ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder) – je neurovývojová porucha. Zřejmá může být brzy po narození, nejnápadnější je ve školním věku.
Co se dozvíte v článku
Kdo dnes nemá ADHD…
Objevuje se údajně u zhruba pěti procent dětí, třikrát častěji u chlapců. Oněch pět – někteří tvrdí, že spíše sedm – procent postižených je odhad optimistický. Zkušená učitelka s trochou černého humoru konstatovala: „Dnes, pokud není dítě dyslektik, tak má ADHD. Nejčastěji má oboje.“
V šedesátých letech minulého století se pro dané postižení používal termín LDE (lehká dětská encefalopatie), o něco později LMD (lehká mozková dysfunkce). Dnešní „příznaková“ inspirace v názvu není nejpodstatnější novinkou. Oproti minulosti je revoluční průkaz přetrvávání obtíží do dospělosti. Zhruba ve čtyřiceti až padesáti procentech případů příznaky přetrvávají v čase zletilosti.
Spíše než hyperaktivita bývají pro tuto skupinu dospělých charakteristické pocity vnitřního neklidu, impulzivita v rozhodování a poruchy pozornosti. V době, kdy výše zmíněné údaje coby novinky obohacovaly z USA světovou vědu, vedl profesor (tehdy pouhý PhDr.) Zdeněk Matějček dvě diplomové práce, jejichž autoři – Nataša Brázdilová a Milan Hrůza – dospěli k obdobným závěrům.
Jak vzniká ADHD?
Na vzniku ADHD se přibližně z pětasedmdesáti procent podílí dědičnost. Výraznou roli hrají problémy v těhotenství a při porodu. Také přiotrávení plodu, pokud těhotná žena pije alkohol a kouří. Vliv mohou mít i jiné chemické látky než zde uvedené.
Odborná literatura optimisticky tvrdí: „ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy. Existuje pro ni více léčebných postupů účinnějších pro větší počet lidí než v kterékoliv jiné oblasti psychiatrie.“
Rutinéři mezi praktiky – ať již psychology, či lékaři – dodávají: „…ale málem nejhůře se léčí.“ Léčbu mimo jiné velmi komplikuje, pokud „jablko nepadlo daleko od stromu“, tj. některý z rodičů, nebo dokonce oba vykazují podobné projevy.
K diagnóze ADHD nestačí jen zlobit ve škole
Ke výše zmíněné diagnóze opravňují problémy nejméně ve dvou prostředích. Tj. například ve škole i doma.
V předškolním věku je typická nadměrná živost. Dítko je jako z hadích ocásků. Stále běhá, někam leze, padá. Je hlučné a nepříliš šikovné. Ve škole jde spíše o projevy nepřizpůsobivosti školnímu řádu. Tj. je nepozorné, nevydrží sedět v lavici, vyrušuje, hraje si s rozličnými předměty, houpá se na židli. Vykřikuje, hlásí se, i když neumí. Šaškuje. Tím se marně pokouší zaujmout spolužáky a získat jejich oblibu.
ADHD popisuje tři subtypy. Jasný bývá subtyp s převažující nepozorností. Poněkud odlišný je subtyp charakteristický hyperaktivitou a impulzivitou. Třetí variantou je „od všeho něco“ – subtyp smíšený.
Školní prospěch je vzhledem k mimointelektovým problémům obvykle horší, než odpovídá IQ. Porucha připomíná magnet na další trampoty. Zhruba každý druhý „adhádák“ vykazuje známky některé z poruch učení (dyslexie – poruchy čtení, dysgrafie – poruchy psaní, dyskalkulie – poruchy počítání), častá je i „chronická nešikovnost“ – dyspraxie. Tato trápení se mnohdy navíc vzájemně kombinují.
Test ADHD – šestkrát „ano“ stačí…
Platná mezinárodní klasifikace nemocí vymezuje jak pro kategorii hyperaktivity-impulzivity, tak i pro její rodnou sestru, kategorii nepozornost, vždy devět charakteristických příznaků. K zodpovědnému určení stačí souhlas se šesti z níže uvedených bodů:
Příznaky hyperaktivity-impulzivity
- Hraje si s prsty, vrtí se, houpe se na židli.
- Opouští své místo ve školní třídě nebo v jiných situacích, kdy by měl sedět na místě.
- Pobíhá, vylézá kamkoliv a kdykoliv.
- Neumí si klidně hrát, a to zejména ne hry vyžadující ticho či soustředění.
- Je stále v pohybu, jako by „měl motorek“.
- Stále mluví.
- Vyhrkne odpověď dřív, než je dokončena otázka.
- Nevydrží v klidu čekat.
- Přerušuje vykřikováním ostatní, vynucuje si pozornost, plete se do hry nebo do konverzace druhých.
Příznaky nepozornosti
- Nedává pozor na detaily, ve škole dělá chyby z nedbalosti.
- Neudrží trvalou pozornost při úkolu nebo ve hře.
- Jako by neposlouchal, ani když mluvíte přímo k němu.
- Nedokončuje zadané úkoly. Není to tím, že by zadání nerozuměl.
- Neumí si naplánovat úkoly a povinnosti ani hry.
- Vyhýbá se úkolům, které vyžadují soustředění.
- Ztrácí školní pomůcky, hračky, sportovní potřeby.
- I maličkost ho vyruší od plnění úkolu či jiné aktivity.
- Zapomíná na denní rutinní aktivity, úkoly a povinnosti.
Co s tím?
Zadávat spíše kratší úkoly, deset minut relativně soustředěné práce je dost. Psací stůl, u něhož dítě píše úkoly, postavit ke stěně, ne k oknu s výhledem ven. Poskytnout možnost pohybového uvolnění.
Nekárat za výše zmíněné příznaky ani nedávat za vzor namátkou „klidnou a hodnou sestru“. Usilovat o pravidelnost v režimu práce a odpočinku. Střídat různé typy činnosti.
Zvládnout sebe sama a nehledat viníky problémů v okolí. Poradit se v pedagogicko-psychologické poradně či v jiném obdobném pracovišti. Zachovat optimismus. Jednou bude alespoň trochu líp…
Opravdu bude v dospělosti líp?
Časem ano. Leč dá to fušku.
Pro pozůstatky ADHD u dospělých bývají charakteristické následující znaky.
Příznaky ADHD – dospělí
- Na úspěch se mnohem více nadřou než jiní, stejně nadaní.
- Nízké sebevědomí.
- Časté úrazy z nepozornosti a nešikovnosti. Mnohdy jde o tzv. rizikové řidiče.
- Jsou náchylní k nehodám v práci.
- Problémy v zaměstnání, s dokončením studia či naplněním životních plánů.
- Potíže v partnerských vztazích.
- Sklon k úzkostem a depresím.
- Rizikové chování v sexu.
- Vyšší kriminalita způsobená zbrklým chováním a nedůsledností.
V souhrnu potřebují dospělí potýkající se s dozvuky ADHD hodně pochopení, tolerance a lásky.
Problém bývá v tom, že mnohdy nedokáží vhodnou formou o potřebné požádat, sdílet ani vážit si poskytnutého a oplácet stejnou mincí.
ČLÁNKY DO MAILU