Nejvyšší správní soud totiž před pár týdny vynesl verdikt, že revizor má právo zadržet člověka, který jede bez jízdenky. A smí také černého pasažéra donutit, aby s ním počkal na policisty, kteří jediní mohou člověka legitimovat.
Logiku to má. A jak zdůvodnil i sám soudce Zdeněk Kühn, revizoři musí mít taková práva, protože jinak by černí pasažéři mohli v klidu odkráčet a na policisty by počkali jen ti slušní, co to udělají dobrovolně.
Mohou revizoři bít cestující?
Potíž je se slovíčkem "donutit". Verdikt soudu už totiž neříká, jak to mohou revizoři udělat a kam až přitom smějí zajít. Znamená to přehradit lidem cestu vlastním tělem a držet je někde při zdi, dokud policie nedorazí? A co když člověk začne utíkat? Mají ho dostihnout a povalit na zem? Kde přesně je ta hranice?
Jak ukazují scénky z You Tube, revizoři to rozhodně nevědí, takže jejich donucovací prostředky vůči černým pasažérům pak řeší soud.
Jako třeba v případě (viz video níže), o němž informovala televize Prima. "Začal mě tahat po těch schodech, začal být agresivní a natlačil mě na zeď," popisuje tu Václav Balek svou zkušenost s pražskými revizory v metru, která skončila mnoha zraněními.
"Řvali na mě, že když nezaplatím pokutu, tak mě aspoň zbijí," popsal zase jindy také televizi Prima Milan Samko, jehož natočily kamery v metru, jak jej kontroloři Na Palmovce (viz video na iDnes.cz). Při bitce prolétl sklem, a na nemocenské pak strávil skoro tři týdny.
Přečtěte si: Lesk a bída Opencard
Jak se vám cestuje s kouzelnou kartičkou?
Povolání pro otrlé
Revizoři pochopitelně nemohou na nikoho sáhnout. Jenže - dělají to. Buďme spravedliví - taky agresivní cestující bijí revizory, naposledy například kontrolorku v Plzni.
Přesto se nějak nelze zbavit dojmu, že toto povolání možná přitahuje specifické lidi, protože jinak se asi tak vysoký počet násilí a střetů s cestujícími vysvětlit nedá.
Přiznávám, že ač nejezdím bez platné jízdenky, přesto mi kontroloři vadí. Z principu. Znamená to totiž, že kdosi apriori předpokládá, že jízdenku nemám. Automaticky padám do kolonky černý pasažér, dokud nedokážu opak.
Možná je na čase vymyslet nějaký jiný, pro obě strany méně ponižující způsob kontroly. Nebo se aspoň v metru vrátit ke starým dobrým zábranám, které dovnitř nepustily nikoho, kdo neměl jízdenku. tak jako je to třeba v Paříži.
Jestli však máte na revizory "pifku", existuje jeden poměrně elegantní způsob, jak je beztrestně naštvat.
Čtěte téma: Bič na nekuřáky aneb kouření na zastávkách
Kdo má radost z novely zákona, která opět povolila kouření na některých zastávkách? Nekuřáci rozhodně ne.
Kdepak se jízdenka asi schovává...
Stačí, když při přepravní kontrole budete dlouho hledat jízdenku. Nejdřív jednu kapsu od bundy, všechno ven, kapesník, klíče od domu, nůž, vizitky... Kruťte přitom nešťastně hlavou a zoufale koulejte očima.
Následovat musí druhá kapsa. Zase všechno ven, pěkně pomalu. Propisovačka, další zmuchlané kapesníky, klíče od auta, karta do práce... Váš pohled se stává ještě zoufalejším. Na řadě je kapsa od kalhot. Doklady ven, řidičák, zelená karta... Zase nic. A teď druhá kapsa. Pěkně pomalu vyndat všechny účtenky z obchodu, papírek z ledničky "na co dnes nezapomenout", staré paragony od bot, zapomenutá hašlerka. Jen jízdenka pořád nikde.
Máte ještě další kapsy? Fajn. Ne? Pak se musíte znovu vrátit k té první a proces se opakuje. Váš výraz je přitom stále nechápavější a zoufalejší.
Lze opakovat libovolně dlouho, dokud vás to nepřestane bavit. Pak smíte vytáhnout platnou jízdenku. Není lepší pohled, než na rybáře, který se už už těší, jak si griluje rybu, kterou má na háčku a ona mu v posledním okamžiku pláchne...
Co si myslíte o současném systému kontrol cestujících? Jsou pravomoci revizorů v pořádku? Měly by být omezeny, nebo naopak posíleny?
ČLÁNKY DO MAILU