Kdyby se dělaly statistiky nejčetnějších potravinářských témat podle jednotlivých měsíců kalendářního roku, dominovalo by v lednu dlouhodobě téma diet. Má to svou logiku – po obvykle nadměrné konzumaci potravin a nápojů v průběhu vánočních svátků považuje řada strávníků za potřebné nějak se nabytých kalorií zbavit. Často navíc v rámci novoročních „hubnoucích“ předsevzetí.
Právě proto se inspirace k jejich naplnění vynořují počátkem roku jako houby po dešti. Zdaleka to ovšem neznamená, že budou nabízené recepty úspěšné – spíše je tomu naopak. Nezaškodí si proto připomenout několik základních pravd.
1. Univerzální dieta je nesmysl
Ta první a nejdůležitější zní, že žádná dieta nemá univerzální platnost, a i když je u některé hubnoucí osoby úspěšná, nemusí a ani nebývá úspěšná u osoby jiné. Doporučení kamarádů či kamarádek na něco, co „zaručeně funguje“, tak není vhodné brát zas tak vážně.
2. Bez změny životního stylu to nepůjde
Druhá základní pravda je, že žádná ze zaručených diet není úspěšná, pokud není doprovázena obecnější změnou životního stylu, především větším výdejem energie. Pakliže budeme „optimálně střídmě a zdravě jíst“ a nebudeme se k tomu také nějak aktivně hýbat, příliš velké naděje na zhubnutí si raději nedělejme.
3. „Být štíhlý“ je stálý proces
Třetí pravdou je, že dieta a obecně styl vedoucí k hubnutí je proces stálý a nelze jej přerušit po dostatečném zhubnutí návratem k předchozí nevhodné struktuře stravování a opětovnému návratu k nedostatku pohybu. Protože:
Tukových buněk máme pořád stejně
Ne každý ví, že tloustnutím ani hubnutím počet tukových buněk v lidském organismu od zhruba 20. roku věku, jak v minulosti prokázali švédští vědci, nepřibývá ani neubývá. Nadměrnou a nevhodnou stravou si ale můžeme tukové buňky „vykrmit“, stejně tak prostřednictvím diet a dostatku pohybu mohou tyto tukové buňky zase „zhubnout“. Právě to je důvodem, proč řada lidí po úspěšném absolvování diet sice dočasně zhubne, ale následně, když už dietu nedrží, zase přibere.
V souvislosti s hubnutím a celkovým příjmem či výdejem energie je mimochodem docela zajímavý mýtus, podle kterého k větší obezitě přispívá delší doba spánku. Není to pravda, je tomu dokonce zcela naopak. Podle výsledků výzkumů na vzorku více než půl milionu lidí (což je v praxi dostatečný počet k tomu, aby výsledky odpovídaly realitě), spí naopak obézní lidé výrazně kratší dobu než lidé s normální tělesnou hmotností. Nedostatek spánku přitom podle výzkumů zvyšuje riziko obezity u dospělých 1,89× a u dětí 1,55×. Takže – není vše jen o jídle.
I jeskynní ženy tloustnou
Přesto se letos opětně objevily titulky tipu „pět zaručených diet“, nebo „nový návod na hubnutí – jíst jako jeskynní ženy“. Žádné z uvedených řešení ale není ani zaručené, ani nové. Uváděný „nový návod“ na hubnutí po vzoru dávných předků je podle všeho jen dobrá příležitost, aby autorka knihy Jeskynní ženy netloustnou (Cavewomen Don't Get Fat) Esther Blum dobře zpeněžila jednu z četných odtučňovacích tezí, která je ovšem dávno známa a popsána – a samozřejmě stejně jako jiné obdobné teze na řadu lidí nefunguje. Uvedená teorie hubnutí počítá s konzumací takzvané přirozené stravy, kterou se naši předci živili v dobách, kdy lovili mamuty – tedy s konzumací masa, a to „ze zvířat, která se živila výhradně trávou na loukách, protože pak obsahuje omega3 mastné kyseliny“. To je mimochodem dobrý příklad manipulace – takzvané červené maso, tedy hovězí, skopové nebo vepřové, totiž prakticky žádné omega3 mastné kyseliny neobsahuje. A to ani v případě, že by veškerá potrava zvířat pocházela z pastvy. Přitom to ale stoprocentní lež není – nepatrné množství uvedených kyselin červené maso obsahuje, stejně tak je pravda, že jejich obsah v masu je skutečně ovlivňován složením stravy zvířete. Ani obsah omega3 mastných kyselin, ani pastva na loukách ale nemá pro složení červeného masa významný vliv.
„Strava jeskynních žen“ je navíc jen modifikací někdejší metody doktora Atkinse, která ordinuje strávníkům přednostně konzumaci červeného masa, masa ryb, tučných sýrů a zeleniny (více: Atkinsova dieta). Stejnou tezi vyznává i takzvaná paleodieta kopírující jídelníček pravěkých lidí, tedy doporučující opět zejména maso jako základní zdroj bílkovin, a dále čerstvou zeleninu či různé jedlé byliny a kořínky (více: Paleodieta).
Bohužel, všichni zastánci přirozené stravy našich předků zapomínají na základní věc – totiž na zásadní rozdíl životních stylů tehdejších a dnešních lidí. Na rozdíl ode dneška museli naši předkové vydávat daleko větší množství energie, zejména u mužů byla důležitým prvkem přežití svalová síla, a k tomu se vyšší přísun živočišných bílkovin hodí. Ne že by to nebylo možné i dnes, paleodiety ale mohou generovat žádoucí efekty především u sportovců nebo fyzicky pracujících lidí – což ovšem většina populace není.
Všechno už tu bylo a celebrity kecají
Ze zmiňovaných příkladů je také vidět, že žádné „nové“ specifické diety neexistují – všechny hlavní zásady správného i rizikového stravování již byly objeveny, a především prověřeny reálnou stravovací praxí. To platí i pro „odborná doporučení“ rozličných celebrit, a dokonce i pro doporučení lékařů, kteří nemají nutriční specializaci. Přestože jsou obě skupiny považovány spotřebitelskou veřejností za věrohodné garanty zveřejňovaných informací, ve většině případů to neplatí.
V případě celebrit to ostatně nedávno konstatoval tým kanadských vědců, jejichž studii zveřejnil vědecký časopis British Medical Journal. „Moc celebrit lze využívat pro šíření informací o těch nejlepších výzkumech, ale také pro propagaci bezcenných produktů a léků," uvádí mimo jiné Steven Hoffman, epidemiolog z McMaster University. To samé platí o lékařích. Takový ortoped by si měl samozřejmě poradit při léčbě zlomenin či v prevenci nemocí pohybového aparátu člověka, ale o detailech zásad správného stravování, snad až na doporučení konzumovat stravu omezující rizika osteoporózy, toho – z podstaty věci – mnoho neví.
Pro veškerá doporučení pro veškeré diety tak platí, že obecně neplatí vůbec nic.
Čtěte dále: Hubnutí bez jo-jo efektu? Šílené i rozumné diety
ČLÁNKY DO MAILU