelníčku, která u mě fungovala lépe než trénink. Jenže po pár měsících se pravda ukázala,“ popsal deníku Guardian. Aziz Sikdar si vyvinul velice nezdravé stravovací návyky. Buď nechal své tělo naprosto vyhladovět, nebo se nacpal k prasknutí. Jednou se stalo, že se za pět dní stravoval devětkrát u McDonalda, protože měl pocit, že to jeho tělo potřebuje.

Pche, jsem snad ženská? Vše pod kontrolou!

K dosažení kosmetické svaloviny, která je tolik v módě, je výživa nezbytná, proto je zde i vysoké riziko toho, že pod tlakem změnit své tělo co nejrychleji získáme i špatné stravovací návyky. Dokonce i muži, jež mají sestaven osobní tréninkový a dietní program, se pohybují na tenkém ledě, pokud se snaží celý proces proměny urychlit.

Vzhledem k tomu, že služby týkající se poruch příjmu potravy myslí zejména na ženy, mohou být muži trpící podobným onemocněním přehlíženi. Pouze jeden z deseti pacientů, kteří hledají pomoc při poruchách příjmu potravy, je muž, a to i přesto, že muži těmito potížemi zřejmě trpí podobně jako ženy. „Další komplikace je, že tito muži přicházejí z tělocvičen, kde vládne heslo ‚žádná bolest, žádný zisk‘. To znamená, že si navykli uvažovat tak, že je v pořádku vzdát se důležitých částí svého života ve prospěch budování svých svalů,“ říká doktor Murray, „proto nevidí v ničem problém.“

„Můj psychický stav byl naprosto v nepořádku,“ říká Aziz Sikdar a potvrzuje slova lékaře: „Tělocvična a moje tělo se mi zdálo být jedno a totéž, měl jsem pocit, že se mi výborně daří a že dosahuji přesně toho, co chci.“ Jenže to tak nebylo.

Pávem mezi muži, králem mezi ženami

Doktor Murray tvrdí, že muži si budují svou pozici především mezi jinými muži, ne ženami.

Guardian uvádí příklad třicetiletého Toma Ushera. Po měsíci tréninku thajského boxu cítil, že se změnil: „Nikoho jsem se nebál. Když vypadáte fyzicky dobře, psychika se zvedne také, což se projeví na jednání nejen se ženami, ale i s ostatními muži. Vypadá to jako jakási fyzická nadřazenost, kterou cítí muži nad jinými muži, když jsou se svým tělem spokojeni, a nezáleží na tom, jednají-li tak vědomě, či nevědomě,“ popisuje mladý muž.

Ačkoli si doktor Murray nemyslí, že by jen média měla takovou sílu, aby způsobila poruchu potravy, připouští, že mají rozhodně silný vliv na sociální srovnávání a na to, jak sami sebe a svá těla vnímáme ve vztahu k jiným. Je to přesně to, co zažili Usher a Sikdar. „Pokud jsme vystaveni ideálu krásy z titulních stran mužských magazínů, vytváří to v nás pozitivní konotace a zároveň i obraz toho, jak by mělo naše tělo ideálně vypadat. To má téměř vždy za následek nespokojenost s naším skutečným vzhledem, která vede ke kompenzačním snahám o zvýšení svalové hmoty. Muži tak mohou skončit tak, že se nadměrně přepínají v posilovnách a vypěstují si velmi vážné poruchy stravování.“

Stejný cíl, jiná cesta k němu

Proč odsuzujeme ženské časopisy za to, že udávají falešné ideály krásy a stovky zaručených tipů na hubnutí, ale stejně zaměřené mužské magazíny unikají naší pozornosti? Přitom oba svorně říkají: „Tak, jak vypadáte, nejste v pořádku. Není to ideální, ale mohlo by to být lepší.“ Oba typy časopisů apelují na muže a ženy, aby dosáhli „ideální“ postavy. A ještě k tomu jednoduše.

„Obecný manuál, díky němuž by každý mohl dosáhnout kýženého ideálu krásy, neexistuje,“ říká Sam Thomas z organizace zaměřené na poruchy příjmů potravy u mužů. „A ne každý může dosáhnout perfektního výsledku za šest týdnů. Dva muži mohou opakovat stejné cviky po stejnou dobu a tělo každého z nich bude vypadat naprosto jinak. Proto se někteří mohou cítit podvedeni a začnou se uchylovat k extrému, aby dosáhli kýženého cíle. Opatření, která přijmou, mohou být neškodná – například proteinové tyčinky nebo kreatinové koktejly. Ale ne vždy.“

Odstrašující příklady

Je velmi obtížné získat abnormálně namakané tělo bez chemické pomoci, většina odborníků dnes spojuje tzv. kosmetickou svalnatost s nějakou návykovou látkou.

„Rozhodl jsem se vyzkoušet steroidy,“ přiznává Aziz Sikdar. A není sám. Užívání steroidů je na vzestupu, jen ve Velké Británii je užívá milion lidí. Třeba hvězda reality show Spencer Matthews, který přiznal utajovanou závislost na steroidech v roce 2015 s tím, že příčinou byl pocit marnosti. Matthews je jedním z těch šťastných, kdo se ze závislosti dostali. Kulturista Dean Wharmby zemřel na rakovinu jater vyvolanou užíváním anabolických steroidů v témže roce. Slavný australský kulturista Aziz Shavershian, známý jako Zyzz, svalnatý „kluk z plakátu“ hlásající zdravý životní styl, měl obrovskou vlnu fanoušků, kteří sledovali jeho online cvičení. V roce 2011 však zemřel v Thajsku, v sauně, ve věku 22 let. Po jeho smrti se ukázalo, že užíval clenbuterol, steroid, který vyvolává srdeční arytmii.

Akceptujme to, jak vypadáme

Co ale způsobuje, že se muži tak ženou za krásnou svalovinou? „Postupně utváříte svou nádhernou postavu a sbíráte komplimenty. Po čase se tato euforie promění ve strach, co se stane, když tuto krásnou figuru ztratíte. Strach je velmi silný a postupně vede až k tomu, že se dáte nesprávnou cestou,“ dodává doktor Murray.

Samozřejmě že ne každý, kdo se snaží vybudovat krásné tělo, to dělá nezdravě a stává se nezdravým. Řada mužů se právě naopak dostane do kondice, ale po čase ji zase rychle ztratí. A tím ztratí i motivaci. Zruší členství v posilovně i předplatné mužských lifestylových časopisů. Většinou si myslí, že budou jen zdravě jíst a častěji cvičit.

Většina z těch, kdo zvládnou psychicky dostat se „zpět“ a přestanou se honit za ideálem krásy, mají vyhráno. Nejdůležitější je cítit se dobře ve svém těle, přijmout to, jak vypadáme, a pokud nejsme spokojeni, pak se cíleně, dlouhodobě a s pomocí specialisty snažit přiblížit vytouženému cíli. Ale i zde a zde především platí: Pomalu a s rozvahou.