V článku 7 novinek boje s rakovinou se v souvislosti s detekcí nádoru prostaty analýzou těkavých látek v moči objevila zmínka o tom, že rakovinu dokáží vyčenichat psi. Zprávy na toto téma se v médiích objevují poměrně často, jaké ale dosavadní pokusy přinesly výsledky? Lze to nějak shrnout a už se dnes tento typ diagnózy někde provádí rutinně?
Provedl jsem na toto téma menší rešerši internetových zdrojů. Poměrně často se v té či oné podobě zmiňuje následující případ.
Pes namísto kolonoskopie
V roce 2010 publikovali japonští vědci zprávu, že jejich fenka labradora Marine dokáže určit rakovinu tlustého střeva a příbuzných typů (tračník, konečník…) se stejnou úspěšností jako kolonoskopie (98 %), a mnohem lépe, než když se pouze analyzuje krev ve stolici (tzv. skryté neboli okultní krvácení). Cílem vědců ovšem nebylo psy rutinně nasazovat; tam, kde jsou psi úspěšní, to podle autorů studie ukazuje, že nádory mají své chemické „podpisy“ v podobě těkavých látek a na tomto základě by se měly vyvinout laboratorní diagnostické metody. Studie byla publikována v časopisu Gut.
Z jejího shrnutí lze dále vyčíst mj. následující: Na úspěšnost psů nemělo vliv kouření, záněty, infekce ani benigní střevní útvary (polypy). Nešlo ani jen o detekci krve ve stolici, samotný lidský hemoglobin žádnou reakci psů nevyvolával. Zajímavé je, že psi byli ještě úspěšnější při detekci rakoviny v raném stadiu.
Také se upozorňuje, že nemusí jít o konkrétní látky, ale naopak o její (jejich) absenci. Autoři dokonce zmiňují možnost, že různé typy rakoviny (různých orgánů) by mohly mít svůj společný „vzor“.
Vyčenichali bulku v prsu?
V roce 2011 začala fenka Flo (buldoček) zničehonic narážet čumákem do pravého ňadra své majitelky Marian Cooperové. Dělala to opakovaně, a když se dotyčná prohmatala, objevila bulku (byla však celkem hluboko, sama by si jí asi nevšimla). Po vyšetření se ukázalo, že jde o zhoubný nádor v již celkem pokročilém stadiu, ale majitelka šikovného psa přežila (New York Daily News a další).
Maureen Burnsová na základě chování své border kolie Maxe přišla na bulku v prsu již v roce 2009. Pes se opět choval neklidně a šťouchal nosem do prsu. V tomto případě dokonce selhal mamograf a nádor odhalila až biopsie. Rovněž zde majitelka přežila; možná jde o výběrový efekt a o podobných případech se špatným koncem se nepíše, protože se pak nedá říct, že pes zachránil život (DailyMail).
Oba tyto případy iniciovali samotní psi, vědeckému zkoumání podrobeny nebyly.
Diagnózy předvádí pudl a labrador, závěry jsou neurčité
V roce 2011 byla v European Respiratory Journal publikována studie o detekci rakoviny plic z dechu. Zde se údajně podařilo prokázat, že reakce psů nezávisí na tom, co dotyčný jedl, ani na tom, zda se jednalo o kuřáka. Naopak z případů, kdy se psi spletli, vědci usoudili, že je mátly některé léky. Závěr, jako v jiných případech, byl i zde ale neurčitý – „je třeba dalšího výzkumu“.
Něco na toto téma přináší i film Zvířata v životě člověka (2006, díl Pes, cca od 21. minuty). Zde diagnózu nádoru plic z dechu předvádí pudl a labrador, komentář praví, že odhalí rakovinu v ranějším stadiu než rentgen.
Kromě analýzy stolice a dechu se zkoušela i analýza moči, která by mohla odhalit nádor prostaty či močového měchýře (Harvard Medical School, hlavní autor studie je Gianluigi Taverna, urolog na Huminatas Research Center v Miláně). V předešlém článku o rakovině zde na Vitalia.cz se popisuje, jak právě k analýze těkavých látek z moči a detekci nádorových markerů může posloužit plynová chromatografie.
Vycvičíme psy pro detekci rakoviny?
Jak vidno, psí úspěchy se týkají především nádorů orgánů, přes které nebo ze kterých „něco teče“ či se z nich něco odpařuje. Co leukémie? Co nádory kůže (melanomy)?
V USA existuje i specializovaná instituce, nadace InSitu Foundation, která psy k detekci rakoviny cvičí. Na jejím webu lze najít i přehled dalších novinek z oboru. Při dalším pátrání se samozřejmě vyplatí prozkoumat i odkazy z anglické Wikipedie.
Klíčovou otázkou je, zda by psi měli být přímo používaní pro detekci nebo spíše posloužit při vývoji nových diagnostických metod. Oba přístupy jsou možné.
Vůči prvnímu přístupu asi každého napadnou různé námitky, nepřijdou mi však nepřekonatelné. Lze argumentovat, že pes není stroj, jeho diagnózy mohou být chybné, třeba i jen protože se špatně vyspal. Na to se dá namítnout, že psům svěřujeme své životy i při letecké dopravě. Vyšetření by se navíc mohlo opakovat, mohlo by ho provádět vždy více psů. Ke standardnímu nasazení psů by jistě bylo potřeba vyvinout nějaký systém certifikovaných zkoušek, jednotnou metodiku i zázemí (kdo a jak by se vlastně o psy-doktory staral). Nicméně existuje canisterapie, čili jistý vzor pro psy přímo ve zdravotnických zařízeních už tu máme. Cvičení psa k takovému účelu je jistě obtížné a drahé, to se ale nijak neliší od výcviku psů asistenčních nebo hledačů drog. (Nebo rakovinu je třeba diagnostikovat natolik často, že i k jedinému typu by bylo třeba příliš mnoho psů, kdyby se to mělo provádět plošně?)
U rakoviny je na rozdíl od, dejme tomu, heroinu situace komplikovaná tím, že nevíme, co pes vlastně detekuje. Můžeme ho učit pouze na základě pozitivně detekovaných případů vs. „placeba“.
Zajímavé je, že, jak vidno, někteří psi se takto chovají i spontánně. Ke sledování nemocí mohou být i předadaptováni; uvádí se, že když se vlci setkají s členem své smečky po delším odloučení, potřebují si ověřit, zda k nim nemůže přinést nějakou infekci. Na druhé straně těžko říct, zda zrovna tahle schopnost s detekcí rakoviny nějak souvisí. Možná psi prostě jen reagovali na nezvyklý pach.
Jaká plemena by byla k výcviku nejvhodnější? Jistě ta s dobrým čichem a samozřejmě dobře cvičitelná (jinak ještě citlivější čich má vlk, ale zde by byl problém mu vysvětlit, co přesně po něm chceme). Třeba výše zmíněný Gianluigi Taverna používal německé ovčáky, další psí rasy již byly též výše zmíněny. V seriálu Zázraky psů (2013, 2. díl, kolem 5. minuty) se popisuje, že k vyčenichání rakoviny jsou kvůli anatomii své čichové tkáně nejvhodnější labradoři. Zde se z moči detekuje rakovina jater, nicméně ani v tomto případě si komentátoři nejsou zrovna jisti, zda se „psí diagnostiku“ někdy podaří nasadit plošně.
Byl bych optimistický. Výcvikové metody psů jsou dnes propracované a psi po generace selektováni na to, aby pochopili, co po nich lidé chtějí, a snažili se jim vyhovět; v tomto zejména služební plemena mají specifickou inteligenci překonávající třeba i šimpanze.
Nicméně přece jen jsem spíš skeptický k tomu, že nás na cestu na onkologii bude posílat štěkot. Ve zdravotnictví jakákoliv změna trvá strašně dlouho, bezpečnostní služby jsou holt asi rychlejší. Jak lze dále dohledat, první studie v Lancetu na toto téma vyšla v roce 1989. Od té doby se téma opakovaně vrací, vždy ale jen v podobě studií, jak se alespoň zdá. Bohužel.
ČLÁNKY DO MAILU