Já sama jsem se s inkontinencí setkala před dvěma lety, když jsem čekala dcerku. Začala jsem mít problémy někdy v posledním trimestru a přičítala jsem to tomu, že mi malá prostě „tlačí“ na močový měchýř, a tak nedokážu moč udržet. Nicméně po porodu se to samozřejmě ještě zhoršilo (protože se mi ty svaly pánevního dna ještě více povolily) a to mě vyděsilo. Představa, že bych třeba, nedej bože, do konce života musela nosit plínky, byla hrozivá, takže jsem začala pátrat na internetu. Návštěva lékaře byla nemyslitelná, styděla jsem se za ten svůj problém tak, že ani můj partner o tom nevěděl. Nakonec jsem si našla mnoha lidmi doporučované Kegelovy cviky, které jsou určené přímo na inkontinenci, protože posilují to pánevní svalstvo, v lékárně jsem si koupila dýňové tablety určené na inkontinenci a problému se nakonec úspěšně zbavila. Ale přiznávám, že mé sebevědomí v té době hodně utrpělo.
Koukám, že jsme se tu hezky sešly. Po prvním porodu před pěti lety jsem problém neměla, ale druhý ve 32 mne tím nepříjemně zaskočil /letos v červenci/. Měla jsem ale kliku, že jsem v čekárně u svého gynekologa narazila na propagační leták Incřovenalu a jak jsem se začetla, tak mi pak nepřišlo hloupý se zeptat rovnou doktora a on mne uklidnil, že se to stává spoustě maminek a dal mi právě rovnou materiály s Kegelovými cviky, některé mi zakroužkoval a doporučil mi právě ty dýňovo lněné tablety Incovenal.
Je konec října a já jsem naprosto v pohodě, s tabletkami jsem už skončila, ale cviky občas cvičím:) Jinak plenky jsem pro jistotu nosila a před manželem tajila asi měsíc, pak už to šlo...
ČLÁNKY DO MAILU