Kristýna z Brna (31) začala s manželem o dítěti uvažovat ve svých šestadvaceti letech. Oba jsme byli mladí a zdraví, nečekali jsme proto žádný problém. Když se ale rok nedařilo, rozhodli jsme se to řešit,
popisuje žena. Nejprve situaci konzultovala se svou gynekoložkou, která provedla základní vyšetření neboli folikulometrii.
Touto metodou se zjišťuje, zda a kdy u ženy nastává ovulace. Zde bylo vše v pořádku, ale otěhotnět se Kristýně stále nedařilo. Gynekoložka jí proto doporučila návštěvu centra asistované reprodukce. Specialisté Kristýnu a jejího manžela podrobně vyšetřili a zjistili, že manžel má horší morfologii (tvar) spermií, u Kristýny se vše jevilo v pořádku. Lékař jim tedy doporučil nejjednodušší metodu umělého oplodnění, tzv. intrauterinní inseminaci.
Při ní se do dělohy ženy přenese větší množství mužských spermií, než je tomu při pohlavním styku. Tím se zvýší šance, že se spermie dostanou do vejcovodu, kde po spojení s vajíčkem dojde k oplození. Metoda ale nezafungovala, a lékař tak přistoupil k IVF neboli in vitro fertilizaci (spojení spermie a vajíčka mimo tělo ženy).
Kristýna zahájila hormonální stimulaci, aby jí lékař mohl odebrat vajíčka a následně jí po laboratorním oplodnění do dělohy vložit embrya. Z toho jsem měla trošku obavy, ale fyzicky jsem vše zvládala velmi dobře, až mě to překvapilo. Větší nápor to byl ovšem na psychiku,
popisuje Kristýna. Oplodnění se totiž nepodařilo hned napoprvé, jak doufala. Přitom ji ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Proto ji první nezdar psychicky rozhodil.
Lékař u Kristýny při kontrole vajíček v průběhu hormonální stimulace zjistil, že jich má sice dostatek, ale špatně dozrávají a jsou méně kvalitní. Nakonec musela Kristýna podstoupit celkem čtyři stimulace. Úspěšný byl až sedmý přenos embryí do dělohy. Po čtvrtém přenosu jsem musela absolvovat revizi dělohy kvůli zamlklému těhotenství, což pro mě bylo v kombinaci s předchozími neúspěšnými pokusy hodně těžké období,
vysvětluje žena.
Galerie: Porod koncem pánevním v ostravské fakultní nemocnici
Vyhledala proto pomoc psychologa, který jí tuto nepříjemnou situaci pomohl lépe zvládnout. Velkou oporu jsem měla i v manželovi, hodně jsme se vzájemně podporovali. To je podle mě velmi důležité – mít stabilní partnerský vztah, protože když se oplodnění nedaří, je to psychicky náročné, což ještě umocňují výkyvy nálad při hormonální stimulaci,
doplňuje Kristýna. Po dvou letech snažení se dočkali a narodil se jim zdravý chlapec, kterému jsou teď dva roky. Momentálně je Kristýna znovu těhotná a těší se s manželem na narození dcery, kterou počali rovněž díky IVF.
Párům, kterým se otěhotnění nedaří nebo procesem umělého oplodnění procházejí, doporučuje, aby byli otevření ke svému okolí, problémy netajili, nestyděli se o nich mluvit a nebáli se vyhledat odbornou pomoc. Dnešní medicína umí zázraky a my jsme toho příkladem,
uzavírá Kristýna s úsměvem. Jak říká, je ráda, že se rozhodli pro menší brněnskou kliniku, kde se dočkali lidského přístupu a cítili se tam dobře.
ČLÁNKY DO MAILU