Umělá ňadra se objevila už v 18. století. Ženy kojily bezzubé starce i děti až do puberty

Ačkoli hlavním poslání ňader byla obživa nejmenších dětí, odedávna byla zároveň spojena s erotikou a sexem. V průběhu doby se nicméně měnil například pohled na to, jak by prsa vlastně měla vypadat. A někteří se navíc nezdráhali upozornit na to, jsou ženskou vnadou, jejíž krása pomíjí nejdříve. Alespoň takhle to napsal ve své čtyřsvazkové kulturně antropologické studii Dějiny ženy spisovatel Stanislav Kostka Neumann (1875–1947).

Sešněrovaná žena trpěla

V době korzetů a šněrovaček hrála ženská ňadra významnou roli. Vzdouvající se živůtky a štíhlé vosí pasy s linií postavy ve tvaru přesýpacích hodin byly něčím velmi žádaným, dnes bychom řekli in. 

Líbivá byla nejen zdůrazněná prsa, ale i hýždě, což umožňovaly krinolíny a honzíky, které se dávaly pod sukně. Ještě na přelomu 19. a 20. století se nosily korzety deformující postavu, kterým konečně odzvonilo zhruba ve 20. letech 20. století díky vynálezu podprsenek. 

Přečtěte si také:

Před dvěma sty lety chodily do nevěstinců i děti. Prostitutky nabízely služby třeba v divadlech

Rakouská lékařka Jenny Springer (1860–1917) v knize Domácí lékařka (u nás vydáno cca 1922) vyloženě brojí proti nošení korzetů, které mrzačí postavu nehorázným způsobem, a vyzývá k nošení látkových živůtků Helena nebo Hera, které byly jakýmisi předchůdkyněmi podprsenek.

Nošení korzetů ženám nejen zabraňovalo v dýchání a patřičném okysličování všech orgánů, ale také deformovalo žebra, utlačovalo vnitřní orgány, což mělo spoustu nepříjemných doprovodných následků, například poruchy trávení, zácpu, hemoroidy, předčasné porody a potraty v případě těhotenství nebo stlačování prsů mladých dívek, což poškozovalo jejich zdravý vývoj a způsobovalo další problémy, například později potíže s kojením.

Umělá ňadra v módě již v 18. století

Když zavelela móda, nedalo se nic dělat. S. K. Neumann v knize Dějiny ženy popisuje zajímavé módní výstřelky. Například na konci 18. století byla v Londýně v módě umělá ňadra. Ta se vyráběla z vosku a patřila mezi opravdu zajímavé zboží v nabídce tehdejších obchodů. Byla z kůže barvy masové a žilkami zdobené, perem bylo docilováno jejich vlnění, přičemž taková mistrovská díla prý byla velice dobře placena a méně obdařené ženy po nich šílely. 

Dalším zajímavým anglickým výstřelkem bylo předstírání těhotenství, kde se zkrátka a dobře honzík nosil pod sukní na břichu. Údajně tato móda netrvala dlouho, jen pár měsíců, ale zřejmě si ji všichni náramně užili. Neumann píše, že prý se v obchodech prodávala břicha dvouměsíční, tříměsíční nebo šestiměsíční a nosily je i staré ženy nebo velmi mladé a svobodné dívky, asi šlo o nějakou dobovou recesi. 

Galerie: Ženám po odstranění prsu pomáhají tatéři

• 
• 
• 

Dalších 11 fotografií

Ženská krása neplatila na každého

Uznávaný filozof Arthur Schopenhauer (1788–1860) v tom všem měl jasno. Ale to nejprotivnější jsou dnešní šaty žen nazývaných dámami, které napodobujíce nevkusnost svých prababiček předkládají nám znetvoření lidské postavy, pokud možno největší, a k tomu ještě dávají tušiti pod zavazadlem obroučkové sukně, která činí jejich šířku rovnou jejich výšce nahromadění nečistých výparů, čímž jsou nejen ošklivé a protivné, nýbrž také odporné… rozepsal se filozof. 

O ženách se nikdy zrovna lichotivě nevyjadřoval, což jasně ukázal ve svém spisku nazvaném O ženách, ženská krása na něj neplatila a ženy považoval za podřadný druh. Již pohled na ženské poučuje, že žena není určena ani k velikým duševním, ani tělesným pracem. Nesplácí svůj dluh životu činěním, nýbrž trpěním, porodními bolesti, péčí o dítě a poddanstvím muži, kterému má být družkou trpělivou a potěšující, tvrdil například.

To Neumann se zalíbením napsal, že sweater těsně k tělu se přimykající v zimních místech, kde jej ženy nosí, přimyká se k tělu jako druhá kůže a je to šik, když poupata ňader jsou provokačně vyznačena jako hroty šípů…

Přečtěte si také:

Historie kojení: Eskymačky kojily děti do puberty, královny nikdy

Ženy kojily i bezzubé starce

Prsa ale nejsou jen na ozdobu, slouží hlavně jako zdroj obživy těch nejmenších. Když dítěti zemřela matka, našli se údajně i kojící muži, kterým se začalo tvořit mléko, aby mohli zajistit přežití svého rodu. Mateřské mléko se dávalo i bezzubým starcům anebo sloužilo jako běžná náhražka kravského, ovčího či kozího mléka.

U přírodních národů nebylo ničím neobvyklým dlouhodobé kojení dětí, které se kojily třeba až do puberty. Obzvláště u severoamerických Indiánů, Japonců a Eskymáků to bylo zcela běžné. Neumann v knize Dějiny ženy popisuje, že mladí chlapci domorodého kmene přišli z lovu a matka jim hned dala napít ze svého prsu na posilněnou. Anebo indiánské ženy běžně kojily děti zabalené v šátku, což prokládaly kouřením dýmky, kterou se nerozpakovaly vrazit batoleti do pusy a dát mu potáhnout.

Leckde kojily své děti na střídačku všechny ženy, které se vyskytly kolem. Dnes si možná nedovedeme představit, že by nám dítě nakojila kamarádka, která zrovna přišla na návštěvu, kdysi to ale bylo běžné. V konkrétním kmeni nebo osadě si ženy kojily děti navzájem, navíc někdy i brzy po porodu se dítě dávalo ke kojení jiné ženě, protože první mléko, které se teprve začínalo tvořit, se považovalo za nečisté.

Přečtěte si také:

Češky a kojení: reklama na umělá mléka a posuzování veřejnosti má devastační vliv

Když nebyl čas a žena chodila někam za prací, dítě mohla krmit dokonce i babička či prababička. Lidé byli zvyklí v rámci přežití kojit své potomky i v neuvěřitelných podmínkách. Staré ženy i muži opravdu kojili, hormony a vůle zřejmě udělaly své, stačilo jen dítě přikládat a mléko se začalo tvořit.

A co kojné? Ani mladé, ani staré

Běžnou samozřejmostí byly kojné, které se vždy pečlivě vybíraly. Již v dávných dobách, například ve starověku u Japonců, Germánů, dokonce i Aztéků měly děti své kojné, v otrokářských státech v Americe se za kojné vybíraly černošky. Kojná musela být čistotná a bezúhonná žena, která měla za sebou několik porodů a být v odpovídajícím věku, zkrátka ani mladá, ani stará. Lékař Soranos uvádí věk mezi 20 a 40 lety. Někde se požadovalo, aby poslední vlastní dítě kojné bylo stejného pohlaví jako ona, jinde zase ne. Zvyklosti byly různé, každopádně tato funkce vyžadovala opravdu velkou zodpovědnost a někde se i věřilo, že z kojné na dítě mohou přejít její špatné vlastnosti.

Přečtěte si také:

Prostopášnosti našich předků. Nahé zadnice, orgie i bičování

A když už děti kojné nepotřebovaly, dávalo se jim ledacos. U přírodních národů se dětem velice brzy dávaly rozžvýkané banány, různé druhy ovoce, voda, kokosové mléko, nebo dokonce i kvašené nápoje obsahující alkohol, například proslulý kumys, což byl kvašený nápoj z kobylího či jiného mléka obsahující přirozeně alkohol. Děti ho prý milovaly.

Jak se kojilo přes 100 lety

A jak ženy pečovaly o svá prsa v době kojení za časů našich prababiček? Dítě se přikládalo k prsu každé dvě hodiny, poprvé 8 až 10 hodin po porodu. Pokud v noci spalo, nebudilo se, během dne ale bylo dobré dodržovat v kojení pravidelnost. Před kojením se bradavky vždy měly umýt převařenou vodou nebo tříprocentním roztokem borové vody na vatě, kterou bylo potřeba po použití vyhodit. Na prsa se nesmělo sahat špinavýma rukama a „hnusným a nebezpečným“ zvykem bylo slinit před kojením bradavky, to dítě mohlo dostat nákazu a matka zánět prsu.

Kojení bylo doporučováno po dobu devíti měsíců, anebo i déle. Odstavování dítěte pak mělo probíhat postupně, zhruba po dobu čtyř týdnů, kdy se jedno kojení nahrazovalo pevnou stravou. Nebezpečným zvykem bylo dávat dítěti hned po porodu nezředěné kravské mléko s namočeným sucharem nebo chlebem. Byl to nešvar rádoby zkušených babiček a prababiček, které tvrdily, že se to tak dělalo a dětem se nic nestalo. Pravdou však bylo, že díky této nevědomosti „spousta dětí zhyne a jen málokteré přežije“.