Azylový dům se sice nabízí, ale když tam člověk může pobývat jen rok? Na další bydlení peníze nikde nikdo nesebere, neumím si představit, co s těmi ženskými bude pak.
Navíc, pokud vím, v naší zemi platí, že pokud někdo zažil na vlastní kůži týrání či šikanu, obrátí se její přiznání skutečně do jisté míry proti němu. Automaticky se předpokládá, že si model přenese do života, že se podle něho bude chovat, rovnou na něj pohlížejí jako na méněcenného, zatímco agresora stejně potrestá málokdo. Spravedlnost jakoby do psychologie vůbec nepatřila. Jak se má pak někdo přiznat, že mu něco udělali?